Miloš Urban: Dr. Alz

Rekomando Olgy Pavlovy
17. 1. 2025
Autor obálky: Karel Koutský. Zdroj: databazeknih.cz

Osud zavedených spisovatelů je velmi náročný. Totéž platí i v České republice, kde mezi uznávaná jména rozhodně patří prozaik Miloš Urban. Ta náročnost spočívá ve čtenářském očekávání, které každý autor nutně splní, nebo zklame. Urbanovi čtenáři od něj stále vyhlíží novou Poslední tečku za rukopisy nebo Sedmikostelí. Tyto knihy však spatřily světlo světa před čtvrtstoletím a nové dílo podobného formátu už pravděpodobně nevznikne. 

Po sérii nepříliš úspěšných románů vydává Miloš Urban v roce 2024 knihu Dr. Alz, kde se nejen vzdaluje od vlastní poetiky – charakteristické erotickými motivy, provokativním a někdy prvoplánovým humorem, detektivními zápletkami a osvědčenou prací s historickou látkou – ale vydává se také do oblasti současnosti. Nová kniha představuje deník Gustava Molitora, bývalého nakladatelského redaktora, který je v románové současnosti důchodcem, a na „na základě přání pisatelovy rodiny nebyl text jazykově upraven, a to ve jménu udržení autenticity zápisků.“ Gustav nesouhlasí s lékařským závěrem, že trpí Alzheimerovou chorobou, a snaží se sám se ubezpečit, že diagnóza je mylná, s čímž se samozřejmě pojí mnohá komická, ale častěji vážná selhání každodenního života. Děj knihy je jednoduchý: jednotlivé záznamy popisují cestu člověka, jehož život byl spojen s jazykem, ke stárnutí, rozpadu a ztrátě identity. Jazyk, který kdysi Molitorovi sloužil jako nástroj, mu vypovídá službu a hraje se svým uživatelem krutou hru, kterou Urban ztvárnil řadou nekonečných přeřeknutí, překlepů a nesmyslných reakcí: Molitor si plete slova a pojmy, zapomíná jména rodinných příslušníků, a nakonec to vše končí smrtí.

Miloš Urban rozhodně není jediný autor, který se chopil tématu Alzheimerovy choroby. Mezi čtenářsky populární romány na toto téma patří kniha Ještě jsem to já od Lisy Genova, kde vystupuje postava profesorky lingvistiky, u níž je diagnostikována raná forma tohoto onemocnění. Ve středu vyprávění stojí osobní i profesní život protagonistky a také způsob, jak se hrdinka vyrovnává s postupnou ztrátou paměti a identity. Obě knihy mají společné především to, že jejich autoři využívají téma nemoci jako základní stavební prvek pro románový syžet, což v jednom případě proměňuje dílo v zidealizovanou červenou knihovnu a ve druhém v donkichotské popírání reality v podání bílého muže jako typického představitele střední společenské vrstvy.

Jinak s tímto tématem pracuje autor románu Časokryt Grigori Gospodinov, jehož šestá kniha v češtině vyšla v Urbanově domovském nakladatelství Argo. Pro bulharského spisovatele není ztráta paměti hlavním motorem příběhu, ale prostředkem k vytvoření bohatého, mnohovrstevného fikčního světa. Fiktivní postava Gaustina, která se objevuje i ve starším souboru povídek Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény se se ztrátou paměti vyrovnává mnohem radikálněji. Když Urbanův protagonista v lepších chvílích vzpomíná na minulost, chová se a mluví jako čerstvý padesátník. Postavám Gospodinova románu, coby pacientům sanatoria minulosti, se nabízí možnost zvolit si období, ve kterém budou přebývat, aby se tak mohli přesunout do ideální utopické verze uplynulých časů, neboť zakladatel zmíněné instituce je si dobře vědom, že i minulost může být finančním projektem. Touha po starých dobrých časech ovládne tento fikční svět i celé národy, aby se v závěru ukázalo, že vypravěč „píše román o lidech, jež opustila paměť, on sám také začíná ztrácet paměť... Chce ho rychle dokončit, dříve, než zapomene, o čem vlastně vypráví.

Urban si pro svůj román Dr. Alz vybral snazší cestu: svému natěšenému čtenáři představil popis jedné rodinné tragédie a její dopad na nejbližší okolí. Jako by se jeho imaginace postupem času uzavřela do menší krabice, zatímco Gospodinov naopak svou fantazii nekrotí a nabízí mnohovrstevnatý svět. Nemoc využívá jako nástroj pro kladení univerzálních společenských otázek, které trápí dnešní generace na mikro i světové úrovni, z nichž mnozí dobrovolně volí amnézii či útěk do zidealizované minulosti.

 

Miloš Urban: Dr. Alz
Argo, 2024

 

Olga Pavlova, publicistka a literární vědkyně. Vystudovala komparatistiku na Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je spoluautorkou knihy Proroci postutopického radikalismu. Alexandr Dugin a Hakim Bey (2018) a autorkou studie 2 + 2 = 5: Světy antiutopické a dystopické literatury (2022).
 

 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít