When Iran Vanished from my Phone Screen
An Iranian journalist in Vilnius follows the news from her home country as it moves through a historic and deadly…
Jak to zní, když dospíváte v současné Evropě?
Evropská mládež žije ve zvláštní době.
Po desetiletí hudba pomáhala mladým lidem si udělat názor na svět kolem sebe, zpracovat své pocity, vzepřít se zavedeným normám a dát průchod emocím, na něž politické debaty neberou ohledy.
Dnešní hudební prostředí je přitom globalizovanější a soutěživější než kdy dřív. Zvuk hudebnictva z řad generace Z se dere na povrch zpoza šumu nekonečných zpravodajských cyklů, algoritmických systémů a hluboce zakořeněného, leč tichého nutkání vše „overthinkovat“. Zoomerská tvorba vychází z pnutí mezi digitálním propojením a emociální izolací, svobodou a nejistotou, politickou angažovaností a pocitem bezmoci.
Hudbu od Vilniusu po Budapešť utvářely také postsocialistické dějiny. Kontexty jednotlivých zemí se od sebe sice liší, ale zároveň je spojují určité historické paralely, což vyúsťuje ve sdílený smysl pro středo- a východoevropský zvuk, jimž se uvedené hudebnictvo odlišuje od vrstevnictva ve zbytku světa.
V Maďarsku a Polsku autorstvo kupříkladu reaguje na kulturní polarizaci a úpadek demokracie. V baltských státech narazíte na tematizaci období po přechodu na kapitalismus nebo nedůvěry k systémům. Ukrajinská hudba se pro velkou část posluchačstva stala symbolem vzdoru vůči ruské invazi. Německo, které i přes svůj západoevropský status též patří do projektu Perspectives, se zase zaměřuje na otázky identity a migrace.
Navzdory rozdílnosti svých realit ovšem všichni nalézají společnou řeč. Pod nánosem politiky zaznívá cosi osobního – úzkost, vyhoření, identita a nekončící hledání sounáležitosti.
Pusťte si tento jedinečný playlist o 38 skladbách z repertoáru nové vlny politicky angažovaného hudebnictva ze střední a východní Evropy.
Písně vybralo autorstvo z generace Z, které působí v redakcích zapojených do projektu Perspectives. Některé výtvory se mohou pochlubit miliony poslechů, jiné pouhými stovkami. Každý nicméně nabízí vhled do toho, jaké je to dnes být mladým člověk v tomto evropském regionu.
Vybrala Polina Tolpygina (NARA)
Oděská rocková kapela хейтспіч (hatespeech) vznikla po plnohodnotné ruské invazi v roce 2022. Zpěvák Dmytro je vojákem ukrajinské armády. Nejnovější singl skupiny pojmenovaný „Договорнячок“ nese sarkastický název, který nemá v češtině vyložený ekvivalent, ale významově se blíží spojení „fixnuté vyjednáváníčko“ – Ukrajinci a Ukrajinky jím vyjadřují opovržení vůči jednáním probíhajícím mezi jejich zemí a Ruskem. Text písně odkazuje na nedávné sociopolitické dění, které ukrajinský lid nadále znepokojuje, jako např. zrušení tamějších protikorupčních institucí NABU a SAPO, všeobecné zklamání ze „světského humanismu“ a rostoucí počet ruských FPV dronů na ukrajinském území, což má vše vyřešit jakési „fixnuté vyjednáváníčko“.
Po zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu se ke tvůrčímu trendu připojilo i dnes již manželské hudební duo Tember Blanche a složilo několik písní o válce, jako například „Ти живий“ (Jsi naživu) nebo „Ненародженим“ (Nenarozený). Hudebně i textově přitom dvojice nejvíce vyniká, když se inspiruje ukrajinskou lidovou hudbou a vánočními koledami, jako ve skladbě „Як день посуне ніч“ (Jak den odhání noc), nebo když zpívá o ukrajinských společenských událostech, jako v singlu „Вечорниці“ (Večírky), který manžele proslavil. Pojednává o domácích večerních slavnostech, jež tamější mládež tradičně pořádá na východě a jihu Ukrajiny.
МУР (MYR) je tvůrčí kolektiv propojující hudbu, poezii a historii za cílem přiblížit ukrajinskou kulturní paměť mladší generaci. Jeho členové ve své tvorbě často vychází z historických traumat, zejména z odkazu „popraveného obrození“, a poukazují na souvislosti mezi minulými represemi a současnou ukrajinskou identitou. Původně vzdělávací projekt se postupně proměnil ve tvůrčí skupinu a hudební kapelu. MYR – neboli МУР, ukrajinský výraz pro „zeď“ symbolizující věčné rozdělení mezi ukrajinskou a ruskou kulturou a poezií – tvoří čtyři mladí muži odhodlaní popularizovat ukrajinskou historii a poezii, avšak s moderním nádechem!
První album, které jim přineslo celostátní slávu, bylo Ти [Романтика] (Ty [Romance]), muzikál o „popraveném obrození“, tedy generaci ukrajinských umělkyň a umělců, z nichž mnozí byli zabiti během stalinistické Velké čistky. Muzikál zahrnuje prvky popu, jazzu a rapu, mluvené mezihry a množství spoluprací s ukrajinským umělectvem, performerstvem a osobnostmi ukrajinského Zeitgeistu. Pokud vás tento popis zaujal, doporučujeme začít skladbou „Третя Рота“ (Třetí rota).
Samozvaná „bedroom-punková“ kapela The Unsleeping vznikla v Umani v Kyjevské oblasti. Její členstvo poprvé spojilo síly v roce 2013, aby vystoupilo na školní akci. Dnes skupina hraje na festivalech doma i v zahraničí a skládá písně v angličtině a ukrajinštině, které se zaobírají nostalgií, mládím, sebereflexí a touhou po lepším životě. Většina jejích skladeb je i přes svou sociální angažovanost spíše osobní a téma války zaznívá pouze v náznacích. Stejně jako u mnoha ukrajinských autorstev ovšem tvorba hudby ve válečném kontextu zanechává stopy jak v textech, tak i v celkové náladě. Například píseň „Зі скла“ (Ze skla) je o stesku po minulosti, která se roztříštila na „skleněné střepy“, a o představách lepšího místa, jež rychle naruší „kukačky hučící jako sirény“, což může být narážka na poplachy před nálety.
Vybrala Emma Szilasi, maďarská novinářka zaměřená na post-totalitarismus
Azahriah (vlastním jménem Attila Baukó) vyrostl uprostřed moře paneláků sovětského typu a vše se naučil sám – zpěv, hru na kytaru, produkci i mixování. Jeho tvorbu nelze zařadit do žádné škatulky: od gypsy swingu po metal, od hip-hopu po elektroniku, od reggae a jazzu po vážnou a latinskoamerickou hudbu. Je nejstreamovanějším hudebníkem v Maďarsku a představuje naprostý unikát.
Jeho vzestup z něj učinil nepřehlédnutelnou celebritu – vždyť i tiktoková videa na podporu Orbána se svezla na Azahriahově popularitě. Pak se ale objevil na protivládních protestech a státem ovládaná média o něm začala šířit pomluvy. Tím se avšak vůbec nenechal vyvést z míry. Videoklip k písni „Four Moods 2“ začíná citátem Orbánova poradce o kontrole médií a následují archivní záběry maďarské socialistické éry, diktátora Rákosiho či Chaplinova Hitlera.
Dva dny před volbami v roce 2026 vystoupil Azahriah jako hlavní účinkující na Rendszerbontó Nagykoncert (Velký koncert za změnu systému) na budapešťském náměstí Hrdinů. Večer zakončil zbrusu novou písní napsanou pro tuto příležitost nazvanou „Utema“. Za zády měl sbor a před sebou desítky tisíc lidí.
„Nyní opravdu stojíme na prahu nového světa, kde navzdory rozdílným názorům náš národ drží pospolu.“
Jakmile spustí píseň „Törpekirály“, publikum se posadí do kolečka. Pak se pomalu v podřepu posune vpřed, zrychlí, zvedne se výš, až jsou všichni na nohou a běží. V tu chvíli přijde „drop“ a vypukne moshpit. Nikdy jinak.
Kapela pochází z levicového undergroundového baru Gólya v budapešťském osmém obvodu, kde skupina dětí z waldorfské školy začala zkoušet pod názvem DjümDjüm. Její zvuk kombinuje maďarskou lidovou a romskou hudbu s brazilskými rytmy, které si její předci přivezli ze svého domova.
Album Sötét Anyag (Temná hmota) přitom zachycuje typické Maďarsko – vůni pálinky a vlhké omítky, důchodce popíjející ve vesnických hospodách za peníze z penze, s níž stěží vyjdou, opoziční politiky, kteří všechny neustále zklamávají, a noci končící pádem někoho pod vlak. To vše podkreslené hardcore jazzem, lidovou a romskou hudbou.
„Nikam nemířím, nepřidám se ani k jedné straně / ta první lže, druhá ještě víc / jak dva zlí rodiče, ale jedna rodina, parlament / a národ jen přihlíží a hledá lepší vzor.“
Slyšíte ten jeho chraplák? Přitom své debutové album nahrál v roce 2023, když mu bylo teprve osmnáct. Dodnes platí za nejvýraznější osobnost maďarského rapu.
V úvodních řádcích první desky říká, že se doslechl shůry, že nebude tím, kdo přinese něco nového – bude tím, kdo navrátí staré. A přesně tak činí, když své tracky staví na samplech maďarských klasik z minulého století.
Pogány Induló (vlastním jménem Szirmai Marcell) rapuje i o konopí, což nezůstalo bez povšimnutí – vláda Fideszu se do něj pustila s tvrzením, že propaguje užívání drog mezi mladistvými. V reakci i nadále popisoval svět, ve kterém mladí skutečně žijí.
„Fízl si mě tu posadil na krásnejch dvanáct hodin, / a pak se diví, proč se nehodlám držet zkrátka.“
Zaměřuje se ale i na jiná témata. Rapuje ještě o dospívání v Segedínu (třetím největším městě Maďarska), o tom, že je nejlepší ve svém oboru, o zlomeném srdci – a především o tom, jak mu chybí máma. Jestli vás tím oslovil, pusťte si jako první skladbu „Pogi Hip-Hop“.
Žádné maďarské album si loni nezískalo takový ohlas jako Transformania, druhá deska hudebnice Csernik Csinszky – transylvánský folk a sikulská kultura v kombinaci s autotunem a experimentálním popem.
Přestože Csinszka působí úplně mimo mainstream, vydobyla si ohromnou popularitu na TikToku, kde pastevci, jezdci na koních a zemědělci z celého Maďarska a Transylvánie pravidelně zveřejňují videa doprovázená jejími písněmi. Skladba „Felsütött a Napsugara“ se stala hymnou spojenou se změnou vlády – skandovala se na protestech a před volbami se šířila po sociálních sítích.
„A cestou domů se obloha rozevře třemi směry, / rozevře se třemi směry, poněvadž teď mířím domů / a hvězdy mi svítí na cestu, poněvadž ví, že jsem doma.“
Deva za doprovodu elektronických beatů huláká maďarské lidové písně. Její hudba čerpá z přírody, ženskosti a věcí, na něž se záměrně zapomnělo. Když zpívá, často myslí na moudré stařeny, které žily v souladu se zemí a působily ve vesnicích jako léčitelky. Byly tu odjakživa. Jen je umlčeli.
„Zapálí oheň, / jenž stejně zhasne, / není lásky, / jež nepřejde.“
Jako první si doporučujeme pustit skladbu „Witchcraft“.
Vybrala Rebeka Provazníková (revue Prostor)
Otevřenost a intenzita duševního přiznání na mě zapůsobily tak silně, že jsem si nejnovější album Amelie Siba pouštěla zas a znovu, ačkoliv obvykle holduji spíše rapu. Na své nejnovější desce ztvárňuje hudebnice pocity úzkosti a hněvu pramenící z neustálého společenského nátlaku na to, jací bychom měli být – konkrétněji z očekávání, jaké by měly být ženy. Vyjadřuje frustraci, vztek, ale také pocit absolutní prázdnoty a nicoty, kdy se člověk vlastně disociuje. Její hudba funguje nejen jako osobní výpověď, ale také jako propracovaný společenský komentář k důrazu na výkon a ženské identitě. Doporučuji začít písní „Matches“.
Branko's Bridge je chlapecká skupina, který ve své hudbě využívá osobitou směs různých žánrů – od psychedelického a garážového rocku či post-punku až po surf rock, ale i s prvky country. Repertoár kapely je energický, syrový a překypuje životem. Právě tato neskutečná energie dokáže rozpohybovat opravdu každého. Jejich koncerty jsou intenzivním zážitkem, který rozhodně stojí za to vidět naživo.
Kluky fotím už od samých začátků, takže si dobře vzpomínám na dobu, kdy hráli na festivalu Povaleč na tom nejmenším pódiu a znalo je pouze několik známých. I tak se jim díky zápalu, zdivočelosti a pomalu šílenému pódiovému vystoupení podařilo přilákat početné publikum, které málem strhlo celé šapitó, kde hráli.
Loni na stejném festivalu vystoupili znovu – tentokrát však už v hlavním čase a na největším pódiu. Před vydáním zatím posledního alba Hobby Horse Cowboy pustili ven singl „I Feel Fine“, který zpracovává stav důvěrně známý mnoha mladým lidem – syndrom vyhoření, pocit nejistoty a nejasné budoucnosti.
Vybral Michael Džindžichašvili (revue Prostor)
Bývalý premiér Petr Fiala by měl s Andrejem Babišem (také bývalým i současným premiérem a agrobaronem) diskutovat o sázení konopí, ne o dalším poli plném žluté řepky. Pyraboyz právě podepsali dekrety a korunují se ministry českého Ministerstva rapu i Ministerstva financí a konopného pěstitelství. Mixtape Green Deal osobně útočí na celé politické spektrum a odkazuje na memes, politické i kriminální kauzy, fake news, konspirační teorie a ekologické problémy. Zároveň nechybí ani obvyklá rapová egocentrická témata. Rapperské duo přeci jen tvrdí, že drží institucionální moc nad českou rapovou legislativou.
Politická satira dvojice se posunula ještě dál na projektu z roku 2024, Cancel Culture Musick, s tracky jako „Stanjura“ (nazvaném po bývalém ministru financí), „Orban Broz“ nebo „Free Pekova“ o české mikrobioložce, která se během koronavirové pandemie postavila proti očkování. Právě (mimo jiné) takové malé detaily mě nutí se zamýšlet nad hudbou Pyraboyz a jejich skutečnými názory, protože někdy mám pocit, že řeknou cokoli, jen aby zněli dobře.
Hardcore punková kapela Kellner se pojmenovala po českém miliardáři Petru Kellnerovi, který v roce 2021 zahynul při havárii helikoptéry. Je pořádně vytočená – kapitalismem, konzumerismem, genocidou, společenskou odpovědností i politiky – což na svém krátkém a úderném albu Criminal Activity z roku 2025 vyřvává do světa hlučnými kytarami. Kromě toho si bere na mušku i globální lídry, jako jsou Donald Trump a Elon Musk, stejně jako slovenského premiéra Roberta Fica. Na začátek doporučím skladbu „Kapitál diss“.
Vybrala Zuzia Piontke (Kultura Liberalna)
KiNi tvoří introspektivní hudbu zaměřenou na vjemy, omezení a vlastní prožitky. Z pozice umělce zachycuje emotivní a osobní příběhy. Skladby na albu PUDŁO se zabývají limity, s nimiž se setkáváme a která utvářejí naše vnímání reality. Ve své tvorbě zkoumá, jak je realita formována vnitřními i vnějšími bariérami. Titulní skladba „PUDŁO“ reflektuje zkreslenou vnímavost a emocionální izolaci.
Mata patří k nejvlivnějším mladým polským rapperům. Je známý tím, že ve své produkci propojuje kulturu mládeže se společenskými komentáři. Jeho hudba se často dotýká témat vzdělávacích systémů, privilegií a politického napětí. Track „GiEwOnT“ se věnuje ideologickým rozporům v Polsku a proměnám tamějších politických identit. Mata se proslavil vydáním debutového alba popisujícího osudy žáků elitní střední školy.
Bedoes je známý svými emocionálně upřímnými texty o dospívání, třídním boji a identitě mládeže. Jeho tvorba si díky upřímnosti a autentičnosti získává silnou odezvu u posluchačstva. Když přijde na komunikaci s fanouškovskou základnou, platí za jednoho z nejaktivnějších polských rapperů. Pravidelně se také zapojuje do sociálních projektů. Track „1998 (mam to we krwi)“ odráží osobní i sociální konflikty spojené s původem a ambicemi.
susk je feministická rapperka, která svými řádky kritizuje kapitalismus, nerovnost a nedostatek systémové podpory. Ve své tvorbě mísí aktivismus s osobními názory. Složila hudbu k filmu o Abortion Dream Team, nejznámější polské organizaci hájící právo na interrupci. Track „Kapitał“ se zasazuje o systémové změny a potrestání viníků hospodářské nespravedlnosti.
asthma působí jako rapper a umělec. Jeho texty skrývají silný politický podtext a často se zabývají sociálními rozdíly, skepsí a polskou politikou. Track „centrala“ se zabývá společenskou polarizací a úpadkem důvěry v instituce. Díky politickému vyznění svých textů si rychle získal popularitu. „centrala“ poukazuje na nedostatečnou důvěru veřejnosti v současné vedení země.
Vybral redakční tým mediálního portálu Kapitál
Punková kapela založená v roce 2020 Patrikem Nagym a Adamem Dragunem. V roce 2022 vydala debutové EP Life Ends When You're Thirteen a v roce 2024 zase první album Poor But Sexy. Od té doby se Berlin Manson stali fenoménem kritizujícím kapitalismus a policejní brutalitu. Zároveň odsuzují genocidu v Palestině a upozorňují na hrozbu fašismu. Svou autenticitou a odvahou nastavují společnosti zrcadlo. Singl „Netancujem, kývem hlavou“ se stal jejich prvním hitem. Pojednává o vymanění se ze společenských očekávání a politického rozčarování.
Denis Bango začínal v punkové kapele The Wilderness, dnes ale experimentuje s nejrůznějšími žánry. Ve svém sólovém projektu Fvck_kvlt spojuje syrovost punku s filozofickou hloubkou a poezií rapu. Jeho tracky reprezentují především obžalobu kapitalismu a lidí, kteří jej slepě brání a udržují při životě. Ve svých textech se Bango zabývá také tématy, jako je duševní zdraví a společenská frustrace. V singlu „Mŕtva revolúcia I.“ zaznívá: „Mŕtva revolúcia žije navždy amen, / kým sa narodí nanovo.“ Kritizuje systém a hlásá nutnost změny smýšlení.
Její tvorba se pohybuje na pomezí žánrů avant-popu, R&B a hyperpopu, které se jí díky hravému přístupu daří prolínat. Sociální rozměr či politická angažovanost u ní nejsou na první pohled zřejmé a skrývají se především v její práci s tradiční romskou hudbou, čímž vzdává hold svým kořenům. Erika Rein v současné době spolupracuje s hudebním producentem Jonatanem Pastirčákem (Isama Zing). Její skladba „Bruised Knees“ upozorňuje na sexuální násilí, které je často záměrně přehlíženo okolím, zejména to páchané církevními autoritami. Oběti se pak musí vyrovnat nejen se strašlivou zkušeností, ale také čelit odsouzení ze strany blízkých a známých.
Mladý alternativní kytarista z Trnavy mísí žánry jako indie rock, post-punk a midwest emo. Stejně tak vyniká osobitými texty a chytlavými melodiemi. Zabývá se tématy charakteristickými pro generaci Z – klimatickou krizí, duševním zdravím a hrozbou války. Jeho album hudební kritika označila za surovou generační zpověď plnou upřímnosti a pocitů, které se autor neštítí dát najevo. Píseň „Nedokážem dýchať“ pojednává o krizi duševního zdraví mezi mladými lidmi, kteří pod neustálým tlakem na výkon zažívají vyhoření již během dospívání. Kdo jim pomůže se z toho vymanit?
Na současné slovenské alternativní hudební scéně patří Nina Kohout k těm největším hvězdám. Jako zvuková vypravěčka posouvá hranice hudební konformity a navazuje neustálý dialog mezi drásající hrůzou a křehkou nevinností. Její tvorba propojuje podmanivou atmosféru dávného slovenského folklóru s prvky vážné hudby a dark electro. Ve skladbě „Pebble Dance“ staví do kontrastu majestátní zvuk se silně osobními, až intimními texty. V nich se zaobírá tím, jak se vztahy mění a rozpadají anebo zrají a přetrvávají.
Vybrala Alina Baranova (Narvamus)
Nublu patří k nejznámějším mladým estonským rapperům. Věhlas si získal ironickými a minimalistickými tracky o každodenním životě. Od svého proslavení na konci prvního desetiletí tohoto století se stal charakteristickým hlasem tamější zoomerské scény. Ve své tvorbě kombinuje příběhy ze života s promyšleným humorem a zároveň reflektuje emocionální rozpolcenost a kulturu městské mládeže. „Öölaps!“ zachycuje noční život, svobodu a citovou nestálost zakoušenou generací Z. Kromě toho se dotýká tématu intenzity emocí a hravým způsobem zachycuje proměnlivou dynamiku vztahů. Zmíněné prvky dohromady utváří osobní a snadno ztotožnitelnou momentku kultury dnešní estonské mládeže.
Pro tvorbu Andrese Kõppera je charakteristický mix elektronické, indie a popové hudby. Ve svých skladbách se zabývá tématy identity a emocionálního nátlaku. Často zachycuje i tempo a nejistotu moderního života. Se singlem „Days Like This“ vystoupil na estonském národním kole Eurovize a ačkoli se mu zvítězit nepodařilo, píseň si získala srdce mnoha Estonců a Estonek. Vypráví o prožívání těžkých období a povzbuzuje posluchačstvo, aby vydrželo a věřilo v návrat lepších časů. Verše jako: „Noci nebudou vždy tak dlouhé,“ a: „Přes bouři jen těžko vidíš hvězdy,“ odrážejí pocity úzkosti a nejistoty, které v řadách publika generace Z velmi rezonují. Nakonec ovšem skladba nabízí naději a šanci na nápravu.
säm se řadí do nové vlny estonského hudebnictva generace Z, která se zaměřují na zranitelnost a emotivní příběhy. Ve své tvorbě spojuje hip-hop, melodický rap nebo alternativní vlivy a v textech se zabývá vztahy či nejistotou. V tracku „Kanuu“ popisuje humorně a odlehčeně plavbu na kánoi nebo milostné zmatení. Zamýšlí se také nad pocity odcizení a emocionální nestability. Tematizace nedorozumění a kulturních či jazykových bariér zdůrazňují, jak mohou být dnešní vztahy intimní i matoucí. Singl tak ve své podstatě porovnává zranitelnost s okamžiky svobody.
Vybrala Aleksandras Znamerovskis (NARA's Nauja Scena)
Pokračující návrat litevského grunge by si pravděpodobně zasloužil samostatný výčet interpretů a interpretek, ale co kdybychom vám představili jednu z komičtějších kapel, která si utahuje z ducha doby současné kultury. Palėpė již letos stihli vydat EP s názvem Labai blogai (velmi špatné), kde předvádí svůj smysl pro sarkastický humor. První skladba z EP, „Šiku ir scrolinu“ (kakání a scrollování), si utahuje z bezduché kultury scrollingu, od níž si neodpočineme ani na toaletě. Na předchozím EP se skupina zabývala zase ponurými tématy, jako je šílenství a nesmyslnost války, ale též méně závažnými náměty typu frustrace ze stavu veřejné dopravy („4 troleibusas“,). Palėpė pravidelně nahrávají i hrají naživo, takže jim rozhodně stojí za to věnovat pozornost.
Black metal si většina lidí spojuje s nacionalismem a extrémní pravicí, ale vilniuská skupina Valkos reprezentuje značně nutnou alternativu. Kapela vzešlá z tamější nepočetné, ale živé hardcore punkové scény se sama označuje za antifašistickou a ve svých textech se zaobírá tématy jako veganství a osvobození zvířat, ochrana životního prostředí a feminismus. Zatímco ostatní vybrané litevské kapely mají k nespravedlnosti spíše sarkastický přístup, loňské debutové EP Valkos působí jako hudba vytvořená aktivisty a aktivistkami pro stejně smýšlející posluchačstvo a své sdělení myslí zcela upřímně. Jako první skladbu doporučujeme „juodas akmuo“.
Ačkoli možná není tolik politická, hardcore punková kapela z městečka Šilutė notně připomíná americkou skupinu Hole (a to nejen proto, že mají také zpěvačku). Možná i z toho důvodu na koncertech občas hrála coververze jejích skladeb. Sipas začínali jako grungeová kapela a grunge byl od počátku politickým žánrem, i když ne v klasickém smyslu skandování sloganů proti nespravedlnosti, ale spíše jako protest proti konformitě nebo konzumerismu a touha po autentičnosti ve zdánlivě falešném světě. Sipas tento sentiment dokonale ztělesňují. Údajně snad i chystají nové album, kde se můžeme těšit na více politicky laděných písní. Pro nyní ovšem doporučujeme skladbu „sugedęs telefonas“.
Litevské rapové scéně nadále dominují starší jména, ale začíná se prosazovat také hudebnictvo z generace Z. Speechy (vlastním jménem Justas Šiburkis) vydal první tracky v roce 2020 během koronavirové pandemie. Singl „Taip ir gyvenam“ („Takhle si žijeme“) dokonale vystihuje pocit izolace a strachu z neznáma, který většina z nás během pandemie zažila. Dalšími tématy, kterým se v hudbě věnuje, jsou duševní zdraví a nátlak, jemuž mladí lidé čelí, aby uspěli ve společnosti. Většina Speechyho dřívějších skladeb je instrumentální, ale v nejnovější tvorbě i dost rapuje, takže může konečně naplno projevit svou osobnost.
Tajuplný a mimořádně produktivní (v roce 2025 vydal album a několik singlů) hiphopový projekt z okraje scény. Těžko byste hledali autorstvo, které by dokázalo zachytit bouřlivost přítomného okamžiku tak dobře jako Pilaitė – kryptický rap a chaotické samplování činí tento projekt stejně poutavý jako matoucí. Mezi tracky o „flirtování s ďáblem“ můžete zaznamenat sample zmiňující genocidu palestinského lidu. Možná je to nezáměrné, ale obdobná koláž různých myšlenek připomíná čtyřiadvacetihodinový zpravodajský cyklus mainstreamových médií – na vážná témata typu válečné zvěrstva navazují povrchní řeči o životním stylu. Proto na úvod doporučujeme skladbu „Free idea generator“.
Vybrali Sarah Bakšytė a Levo Keller (NARA & JÁDU)
01099 je rapová skupina z Drážďan, jejíž název je odvozen od poštovního směrovacího čísla města. Tvorba uskupení mnohdy odkazuje na východoněmeckou identitu, nostalgii a zkušenosti s dospíváním v rychle se měnící společnosti. Track „2000er“ je nostalgickým vyobrazením společné dětské zkušenosti generace Z a pojednává o rané internetové kultuře, bezstarostném mládí stráveném v přírodě a pocitu generační sounáležitosti.
Berlínská umělkyně Paula Hartmann proslula zachycováním městské mládeže. Ve své hudbě vystihuje úzkost, izolaci a emocionální dezorientaci moderního městského života. Píseň „Truman Show Boot“ evokuje odtažité, téměř surrealistické prožívání reality reflektující odcizení, které mnoho mladých lidí ve velkoměstském prostředí pociťuje. Zpívá o tom, jak ji láska míjí, a ptá se, kde by měla stát, aby se k ní dostala.
Arda Yolci je berlínský rapper a jeden z nejvýraznějších politických hlasů generace Z na německé scéně. V tvorbě se zaměřuje na témata migrace, třídní nerovnosti a rasismu, přičemž čerpá z vlastní i rodinné historie. Popisuje své mládí silně ovlivněné prarodiči, kteří do Německa dorazili z Turecka jako „gastarbeiteři“ (německý výraz zejména pro migrující pracovnictvo, které se v letech 1955 až 1973 v rámci vládního programu přestěhovalo do západního Německa). Propůjčuje tak hlas těm, kteří jsou postiženi systematickým útlakem. V tracku „Köfte“ se zaobírá otázkami identity či sounáležitosti a kontrastuje zkušenost dělnické třídy s dominantními narativy o úspěchu.
Repertoár Nilse Keppela je post-punkový s prvky popu či shoegaze a kritika jej dává do souvislosti se scénou Neue Neue Deutsche Welle. Keppelový písně popisují pocity rozčarování a ztraceného mládí, přičemž nepřímo kritizuje společenská prostředí a jejich „falešné pravdy“. Na debutovém albu Super Sonic Youth (2026) zpívá o mládeži, která se zoufale uchyluje ke zneužívání návykových látek, aby unikla realitě a životní únavě. Singl „Keine Zukunft“ se zabývá zdáním vědomě emocionálně otupělých mladých lidí, že budoucnost je v nedohlednu.
Blond je německá indie kapela, která vznikla v roce 2011 v Chemnitzu. Proslula svou fúzí indie popu, rocku, new wave a elektronické hudby. Texty skupiny mnohdy zpochybňují patriarchát a společenské normy a zabývají se tématy jako feminismus, rovnost a každodenní vztahy. Vedle politického podtextu se skladby jako „Girl Boss“ věnují též přátelství, lásce a sesterské solidaritě.
Brémský muzikant Traumatin zpívá o lásce, zlomeném srdci a pochybnostech o sobě samém tváří v tvář chaotickému světu. Emocemi nabitý zpěv, obvykle se silným reverbem, doprovázejí syntezátory a kytara, které zejména v jeho raných skladbách evokovaly zvuk 80. let. Píseň „König der Welt“ pojednává o ironii, egu a emocionální nestabilitě v digitálním světě. Svým debutovým singlem „Genug“ (německy „Dost“) se v roce 2021 přidal ke hnutí Neue Neue Deutsche Welle (NNDW). V melancholických textech rozebírá různá témata důležitý pro generaci Z. Patří mezi ně vyrovnávání se s pocity, hledání vlastní identity a skrývání se za maskami.
Ikkimel patří k nejprovokativnějším hlasům německé rapové scény z řad generace Z. Svou kariéru započala v roce 2023 a od té doby ve své tvorbě mísí rychlé techno beaty s explicitně provokativními texty. Tematicky se soustřeďuje na feminismus, sexualitu nebo užívání drog a zároveň k tomu podkopává mizogynní jazyk rapu jako žánru. Prostřednictvím nadsázky a satiry si bere zpět svou svobodnou vůli a zpochybňuje hluboce zakořeněné genderové normy. „Bikini Grell“ ztvárňuje generaci, která odmítá být tichá, patřičná nebo snadno zařaditelná.
Tak jakpak vám zní dospívání v současné Evropě?
Zahrnuté skladby nepřichází s jednotnou odpovědí. Spíše naopak ukazují, že dnešní generace, která se musí potýkat s nestabilitou a pochybovat o poděděných strukturách, odmítá zůstat zticha, a namísto toho naslouchá hlasu nového evropského zvuku a chová se v souladu s ním.
Veškeré písně si můžete pustit také z playlistu na Spotify.
Překlad a redakce: Petr Uram
Redakce: Anna Luňáková
Článek byl poprvé publikován v litevském médiu NARA.
This content was created as part of the Perspectives – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
![]()
Zvolte podporu, která je Vám nejbližší! Revue Prostor roste – a s tím i naše odpovědnost. Rádi bychom, aby naše platforma zůstala otevřená a přístupná všem.
Díky Vaší podpoře můžeme dále publikovat kvalitní autorské texty, férově odměňovat naše spolupracující a budovat udržitelný model, který drží nezávislou žurnalistiku při životě.