Průvodce po chaotickém světě

Změna, složitost a rozdíly 

Ze školy známe exponenciálu. Roste stále rychleji, roste i rychlost rychlosti, a tak dál až do nekonečna. Roste i rozdíl mezi dvěma exponenciálami. Je to tak odpradávna. Když lovci-sběrači vynalezli zemědělství, získali čas vymýšlet další novoty a díky nim pak další čas na další novoty. Začátek byl pomalý, jak se na exponenciálu sluší, ale pak se to rozjelo a nám se dnes točí hlava. Jak se všechno propojuje, změny se ještě urychlují a rozdíly zvětšují. Zastavit nejde, když je nás stále víc a bránit rozmnožování nechceme. Pesimisté varují – nebo doufají, podle nátury – že se vývoj otočí a růst začne zpomalovat po křivce zvané logistická. Zdroje se vyčerpají, planeta přelidní. Optimisté věří, že jen přeskočíme na jinou exponenciálu. Zdroje nahradíme jinými ještě před jejich úplným vyčerpáním a expandujeme do vesmíru. Historie dává za pravdu optimistům. 

Paul Saffo píše o boji mezi druidy, toužícími po minulosti, a inženýry, těšícími se na budoucnost. Druidové dnes pláčou. Zbytečně. „Staré zlaté časy“ nikdy nebyly, jak dobře vědí fanoušci Woodyho Allena. To jen tak vypadá ve zpětném zrcátku. Země nikdy nebyla „velká“, stačí se na ni podívat od Saturnu. Navíc se mění i minulost, což druidům přináší logické problémy. Klub Za starou Prahu by v baroku nadělal pěknou paseku. V budoucnu bude chránit stavby, které dnes brání postavit. Stárnutím věci hodnotu nezískávají, to jen vychází najevo, jakou hodnotu měly. Will Gompertz moudře radí: Netrapte se tím, jak kvalitní je současné umělecké dílo – za pár let to bude každému jasné. 

Všechno se komplikuje, rozdíly jsou moc velké! No a? Svět prostě je složitý a rozmanitý. Rozdíly byly vždycky, moderní vymoženosti je jen zesilují. Mobily máme stále podobnější, ale názory stále různější. Možnosti máme obrovské. Nadaný, připravený, otevřený, pracovitý a motivovaný člověk je s trochou štěstí využije. Pokud mu tyto vlastnosti chybí, tak asi ne. S tím moc nenaděláme, jenom se můžeme snažit, aby těch prvních bylo co nejvíc. A zvláštním případům s opravdickou smůlou pomoci jinak.

Tekuté sítě

Svět je malý, říkáme. Ale on se malým stane, když v něm jsou sítě. Sociální sítě lidi přibližují – jak dokázali matematici – na vzdálenost šesti! Společní známí nás všechny po celé planetě spojují – většinou nanejvýše přes šest prostředníků. Náhodně vybrané obyvatele zeměkoule typicky dělí šest příbuzenských vztahů. Vědce šest spoluautorství článků. Brigitte Bardot se spletla jen trochu: všichni se ve stejné posteli nepotkáme, v průměru je potřeba postelí šest. A s trochou úsilí můžeme vzdálenosti zmenšit, osobní i internetové. Potkávat lidi, čím více a různějších, tím lépe. A mluvit s nimi. Poznávat cizí zkušenosti a názory, inspirovat se jimi nebo je vyvracet. Otevřené a propojené prostředí přeje kreativitě. Myšlenky, objevy a vynálezy potřebují mnohem spíš otevřenost a propojenost než izolaci a konkurenci.

Spojení s podobnými je příjemné. K tomu jsou filozofické kroužky, šachové kluby, umělecké a softwarové platformy. Rozmanitost však inspiruje víc. Lepší je v hospodě, kavárně, při společenských příležitostech nebo na Facebooku potkávat co nejvíce různých lidí a pokaždé jiných. Různé profese a obory, vrstvy a vzdělání, příběhy a názory. Ve velkém městě to jde lépe než na vesnici, potkáte tam více různorodých lidí s rozmanitějšími názory. Proto větší a hustší sociální sítě prospívají novým myšlenkám a nápadům. Pro všechno související s kreativitou – objevy, výzkumné výsledky a patenty, neotřelé nápady vůbec, kreativní profese a vynálezce – platí superlineární mocninný zákon: jejich počet a kvalita rostou rychleji než posuzované množství lidí. Průměrný obyvatel pětimiliónové metropole je třikrát kreativnější než obyvatel stotisícového města. Geoffrey West to hezky ukazuje v přednášce na konferenci TED. Nemají Němci inovativnější průmysl, kreativnější společnost a liberálnějších názory než Češi i proto, že v průměru žijí ve větších sídlech?

Nejen hustota a velikost, ale i proměnlivost sítě hraje roli. Inovativní systémy směřují k okraji chaosu. Nejlépe se jim daří v plodné zóně mezi striktním řádem a chaotickou anarchií. Síť nesmí být pevná, tedy příliš striktní, ani plynná, tedy úplný chaos. To správné skupenství je někde mezi – tekutá síť. Hlouběji to rozebírá a příklady uvádí Steven Johnson v přednášce na TEDu a v knížce Odkud se berou dobré nápady. Proto je generace chaosu tak kreativní.

Internet věcí a internet všeho 

Internet je všude a za všechno může. Jak snadno umožňuje lhát a blbnout lidi! Jenže stejně snadno umožňuje také lži odhalit a lidi vzdělávat. Sociální bubliny byly i dřív, teď jsou jen lépe vidět. Opačný názor potkám na síti snadněji než v osobním životě, tam musím zajít do jiné hospody nebo čtvrti. Internet propasti nevytváří, jen zesiluje. A umožňuje je i překonávat – pokud člověk chce a trochu se snaží. Nabízí náhodný kontakt s lidmi, s nimiž nemáte šanci se setkat osobně. Internet zesiluje všechno – dobré i zlé. 

Internet se mění, tak jako všechno, stává se „internetem věcí“. S počítači, tablety a mobily propojuje ještě senzory, výkonné nástroje a další přístroje s vestavěnými schopnostmi vnímat, komunikovat, rozhodovat a konat. V roce 2020 jich bude padesát miliard. Zatím jen odhadujeme, co všechno tento vývoj přinese. Vše bude automatické, efektivní a pohodlné. Na druhou stranu, dneska vám hacker jen vybílí počítač nebo konto. Větší neplechu by asi udělal s vaší kotelnou, autem nebo kardiostimulátorem. 
A co je na řadě pak? No přece všechno! Budoucí „internet všeho“ inteligentně propojí počítače a věci ještě s lidmi a procesy. Všem a všemu poskytne v pravý čas správné a potřebné informace. Tak umožní skutečně inteligentní a efektivní rozhodování a jednání. 

Digitalizace 

Trh je nestálý, móda se zrychluje, životnost výrobků zkracuje. Každý chce něco jiného, na míru, levněji a hned! A k tomu nedostatek dělníků i času na zacvičení. Naštěstí další průmyslová revoluce – digitalizace – masovou zakázkovou výrobu umožní: ráno si oblek navrhnu nebo vyberu, odpoledne už ho mám doma a sedí přesně na míru. Továrna bude blízko, jedna pro různé výrobky. S roboty, 3-D tiskem a novými stroji, ale bez pevných výrobních linek. Podle objednávky vznikne digitální dvojče, chytrý duch budoucího výrobku. Ten o sobě ví všechno, toulá se po továrně a s každým domluví, co mu má udělat. V německém Ambergu už takhle řídicí systémy vyrábějí – samy sebe. Stroje se už samy rozmnožují a filozofové mají o čem přemýšlet. A proč tu chytrost nenechat výrobku napořád? Co kdyby ponožka věděla, kde má tu druhou do páru, a sama se rozhodovala, že je čas dát se vyprat? 

Jak tohle změní společnost? Návrat průmyslu domů uvítáme, odnesou to spíš rozvojové země. Lidé z továren nezmizí, jen jich bude méně. Specialisté nebudou potřeba, na to jsou stroje lepší. Každou potřebnou speciální znalost si najdou na cloudu. Všeobecně bystrý a šikovný dělník zůstane dlouho. S pomocí rádce na síti a přátelského robota-softbota zvládne jeden člověk vyrobit a opravit cokoli – od mobilu po letadlo. Na Mars nebudeme posílat výrobky, jen jejich digitální dvojčata a továrny-tiskárny. A později snad někdo vynalezne replikátor, jak ho známe ze Star Treku – kdo ví? Pak už jen naprogramujete řízek a on vám ho na atomové úrovni sestaví.

Umělá inteligence, automaty, roboti 

Umělá inteligence už v něčem přetrumfne tu přirozenou. Zatím zvládne jen to, co ji naučíme. Ale stejně, člověka poráží v šachu, go a dokonce i v pokeru – naučila se lépe blufovat! Rychleji najde lepší cestu a bezpečněji vás po ní doveze. A mnohé další. Jestli nás někdy překoná ve všem, bude mít vědomí, city a vůli, bude si vybírat cíle a hodnoty? To zatím nevíme. Nevíme totiž, co přesně lidská inteligence je.

Inteligentní automaty a roboti už nahrazují lidi v mnoha činnostech a profesích. Tento proces bude pokračovat a bude se – jak jinak – stále zrychlovat. A nejen v továrnách. Obchody už přecházejí na internet a i z těch kamenných mizí pokladní a skladníci. Lidé už nebudou řídit kamiony a taxíky, půjčovat auta a pracovat ve fastfoodech. Zákazník si přitom i popovídá – s nějakou chytřejší asistentkou typu Siri. Podobně chytré bude zemědělství – s traktory bez řidičů a s robotickými sklízeči; doprava – bez pilotů, průvodčích a pokladních; a město – bez policistů a metařů. 

Začne to tam, kde pracuje hodně lidí, ušetří se dost místa a peněz. Snadno se automatizují práce obsahující „patterns“, tedy vzorce, strukturu, opakované postupy. Složitost z pohledu člověka nehraje roli – pro stroj bývá jednoduché, co je pro člověka složité. Změna nečeká jen modré límečky, ale i ty bílé. Brzy na řadě budou bankovní činnosti, přidělování úvěrů, běžná novinařina, pečovatelství a stanovení diagnózy v nemocnicích. Dojde i na profese bez límečků. Mazlící se roboti už existují a Japonci pracují na robotech sexuálních. První pokusy vypadají slibně a použitelné výsledky se očekávají kolem roku 2050. 

Chytrá škola 

Do chytrého světa patří i chytří lidé a chytrá společnost. Aby se i tahle inovace rozšířila, potřebujeme chytré školy. To dnešní školy nejsou, rozhodně ne ty naše, protože vzdělávají pro minulost! Není to trochu zbytečné, když minulost už byla? Vzdělávat pro současnost, na přání firem, je taky k ničemu. Děti a studenti přece nebudou žít v současnosti, ale v budoucnosti, poměrně vzdálené. Chytrá škola vychovává pro budoucnost – pro to, jak ji udělat lepší. Ale jak na to, když budoucnost neznáme? 

Stačí rozvíjet schopnosti, které se v nejisté a měnící se budoucnosti hodí. Kromě standardní výbavy – být člověkem dobrým, spravedlivým, odvážným, empatickým a pracovitým – to jsou ještě: schopnost myslet, kriticky, logicky, out-of-the-box, tedy mimo zaběhané stereotypy. Umět komunikovat, sdělit své myšlenky ostatním a porozumět myšlenkám jejich. Tvořivost a nápaditost. Otevřenost, zvídavost, umění žasnout, divit se a ptát se. Schopnost se po celý život učit a pracovat na sobě. Samostatnost i schopnost spolupracovat. Flexibilita, připravenost reagovat na změny, střídat obory, firmy a povolání. Porozumění světu – pochopení základních principů fyziky, chemie, biologie a společenských věd. A odvaha, když na to přijde, svět aktivně měnit. Chytrá škola má rozvíjet tohle vše! Posunout každého alespoň trochu ve všem a hodně v něčem, podle schopností a nadání. Není to dobrá příprava na neznámou budoucnost? Na každou budoucnost?

Renesance 2.0 

Předpovídání je těžké, zvláště když jde o budoucnost. Lidstvo se přesouvá na vyšší úroveň – jako level v počítačové hře. Věřím, že to dopadne dobře, že přijde Renesance 2.0. Možná i trochu provokuji?