Sex Goblin: ironické citlivé monstrum z Tumblru hledá krásu ve všední intimitě
Lauren Cook píše mikropříběhy o touze, zamilovanosti a křehkých banálních životech
Debutová básnická sbírka I Love Shopping, kterou Newyorčan Lauren Cook vydal v roce 2019 (a kterou najdete částečně zfilmovanou na autorově YouTube kanále), nabídla osvěžující a nemoralizující portrét moderního života. O něj se Cook snaží i ve sbírce Sex Goblin z roku 2024. Zatímco I Love Shopping byla přeplněná vtipně vypointovanými básněmi a jejím ústředním tématem byl život v konzumním světě, po stránkách Sex Goblin se potulují paranoidní jedinci, queer lidé nebo drobní živočichové.
Jako dítě jsem býval vzhůru celou noc a přemýšlel o myších ve zdech. Máma mi řekla, že myši někdy okusují kabely ve zdech starých domů, což může způsobit požár. Říkala, že se to někdy stává – některým lidem, na některých místech. Zůstal jsem vzhůru celou noc a čekal, než dům začne hořet. Slyšel jsem zvuk myších tlapek ve zdech a považoval ho za zvuk blížící se smrti.
Kniha celkem přímočaře pojednává o násilí, sexualitě a vyrovnávání se s traumaty. Prozaicko-básnické črty se odehrávají na banálních místech ve městě i na hranici venkova – při trénincích v posilovně či v regionálních obchodech s potravinami. Jsou to příběhy o lásce ve fitku, vaně propadlé stropem, o rande s lesbickou hráčkou softballu, čtyřlístcích a přijímacích rituálech. Scenérie dotvářejí táhnoucí ptáci nebo mývalové žeroucí odpadky. Cook je, stejně jako ve sbírce I Love Shopping, vypráví s dětinskou přímočarostí. Oproti debutu jsou ale příběhy promyšlenější a mají víc prostoru dýchat.
Mluvit jako naivní, zranitelné dítě
Všechny různé hlasy v Cookových textech spojuje mimořádně upřímná zranitelnost: mluví prostě o věcech, o kterých lidé běžně mlčí. Vypravěč Sex Goblin na vše nahlíží optikou jakéhosi naivního dítěte, hlasem, který prožitek zpracovává bez filtru a v reálném čase. Jak Cook vysvětluje v rozhovoru pro Los Angeles Review of Books, inspiruje ho „vlastní hloupost nebo hloupí lidé“. Myslí tím naivitu, dětinskost, bezděčné a přímé výlevy. Tón, který je specifickým typem nevinné, neostýchavé upřímnosti, prostupuje texty z knihy Sex Goblin. Cook se z velké části inspiroval komentáři na sociálních sítích nebo online diskuzními fóry. Místo plynulého vyprávění volí formu koláže. Krátké, úderné odstavce vytvářejí osobní zpověď promíchanou s teoretickými fragmenty. Sex Goblin je kniha o mnoha možných emocích a prozřeních, které život přináší a které není třeba uspokojivě uzavřít.
„Kdybych měl recitál, nebo tak něco
kdyby to pro mě bylo důležité a pozval bych tě, přišel bys?
Jel bys 2, 3 – ne – 4 hodiny? Jel bys 4 hodiny, abys mě viděl hrát?“
Cookovy proudy mikropříběhů a pozorování mohou připomínat scrollování algoritmicky předvybraným obsahem. Zároveň svou až deníkovou formou Sex Goblin upozorňuje, jak důležité je občas vnímat individuální zkušenost odděleně od širšího společenského kontextu ve snaze vytrhnout to, co je osobní, ze spárů všeobecnosti.
Návrat do raných blogovacích let
Vypravěč sbírky Sex Goblin svou metodu popisuje následovně: „Nepátrám po realitě, pátrám po simulaci reality.“ I Cook sám v rozhovoru pro Xtra Magazine říká: „Jsem velký fanoušek příběhů. Příběhy mě utěšují, zejména bajky – pokládají velmi bezprostřední otázku, trochu o ní přemítají, a pak nabídnou drobné rozhřešení.“ Možná právě i to má hodně společného se zmíněnou naivitou. V knize například najdete krátký příběh o ženě, která sedí na lavičce v motýlím pavilonu a stěžuje si, že se jí motýli zamotali do vlasů. Jinde Cook upozorňuje na to, že některým rostlinám trvá třeba i sedmnáct let než mají dost energie, aby konečně rozkvetly – a když jim pak květ utrhneme, už nikdy se nemůžou zotavit.
„Psát příběh znamená lhát,“ pokračuje Cook v rozhovoru pro Xtra Magazine. Snaží se totiž, aby nic z toho, co napíše, nepůsobilo jako záznam skutečné události. Chce, aby se čtenářstvo zvládlo vypořádat s věcmi, kterým nerozumí, které jej děsí a které jsou traumatické nebo násilné, a dokázalo je i přesto hodit za hlavu.
Někdy se vás někdo dotkne na zádech a vy máte pocit, jako by to byla ruka všech, od koho jste kdy dotyk chtěli. Vzpomínám si na všechny ty chvíle, kdy jsem nespal a přál si, aby se mě někdo na zádech dotkl teplou rukou, abych měl pocit, že je všechno v pořádku.
Kniha Sex Goblin je sentimentální až kýčovitá, ale ve vší té křeči paradoxně působí upřímně; její post-ironický humor se stává autentickou výpovědí. Cit a ironie, vtip a romantika nejsou v případě Cooka v rozporu: vypravěč trauma drtí na drobounké fragmenty, zplošťuje je a mísí s humorem, kýčem a banálními detaily. Tento fragmentární styl vychází z Cookova online života na Neopets, MySpace, a především Tumblr. Ve druhém desetiletí nového milénia se na těchto platformách lidé dělili o anekdoty ze svých životů, publikovali banální a zdánlivě nesouvisející věci a vytvářeli veřejné deníky určené úzké komunitě. Zkušenost s online subkulturami a digitálním prostředím byla pro Cooka formativnější než jakákoli tradiční literární škola.
Pravda a lež proti zkostnatělému vědění
Lauren Cook sám sebe popisuje jako „trans přírodovědce“. Narodil se a vyrostl v odlehlé venkovské oblasti státu New York. Cookova akademická cesta vedla přes biologii a ekologii, během pandemie covidu působil jako popularizátor přírodních věd a vedl bezplatný online kurz úvodu do botaniky. Na Substacku publikoval texty o rostlinách a houbách, což svědčí o jeho trvalé potřebě překládat komplexní jevy do srozumitelného, osobního jazyka. Své přírodovědné vzdělání vidí jako nástroj, který mu umožňuje kritizovat rigidní systémy a bořit dogmata o jediné, správné a absolutní pravdě.
Sex Goblin tak obsahuje mnoho odkazů vedoucích do králičích nor Wikipedie a Cook často odkazuje také na video eseje. Autor je vnímá jako možné para-akademické prostředí, zdroje, od nichž se člověk může naučit mnohé mimo akademickou rigidní scénu.
Na padělaných poppers není nic tak špatného, nezabijí vás. Mohou být vyrobeny z náhodných chemikálií. Většina subredditů a zdrojů na Wikipedii často uvádí, že se stále vyrábějí z isobutylnitritu, ale často se ředí lihem, vodou nebo jiným rozpouštědlem. Nikdy jsem neslyšel, že by někomu způsobily smrtelné onemocnění nebo vyvolaly horší komplikace než poppers, které jsou k dostání v obchodech.
Cook zmiňuje zjevně fiktivní vědecké objevy nebo uvádí fakta, která se zdají být pravdivá nejspíš tak napůl. Imituje tak způsob, kterým učíme děti o světě: opakováním základních tvrzení a pojmů, o nichž se přeci nepochybuje. V knize se například dozvíme o chlapci, kterému při autonehodě srostlo tělo s jeho psem. Cook smyšlená fakta cíleně přehání, a proto je snazší je rozpoznat.
Sex Goblin je matoucí, záměrně zavádějící text, který interpretaci informací nechává na čtenářstvu. V polovině knihy se dokonce objeví delší poznámka připomínající autorův vnitřní monolog:
Je to kniha o životě. Píšu každý den. Píšu jako já a píšu o literárních postavách. Dělám si seznamy příběhů, které bych chtěl napsat, ale pak z nich stanou příběhy. A ty se propletou s pravdou o mém životě. Potom se příběh nakonec stane příběhem o vypravěči... o tom, jaké to je být vypravěčem. Pak už nedokážete rozeznat, kdo mluví. Pak je to o procesu. A text se stává textem o neoddělitelnosti života od umění, protože to, co mě napadá, považuji za své nejlepší umění. A pak se kniha stává deníkem někoho, kdo rád říká pravdu a zároveň lže, protože rád předstírám. Rád ale sdílím i osobní historky. Jenže pak si uvědomíte, že vypravěč je sice smutný a ubohý a hloupý, ale aspoň je vtipný. Pak si ale uvědomíte, že postavy jsou úplně stejné. Pak si ale uvědomíte, že ty příběhy, skutečné i vymyšlené, stejně milujete. Učíte se tak o sobě samých, i když to, co zjistíte, je špatné a děsivé.
Goblin je monstrum, které odmítá hrát svou úlohu
Občas se v knize objeví i goblin (skřet) samotný jako postava, avatar člověka, jenž se kvůli svým touhám cítí jako monstrum – když zahlédne psa s lidskou tváří, vnímá to jako trest a nejhorší noční můru i jako požehnání, protože každý pocit je přece lepší než nuda. Není přitom hrdinou, ale ztělesněným selháním; goblin je neproduktivní a rozpadá se. Je nefunkční součástí systému, který od nás vyžaduje neustálou (sebe)optimalizaci. Tváří v tvář takovým silám může být selhávání osvobozující – goblin nevěří v autentické já, a proto se může beztrestně rozkládat a znovu skládat z toho, co zrovna najde.
Cookova figura queer monstra odpovídá materialistické představě o těle, které charakterizuje nenasycená touha a nadbytek překračující hranice vytyčených společenských rolí. S goblinem se sice můžeme identifikovat, protože má vlastnosti a prožitky, které velká část čtenářstva pravděpodobně pozná, ale Cook nás průběžně vybízí, abychom si jej nepřivlastňovali.
Cook přitom odmítá prodávat svůj osobní příběh a raději píše o univerzálních věcech. O lásce, násilí, vtipech, nudě – ale z pozice, která je z podstaty queer a trans, aniž by byla zřejmá. Nabízí svobodu být goblinem, tedy jen existovat v sice rozporuplném, ale zato vlastním tvaru. Udělat první krok ke goblinství znamená zbavit se iluze o možné „čistotě“ a o tom, že lze ze světa a společnosti utéct. Přijmout to, co podle všeho tvrdí Cook: že v době neustálého performování může být právě vědomá, neokázalá všeobecnost tou nejpřesvědčivější formou sebevyjádření.
Kindred Haller (*2001) je student ateliéru Umění a technologie UMPRUM, vizuální umělec a performer.
