RP uvádí: Barbora Veselá
Barbora Veselá (* 2006) pochází z Vysočiny z literárně-umělecké rodiny. V Telči studovala na Gymnáziu Otokara Březiny a zapojovala se do literárních soutěží a každoročního básnického festivalu Plující ostrovy. Momentálně studuje na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, obor český jazyk a hudební výchova. Při chvilce klidu ráda peče, čte, hraje na klavír a píše. Básně píše nejčastěji během volných chvil při jízdách v tramvajích nebo při cestě vlakem do Brna.
Chytání slepic
Je zas listopad
a blíží se konec roku
nesnáším mráz
co se drží
od našeho posledního setkání
Potkáme se v únoru
za námi se bude táhnout
nepozvané hejno slepic
a mráz
Stojíme na dvorku kde
zkoušíš chytat slepice po dvou
je to rychlejší tvrdíš
Nedochází ti co pro mě znamenají
slepice jako myšlenky co se mi honí hlavou
a zůstávají v tichu mezi slovy
proto ti stále utíkají
Ani ve spánku nemám klid
když ve snech mě obklopuje tma
a slepičí strašidla co pod postelí se kolíbají
a tak tu teď ležím
v mrazu který s tebou přišel
Slepice co po stropu teď chodí
a nestačily se před tebou schovat
jinde než na stropě
na mým zatraceným stropě
Tak tu zas stojíme
nevidíš v chytání smysl tak jako já
a proto se zas tak hloupě musím ptát
proč ti to tak dlouho trvá
že je nedokážeš všechny pochytat
Nemá cenu ti radit
jak se chytají slepice
když je zásadně chytáš po dvou
a nenecháš si poradit
že lepší by to bylo ve dvou
Vzpomínka
Ptáci mi šeptali
věci které jsem neslyšela
už tak dlouho
že jsem zapomněla jak zníš
ale oni mi tě připomněli
Šeptají mi o tom jak z okna voláš
„malí malí”
když ve svém červeném županu
sypeš zrní do krmítka
a tvá dcera se zlobí co chudáci
ti velcí
***
Někam jsem pohodila svoje brýle
a nemohla je najít
To jsou ty tvoje geny
sykla jsem ti do obličeje
i když mám ve skutečnosti ráda
co za zvyky jsem od tebe podědila
vyvrací mě z tátových genů spořádanosti
Pondělní ráno by nebylo
bez marnýho prozvánění
tvýho zapomenutýho mobilu
nedělní chvátání by nebylo
bez fénování hlavy v 9:18
kdy máme vycházet do kostela
Hořkost práce
Nechutné oslizlé stěny
se dotýkají dalších
nechutných oslizlých stěn
které společně stojí na podlaze
která lepí smrdí čpí a klouzá
pod mojí botou která je nasáklá
zonkou plzní malinovkou gulášem.
Gulášem který se dostal i na mou bílou košili
ze které mi lezou prsa až k hostům na talíře
košile chytá všechny barvy duhy a duše
a k tomu smrdí jako bolná noha
aspoň tím přidávám celkový zážitek hostům
hospodářského dvora v restauraci
smrad nezastavila ani prázdná voňavka nivea
která čeká v šatně na vyhození.
Dotek oslizlých štamgastů na mé ruce
mě bude těšit až do skonání
hlas mé nadřízené mě bude honit i ve snech
v kuchyni slyším hlasy kuchařek
které pomlouvají brigádníky
za barem si špitají brigádníci o kuchařkách
a nakonec hlasy hostů
kteří pomlouvají jak jídlo tak obsluhu
***
Sbírali jsme roztříštená slova,
co zbyly po naší hádce
střep ti zůstal v palci
krev máš po celé dlani
já ve vlasech
nepřestáváš se do nich utírat
***
Mám ráda jízdy v tramvajích
v noci kdy není vidět ven
mám ráda metro, které jsme nestihli
a jak voní tvůj dech
Noční rozvozy se zdají děsivý
ale stačí mi jen že jsi se mnou
s vědomím že nám nic nezbývá
bez tušení co se ti honí hlavou
Kostelní lavice
Jediné co si přeju je sedět v kostelní lavici
napravo sedí ona a dává mi svoji rukavici
aby mi nebyla zima
při kázání se ke mně přitulí
vidí že se třesu
chci aby to tak zůstalo
už navěky v tom království bez konce
Písmenková polévka
Míchala jsem písmenkovou polévku
a kocour si do ní namáčel ťapky
pokoušel se najít a vylovit správný slova
na omluvu a prominutí
že se mi hrabe v polívce
