RP uvádí: Milan Zámostný
Milan Zámostný (* 2003) studuje český jazyk a literaturu a také žurnalistiku. Stopuje, putuje, čte a píše. Pochází z hranice mezi Vysočinou a jižními Čechy, jejíž krajina a lidé se propisují do jeho tvorby, stejně jako další místa a lidi, které navštívil a potkal.
Transcendence kvetoucího česneku (panu doktoru Komendovi)
„V lesích uvidíme
kvést medvědí česnek.“
A byl, bíle svítil
v šeru lesa.
Bylo to prosté,
ale byly to zuby úsměvu
ukazujících se zpoza rtů.
Byla to pravda,
stejně jednoduchá,
jako že evangelíci
se ani v katolických kostelech
nekřižují.
I když předtím drží
madonu v náručí,
modlu v očích.
Navzdory stovkám let křivd,
byla to podaná ruka
mezi my a oni,
vy a já.
Veronica chamaedrys
Posekal jsem bouřky,
posekal to kvítí.
Zapršelo, hřmělo, lítaly blesky.
Přišel jsem k ní,
mluvili jsme spolu,
nakonec se políbili.
Modlil jsem se.
Marně volal do tmy
a stalo se to.
Kázání kazatele a slova kněze
Marnost,
všechno je marnost,
znělo od ambonu.
Snad bože pro samotu?
Pro utrpení ve světě?
Pro kapky nevinné krve?
Kdo chce, hledá způsoby,
kdo nechce, hledá důvody,
stálo na nástěnce.
Do čeho všeho se člověku nechce,
nechce, nechce, nechce,
říkat si teskně.
Slza se v oku
leskne, leskne, leskne.
Duet (pro Gabrielu Zachovou)
Při zpěvu
bývají slzy v úsměvu.
Lidská samota
je v taktu pomlka,
den ticha,
cigareta na pavlači.
Říkat si dost,
to stačí.
Za jednoduché sbohem
usmívat se, dívat se bokem.
Potom
opětovné shledávání,
házení a dávání
kamínků.
Hladina se třese,
hlas tónů
se do ticha snese.
Černé střevíčky
na parketu,
jako notičky,
skáčou po taktech.
Prázdnota
Prázdnota jsi a v prázdno se navrátíš.
Rázně sejmi čepec před prahem.
Ámen zvolají babičky sedící v lavicích.
Zdi toho pamatují, ony toho zažily.
Dnes na ně můžeš jen tupě hledět.
Neupejpej se a usedni.
Opravdu, neboj se.
Tiše, jako myš, která okusuje po nocích hostie.
A třeba jednou promluví.
Brutalismus
V Kluži
mají hřbitov místo parku.
Je z něj výhled na město,
kopce v dáli,
na betonový monstra
protknutý socialismem ,
prošukaný
podporou porodnosti.
Vodka je cítit z peřin,
taky zvratky a sperma.
Vypraný prostěradla pak vysí
na balkónech,
kam je dávala
silná socialistická žena,
kterou po práci
čekala doma druhá směna.
Pochcaný je brutalismus
chlapama vracejícíma se
ve čtvrtek z hospody,
kádrama, sviněma u koryt.
