Videohry a klimatická krize (část druhá)
Videohry, které se již staly zásadní součástí zábavního průmyslu, reagovaly na palčivé globální problémy a klimatickou krizi sice zpožděně, avšak o to kreativněji. Nabízí však herní průmysl pravdivá nebo funkční řešení? Nebo se náš svět dá skutečně zachránit jen ve virtuálním prostoru?
Vítejte u druhého dílu trojdílné série „videohry a klimatická krize“, ve které se věnujeme vztahu mezi videohrami a klimatickou krizí. (První díl k přečtení zde.)
Chceš raději poslouchat? Audioverze článku je k dispozici i na Spotify a Apple Podcasts.
V prvním dílu této série jsme si představili několik videoher, jež reprezentují konkrétní problémy a výzvy klimatické krize a ochrany přírody, včetně vývojářských koncepcí, které ve hrách se „zelenou“ tematikou naštěstí přibývají. Tyto hry, vytvářené převážně nezávislými studii, by samy o sobě mnoho nezměnily, kdyby paralelně nevznikaly stále nové a nové organizace, které do boje proti klimatické změně zapojují také herní giganty. Pravděpodobně nejdůležitější organizací je aliance Playing for the Planet, jež vznikla s cílem pobídnout a přimět k jednání videoherní průmysl, ale i hráče k uvědomělejšímu přístupu k přírodě.
Jedním ze zakladatelů aliance je Sam Barratt, vůdce vzdělávací a mládežnické skupiny v rámci programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a také jeden z organizátorů protestů proti klimatické změně v New Yorku v roce 2014, které mobilizovaly přibližně tři sta tisíc lidí. Aliance Playing for the Planet si vytyčila dva základní cíle: dekarbonizaci průmyslu a „produkci“ mnohem ekologičtěji smýšlející generace s využitím kreativity her a technologií. Barratt si podle svých slov uvědomil, jaký potenciál herní prostor skrývá, když viděl hrát svého malého syna. „Videoherní průmysl je pravděpodobně nejúčinnější médium na světě, co se týče pozornosti, dosahu a oddanosti,“ dodává v článku Video games for climate action: winning solutions for the planet (Videohry pro ochranu klimatu: úspěšná řešení pro planetu) publikovaném na webových stránkách OSN.
K alianci Playing for the Planet se k dnešnímu dni připojilo více než čtyřicet herních vývojářů, vydavatelů a videoherních gigantů, například Microsoft, Sony Interactive Entertainment, Amazon Games, Ubisoft, Rovio, Gameloft, Bandai, Namaco nebo Sega Europe. Vytyčeným cílem je dosažení uhlíkové neutrality do roku 2030. Organizace každoročně pořádá akci s názvem Green Game Jam, která herní společnosti motivuje k vytváření her s ekologickým zaměřením, případně k integraci ekologického obsahu do již existujících a slavných her (např. Pac-Man, Angry Birds, Minecraft), a tímto překračováním hranic virtuálního prostoru tak hráče podněcovat ke skutečnému jednání.
V rámci každoroční soutěže se udělují ceny a vybrané finanční prostředky jsou investovány do různých ekologických projektů v klíčových oblastech, jako jsou amazonský deštný prales, pohoří Himálaje nebo Indický oceán. Velký ohlas měl už první ročník v roce 2021: zúčastněné společnosti dokázaly oslovit přibližně sto třicet milionů hráčů a do různých ekologických organizací se investovalo přibližně osm set tisíc dolarů. Důležitou iniciativou Playing for the Planet je petice Play4Forests za záchranu lesů a také projekt sázení stromů, jejichž počet do dnešní doby dosáhl dvou a půl milionu.
K videohrám jakožto k prostředku k získání podpory pro ekologické myšlení se podobně jako Sam Barratt obrátila i Cassie Flynn, ředitelka Rozvojového programu OSN pro změnu klimatu. Při cestě newyorským metrem si údajně uvědomila, kolik lidí hraje na mobilních telefonech hry jako Angry Birds nebo Candy Crush. Položila si tedy otázku – kterou si mohla položit už mnohem dříve, kdyby lépe znala hry: „Proč by nešlo motivovat lidi pomocí her?“ Výsledkem je mobilní hra Mission 1.5, ve které máme coby fiktivní vládci světa za úkol udržet globální oteplování pod kritickým bodem 1,5 °C.
K dosažení tohoto cíle je zapotřebí přijímat důležitá strategická rozhodnutí v oblastech jako je městská infrastruktura, zemědělství, rozvoj potravinářského průmyslu, ochrana oceánů i pevniny. Avšak skutečnou zajímavostí hry Mission 1.5, která vyšla v roce 2020, je fakt, že na základě rozhodnutí hráčů vznikla studie, kterou vyhodnotili mj. vědci z Oxfordské univerzity. Tato studie se stala základem pro největší výzkum veřejného mínění týkajícího se klimatické změny v dosavadní historii, People’s Climate Vote, který vyhodnocoval názor přibližně 1,2 milionů lidí. Výsledky se dodnes využívají na různých klimatických konferencích a setkáních G20.
Podobnou organizaci jako Playing for the Planet, tentokrát s názvem EarthGames, vytvořili dva vědci z Washingtonské univerzity, Joshua Lawler, profesor Fakulty enviromentálních a lesnických věd, a Dargan Frierson, docent Fakulty atmosférických věd. Jejich cílem byl vznik komunitní platformy pro herní vývojáře, klimatology a studenty. „Pilně pracujeme na tom, abychom s využitím nejmodernějších vědeckých výzkumů vytvořili úžasná videa – a společenské hry, jimiž můžeme vzdělávat hráče o přírodě a jejich roli ve světě přírody,“ zní motto EarthGames. „Nestačí znát fakta: pomocí her se kreativně a prostřednictvím zážitků do interakce střetáváme s různými faktory, jež určují komplexní systém klimatické změny,“ tvrdí Lawler v článku s názvem Can Videogames Solve World Problems (Můžou videohry vyřešit světové problémy?) publikovaném na stránkách Washingtonské univerzity, a dodává: „Doufám, že studenti se nejenom lépe seznámí s problematickým tématem klimatické změny, ale přijdou také s novými a inovativními nápady, jak získat nové poznatky v této oblasti.“ EarthGames dosud hostilo vzdělávací hry, jako je Climate Quest, ve které za pomoci čtyř vědců zachraňujeme Spojené státy před klimatickou katastrofou. Tato hra se stala vítězem soutěže Climate Game Jam 2015, který sponzoroval Bílý dům, Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA) a Smithsonův institut. Další jejich hrou je desková hra AdaptNation, v níž má hráč za úkol eliminovat škodlivé důsledky klimatické změny v průběhu třiceti let prostřednictvím ekonomické spolupráce fiktivních měst.
Podobné „aliance“ se postupně vytvářejí samozřejmě také v Evropě. Například Nordisk Games vytvořili platformu s názvem PlayCreateGreen, v níž spojují téměř čtyřicet herních společností. Vývojáři na ní můžou získávat rady a sdílet zkušenosti týkající se různých ekologických otázek. Podobného environmentálního průvodce publikovala i asociace Video Games Europe, která spojuje devatenáct vývojářských společností, a také německá herní průmyslová asociace Game. Díky těmto iniciativám dnes již 76 % německých firem aktivně participuje na projektech zaměřených na úsporu energie a tepla, nebo na využívání „zelené“ energie.
Spolupráci herních vývojářů a vzdělávání hráčů nepodporují pouze organizace, fóra, hlasování a průvodci, ale i velmi úspěšné hry. Například Niantic, Inc., tvůrce hry Pokémon Go, v roce 2019 při příležitosti Dne Země vyzval své hráče k účasti na sběru odpadu, do něhož se ve 41 zemích zapojilo více než 17 000 lidí, kteří sesbírali více než 145 tun odpadu. Rozšíření Eco Lifestyle pro čtvrtý díl série The Sims nabízí hráčům možnost simulovat ekologičtější svět: mohou spustit projekty na recyklaci, stavět větrné elektrárny na střechách domů, snižovat svou uhlíkovou stopu, a dokonce se mohou zapojit do „dumpsterdivingu“ v duchu recyklace (vybírání použitelných věcí, nejčastěji jídla, z kontejnerů s odpadem za supermarkety, pozn. red.). Z iniciativy a za podpory deníku The Guardian vznikl také projekt Minecraft Climate Hope City, který je vlastně městskou utopií v rámci Minecraft univerza. Tvůrcem a dozorcem programu je modelář Adam Clark. Charakteristickými prvky této modelové městské utopie jsou vertikální farmy, kinetické chodníky přeměňující kroky na elektrickou energii, autonomní vozidla a zelené střechy. „I když je změna klimatu nejpalčivější otázkou naší doby, žurnalistika s ní příliš neumí pracovat,“ tvrdí James Randerson, editor článků o životním prostředí a o vědě deníku The Guardian. „Naším cílem bylo vyprávět tento příběh jinak a oslovit nové publikum s pomocí umělců, básníků, komiků a skladatelů… Chtěli jsme, aby hra Climate Hope City vypadala pozitivně a futuristicky, ale zároveň měla základy v architektuře a výzkumu klimatu. Naše výzkumy vedly k nejmodernějšímu návrhu budov s radikálními formami.“
Možnosti, které nabízí Minecraft, si všimla i organizace UNICEF, která uspořádala virtuální workshopy pro teenagery z různých zemí východní Asie a tichomořského regionu pod názvem Child Utopia. Během workshopů mladí lidé společně budují město ve světě Minecraftu na základě svých nápadů šetrných ke klimatu. „Chceme dát [mladým] účastníkům příležitost… aby ukázali, že dokážou najít řešení klimatické krize. Posláním UNICEF je zajistit, aby všechny děti a všichni mladí lidé mohli pozvednout hlas a přispět k opatřením na ochranu klimatu,“ uvádí se na webových stránkách UNICEF.
Vedle různých organizací a herních platforem hrají při oslovování hráčů důležitou roli i streameři a influenceři, kteří jsou oddaní ochraně přírody, například James Stephen „Jimmy” Donaldson, známý jako MrBeast, nebo Mark Rober, bývalý inženýr NASA, dnes známý svými populárně vědeckými videi. Tito tvůrci využívají své kanály ke sbírkám na ekologické účely. Donaldson, který se svými přibližně 312 miliony sledujících patří k nejvlivnějším youtuberům na světě, se například zapojil do kampaně na sázení stromů pořádané organizací Arbor Day Foundation, v jejímž rámci se vybralo zhruba 24 milionů dolarů. Aktivně také podporuje různé organizace na ochranu oceánů, které v podobné sbírce získaly 30 milionů dolarů.
Odkaz na třetí díl série videohry a klimatická krize.
Tento text byl původně zveřejněnen na stránkách partnerského média EPER.
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
