Noccc
Weronika M. Lewandowska je autorka imerzivních příběhů, básnířka a performerka. Experimentuje s interdisciplinárními formami poezie a snaží se stírat hranice mezi uměleckou praxí a technologickými inovacemi. Její básně byly publikovány v Rumunsku, Estonsku, Jižní Africe, Brazílii a Polsku. Noccc byla představena na mezinárodních festivalech a výstavách, včetně Palais de Tokyo v Paříži a byla rovněž předvedena ve virtuální realitě s premiérou na festivalu Sundance. Lewandowska je také koordinátorkou programu DOK Exchange XR (DOK Leipzig) a spolukurátorkou „Embodied Realms“ – nového festivalu XR a performativního umění v Polsku.
Noccc
noc moc
cvrkot tikot
není místo
ve městě
dusno vlhko v povětří
utíkám stékám po kůži
pro vodu
pij pij pijem
pramen
mých vlasů ve tvých ústech
noc moc pletenec těl našich
letadlo padající meteorit
obilí z postelí nese nás
kolíbá
unáší vynáší a jsi
v mém objetí
pojetí
nemají ponětí ti
co nezkoušeli
okem dálku nezachytili
vrátili
vrátili jejich krátkozrakost
lehkonosnost nás vysává
lehkonosnost nás vysává
posílá daleko
a cvrkot tikot
noc noc noc
moc moc
nic nás nedrží
všechno ovládá
převládá převládá dotčen
pramen mých vlasů ve tvých ústech
čas stojí
stojí na ústech
v dlouhém polibku
v mém drinku
v mém drinku
vinným jen sladkostí
vinným sladkým polosuchým
pevně mě zachytíš
když klopýtnu cestou
na boso
roso protíráš mě
probíráš jako světlo v okně domu
nikomu ani slovo
nejsem ještě hotová
prolétneme nahoru
mám v sobě mlhu
padám na podlahu
padám na něj
padám na nebi
padám padám nedaleko
dálce co to začala
postrčila mě
k tobě
noc moc
noc a cvrkot tikot stále
tichem
opouštím se na jednu noc
opouštím se moc
opouštím se na jednu cestu
křížem krážem tebou
noc
noc noc noc noc
blízká
konce noc
úsvit
svist
svist
noc
den zvoní
den den den
den den den
den den den
den/noc
den/noc
den/noc
den
Mělčina rybami stříbřitá
dnes jsme se potopili
v maškarních maskách
hledáme barvy utopené
paprsky světla v očích
prostorem zasaženi
tři nádechy
pod hladinou vody nejsem
lehko
nic nefouká
občas tam sestupuji když
nechci myslet
jestli
přemýšlet zda
a jestli
mi ty řekneš
centra řeči mlčí
centra řeči loví
a svět se potopil
mělčina rybami stříbřitá
mělčina rybami stříbřitá
pouštím kotvu z rukou
teď a tady
bude má země
teď a tady
se rozpouštím
do všech stran
občas jsi vlna
občas jsi ryba
občas jsi mezi
občas
jsi
občas
jsi vlna
narážíš někde o dno
piráti se vyloďují s lupem
a my míříme vzhůru
tak pevně stojíme
oběma nohama
táhne nás to na pevninu
lovíme poklady z mořského dna
písek písek a dopis
a tam jsou další slova
ryby mlčí
my nemáme ústa
pod hladinou vody nejsem
lehko
nic nefouká
přirozené utlumení
stíny lodí
bál barev
útes a prám
vracíme se na pevninu
a spolu s námi
– gravitace
Hymnus
co se stane?
no
vyslov to věrně
než se staneš
než se staneš
tím stejně
no
vyslov to věrně
než se staneš
než se staneš
tím stejně
celým
dálka není lehká
tkví v umístění místností
rozdílů a sum
zpytování svědomí
z toho vyplývá vědomí
schopnost propustit sebou
pocity
vrátím a obrátím se
za několik
za několik
těch
tiknutí
zmizení
za několik zakletí
několik sebe chvil
vydávám se na cestu sebekontroly
buzoly
rozbitého kompasu
v kapsách mám se
na pozoru
a ty
mlčíš mezery znakem
oddělen
propouštím sebou tobě známé obavy
vyplouvá sada
roztok mých „nedokážu si poradit
s mlčením“
jsem pak jen tvůj stín
bledé váhání
trpké toužení
na ústech zůstala grimasa
hry
hry
hry
ry ry zima je
mrznu
máznutí tenkou čárkou
dvě vrásky umělé kosti lícní
dvě vrásky utrpení
dvě vrásky ženské moci
dvě vrásky na tvé pochybnosti
dvě na podvedení chvíle
pro všechny případy líčím pasti
no vyslov to věrně
než se staneš
než se staneš
tím stejně
celým tím celým
říkám ti to na hraně
a už skoro padám
do povědomých frází
myslím
co se stane
až to přestane
až to přestane
jednou načapám v hlavě na okraji mluvení
vedle milování
číhání na znamení
lásky znamení
medaile
chválení chlubení
rty napuchlé
oči mokré
muže nestoudné
lásky nekonečné
na konec poznané
ooo otevřené mám dlaně
držím pevně
taktovku
podle not svých nočních
bájí snových
bum
buch buch buch
za padá to
za těžuje
ze siluje
syčí syčí na mě
stuha rozseklá
na hranici rozpjatá
mé šíje
tvé šíje
čili dvou hlav
a v nich víří zase
vášní vánice
po lásky hranice
šedý tu nezůstane
jedu k tobě
vracím se
vracím se
navracím do tvého objetí
bez znaků bez nich je význam
vypaluje se mi na kůži dotykem
křičím jím
šeptám jím
mluvím dechem jím
jeho dechem jím
celým
no vyslov to věrně
než se staneš
než se staneš
tím stejně
celým tím celým tím
jeho ústy
jeho klíčovými slovy
jeho chybami gesty
dá mi mi dá mi mi
dám mu dám
tak jako tehdy
víš už kdy?
abych nebyla
vypili jsme nápoj štěstí a kolem
rudá prostěradla vzplanula
kola skákala po výmolech velmi měkkých
brýle bez skel zvětšujících
bez skel
bez skel
a stejně se rozbily po několika hodinách
půlvidění
potvrzení pomíjení
(ona je tak klidná protože ví to
čeká)
a já zaklínám svoje výmysly
chytám synchrony
souznějící tóny
královno bez koruny
bez koruny
tohle i další
pro záhubu uší
dobře zní
dobře mi to zní
dobře mi to zní
nezamykej ty dveře
dobře mi
to souzní s tvým mručením
kotě
bílé a černé ze sousedství
no řekni to
to
hymnus kočkochvalný
hymnus prosebný
díkůvzdání
a tekutý jako melodie
metoda
dá nám
dá (na)nám
dobré tóny
udělí nám
bony na na
další synchrony
Po simulaci
po simulaci
autentické střety v ulicích
deformované povrchy
a celá plejáda pocitů
které nevymaže
ticho
ticho
výzvy – prázdný prostor
a sanitky přivolané telefonem
který zmizel když se objevila
jistá zvláštní fakta
alarm-stav-nepřipravený-
můj-puls-zrychlený-
plus-několik-jiných-znehybnělých-hostů-
on-zbledl a krvácí z nosu
požár na asfalt
vysypané vnitřnosti kabelky
autolékárničky
víš jak se jmenuješ?
chvíle ticha
to už není chvíle
to je celý život k záchraně
vlna otázek
cítíš se dobře?
víš co je za den?
4. června
to je dobré znamení
pořád krvácí
pořád bledý
pořád se jmenuje Adam
jako první člověk
který přede mnou omdlel
ztratil vědomí
zachytil se o zem
objetí jako kleště
posledního výdechu
raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, o s m,
…
jmenoval se Adam
Překlady do češtiny: Bob Hýsek
Texty byly publikovány ve 124. čísle Revue Prostor.
***
This publication/event is part of PERSPECTIVES — a project and label co-funded by the European Union that stands for authentic, trustworthy, independent and multi-perspective journalism.
Led by the Goethe-Institute and implemented together with newsrooms from Central and Eastern Europe, PERSPECTIVES is committed to credible content that reflects Europe’s complex realities through diverse voices and viewpoints.
