RP uvádí: Jan Krasický
Jan Krasický (* 1993) vystudoval češtinu–dějepis na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, osm let pracuje jako učitel. Občasně pořádá literární přednášky pro různé kulturní instituce a píše literární recenze, které publikoval ve Tvaru a na portálu iLiteratura. Básně uveřejnil v Hostu, Tvaru a ve sborníku Literární soutěže Vladimíra Vokolka. V červnu roku 2025 mu vyšla v nakladatelství Protimluv prvotina, básnická sbírka Kosti. Nyní pracuje na další sbírce s názvem Diapozitivy, kde jsou námětem staré školní diapozitivy předmětu zeměpis, jejíž součástí jsou i přítomné básně. Žije v Ostravě-Porubě.
8 severní Evropa
Před bílým domem
zaparkované otázky,
stupňovité průčelí
přinese kázání
Návštěvníci stojí
se svěšenýma rukama,
dozvědí se staré historie
a odnesou si suvenýr
Občas vítr zakymácí
člověkem, aby pohlédl
do pozadí krajiny
…
Znáš
sklizená pole
za bílým domem?
5 střední Evropa
Hrát si polem slunečnic,
obrazárnou tvých úsměvů
Nic není v nicotě,
i okraj je modré nebe
Za obrázkem
zešedivěla obloha
Odpusť
zapomněl jsem
na svěšené hlavy
žlutého davu,
na cestu
mezi poli
36 severní Evropa
Dav se dožaduje
pokračování popravy
této chvíle
A kdesi na severu
tisknou se k sobě
klády na vodě,
co dříve bývaly stromy
1. května 1975
„Včera večer po mnoha měsících u Ládi Dvořáka.“
Otci ještě nebylo deset
„Dejte ho na sport, má předpoklady.“
pouštět hezké obrázky a estrády
smích Ziny, řecky Zinaidy…
za pár dní má narozeniny
bude jí devětadvacet
větve se chvějí větrem
zasáhnou lidem do fotek,
do těch obrázků
a slovo se trhá v ústech
jak páska magnetofonu
sestry lhostejně odestelou
prázdná nemocniční lůžka
1 střední Evropa
Lodě, větve, kůly.
Ze zánovních poslucháren
se ozývá hlas výkladu
prohlížeč cvaká
štěkot ani křik
nezaslechneš
Lodě, větve, kůly.
sklápěcí židle
tuzemské dřevo
Lodě, větve, kůly.
pozor na prsty
Setkání se zemřelým
Ve snu se objevují zemřelí
vaří kafe, klábosí
jsou třepetající se list
Pamatuješ ještě, jak po tobě
zůstalo maso v troubě?
Šetřil jsem ho.
Tvůj hrob jsem dosud nevymetl,
na cestách jak zlý zbojník.
A tak přicházejí zemřelí
vedou leckoho domů
Neklid volavek
Vody jsou včerejší viny
stále se v nich brodí volavky
a padají jim hlavy
jsi jako ony leckdy
přimalován zítřkem
…
Od řeky putují trávy
do podzemí, do svých děr
a minulé zítřky kroutí se
jak ručník, jak starý sběr
do spirál, do kotlin
A chrti zas po sté vyrážejí
blízcí života, blízcí smrti
a tam kde tráva neroste
nejčastěji loví
Jsme jak ten barzoj
melancholie podzimu
jsme roztříštěnou vázou
když chystáme se k zločinu
