Čtenářský deník (2) - Nadjezdy, polyamorie, třída, smrt i konec světa
Autorky a autoři Prostoru on-line doporučují knihy, které je v roce 2021 zasáhly
Marek Torčík
Cynthia Cruz – The Melancholia of Class
Kniha, na kterou jsem dlouho čekal, vlastně to ani nevěděl, a ještě pořád ji rozdýchávám, je Melancholia of Class od Cynthie Cruz, americké básnířky a publicistky. Skrz osobní a teoretické úvahy v ní zkoumá, co přesně dnes znamená pocházet z dělnické třídy. Cruz detailně popisuje způsoby, jimiž třída nevyhnutelně ovlivňuje naše myšlení, emoce a vztah k okolnímu světu. Co znamená žít ve společnosti, která se snaží si nalhat, že všichni patříme do stejné třídy a máme stejné možnosti? Proč tolik opovrhujeme určitými vzorci chování a obdivujeme příběhy lidí, kteří „se sami postavili na nohy“? Cruz na svém vlastním životě stejně jako na příbězích známých spisovatelů, umělců a hudebníků dokazuje nemožnost útěku z historie vlastního těla. Ta je do nás vyrytá už napořád. Jediné, co nám pak zbývá, je nemožné přání vykročit zpět: „Také melancholie je podvědomou touhou vrátit se zpátky ke svým kořenům; zároveň s ní ale cítíme protichůdnou potřebu dostat se pryč. Jsme bez domova ve světě, ve svém nitru i ve vlastním těle. Jsme duch uvnitř ducha, mrtví ale ještě pořád dýcháme.“
Jonáš Zbořil
Gareth E. Rees - Unofficial Britain
Máloco je na první pohled tak nezajímavé jako kruhové objezdy, sloupy elektrického vedení, dálnice nebo sklady. Přesto existuje kniha, která je popisuje velmi poutavě. Unofficial Britain Garetha E. Reese hledá novodobou mytologii, nachází příběhy tam, kde na první pohled nemohou být. Člověk - přízrak, který využívá stín pozornosti v průmyslovém areálu, živí se krysami a vědí o něm jen průmyslové kamery. Kruhové objezdy jako místa, kde zůstávají duchové zakletí na středověkých stezkách. Must read pro milovníky Jiřího Sádla, iaina Sinclaira a dalších literárních chodců.
Jan Jindřich Karásek
Max Porter - Grief Is the Thing with Feathers
Ročník 2021 se táhl ve znamení zármutku a samoty a Max Porter je vystihl za nás všechny nejlépe. Krátkou knížku přečtete za dvě hodiny, ale taky se dá číst mnohem déle, protože tahle lyrika bolí a takzvaně tahá za pačesy. Grief Is a Thing With Feathers mi při čtení připomínalo desku A Crow Looked At Me Phila Elveruma, vůbec nejkrásnější a nejčistší hudební sdělení o tom, co znamená o někoho nenávratně přijít a pořád doma nacházet jeho (nebo její) věci. Třeba zubní kartáček.
Porterova kniha je svérázná, experimentální a neskutečně poetická, ale nikdy ne otravně. Popisuje nejen to nejdůležitější v životě - odchod na smrt - ale taky, co znamená pro blízké, kteří po nás zůstanou. Porter je zároveň vtipný a v krátkosti kapitol radikální. Škrtá jako střihač, aby spravedlivě zůstalo jen to důležité a pravdivé.
Je to kniha pro všechny, kteří přišli o někoho, koho milovali, ať už kvůli úmrtí, nebo jen kvůli rozchodu či rozvodu. Číst Grief Is a Thing With Feathers je jako hledat stopy po pohřešovaném ve vlastním bytě, text o lásce, rodičovství, samotě, ale taky o těch zatracených vránách. Na tenhle zážitek jsem od ledna nezapomněl.
Některé dny si uvědomuju, že zapomínám na základní věci. A tak běhám nahoru, dolu, kdekoliv jsou, a říkám: „Musíte vědět, že vaše máma byla ta nejvtipnější, nejskvostnější osoba. Byla má nejlepší kamarádka. Byla tak sarkastická, tak vřelá…” Pak mi dojde síla, protože je to tak hrubé, tak líné, a oni jen přikývnou a odvětí: „Víme, táto, pamatujeme si.”
Nikola Bečanová
Pauline Delabroy-Allard - Taková je Sarah
Český překlad milostného románu z roku 2018 současné francouzské spisovatelky Pauline Delabroy-Allard vyšel letos v nově vzniklém nakladatelství Incipit, v překladu Venduly Pazderové. Taková je Sarah ukazuje, že možnosti otřepaného literárního žánru ještě nejsou zcela vyčerpané. Vášnivá lesbická láska ovládne život dvěma ženám se zcela rozdílnými náturami a životním příběhem a svou intenzitou připomíná snímky režiséra Xaviera Nolana. Silně estetizovaný popis požitků a emocí se v rytmických smyčkách střídá s vyšinutými situacemi a syrově zachycenou sexualitou. Čtenář je tak nucen hltat stránky se stejnou vervou, jakou se dvě hrdinky vrhají do nejistého soužití, aniž by byl vystavován patetickým závěrům. Kniha Pauline Delabroy-Allared je rozhodně nejpříjemnějším překvapením tohoto roku. Snad se dočkáme i překladu letošního Maison-tanière.
Ivan Loginov
Jan Škrob - Země slunce
„záliv se otvírá v souřadnicích
slunovratu tady vždycky mluvíme
o rozdělávání ohně a stínu který
zadržuje plamen prošli jsme
obloukem ve skále a stín se zúžil
nebe ustupuje vlnám orkánu“
Nejnovější sbírka českého básníka je zároveň první knihou vydanou nakladatelstvím Viriditas. Post-apokalyptická a do jisté míry epická poezie zavání žánrovým kýčem, ale Škrobovi se podařilo svou podivnou vizi naplnit obrazy, pocity a myšlenkami, které přesahují úzké estetické škatulky.
Žánrovost sbírky mě svádí napsat, že Škrob skvěle reflektuje nástup metaversa, ale tím bych jeho poezii ubíral na hloubce, vrstevnatosti a otevřenosti. Autorova angažovanost nezmizela, ale levicová teorie se tu proplétá se základními otázkami filozofie, environmentální žal či odcizení světa technologií se projevují především jako atmosférotvorné prvky, ne samoúčelně úderná hesla.
Zdánlivě exotická krajina virtuálních světů a spiklenecké příběhy čtenáře ovanou důvěrně známými zkušenostmi života v pozdním kapitalismu. Křesťanský mystický symbolismus je tu nápaditější než v předchozí sbírce Reál, osobně-politická rovina je dospělejší, ale přitom hravější. #zerowork
Ela Plíhalová
Janet W. Hardy & Dossie Easton - The Ethical Slut
Jestli v nás má zůstat nějaký nepokoj z moudrostí bell hooks, je to akutní naléhání na nutnost žít den za dnem feministicky. Žít revoluci. Polyamorie je dekoloniální praxe aktivně narušující vzestupnou - oidipální - bělostnou nukleární rodinu, jež je hlavním re-produktem a re-produktorem heteronormativity. Kniha The Ethical Slut z roku 1997 je obyčejným úvodem do ne-monogamního žití a doporučuji ji všem, kteří touží po narušování patriarchátu.
Kim Tallbear tvrdí, že kolonizátoři exportovali patriarchát původním obyvatelům Želvího ostrova, a to konkrétně pomocí modelu nukleární rodiny. Rodina je základ státu - tedy, západního, civilizací opilého, národního státu. Kolonizátoři tak zdevastovali obšírné komunity založené na solidaritě, osekali je na na individualizované pojetí nukleárních domácností, čímž v důsledku kontrolovali „genetické“ vybavení národu zítřka. Zároveň byl tento export bílého patriarchátu způsobem, jak zajistit soukromé vlastnictví půdy patriarchou - jak otcem, tak vladařem. Pro původní obyvatele je přitom vztah s půdou základem světonázoru, půda patří všem lidským i více-než-lidským bytostem a žádnému jednotlivci. Nyní byla ale půda rozdělena na jednotlivá políčka, proměněna v soukromý majetek, který vlastní otec, hlava rodiny, zapsaný v registru. A jak zajistíme, aby tento majetek zdědil „biologický”, mužský potomek? Odebráním autonomie nad reproduktivními a toužebnými orgány těch, jež mají možnost rodit. Reproduktivní heteronormativita se tedy zajišťuje zákazem potratů a monogamií.
Kniha má různá cvičení týkající se emocionální práce, práce se žárlivostí, budování klidných a pevných vztahů. Najdete v ní i debaty nad fyzickým a emočním konsentem, jež autorky vnímají jako utopickou vizi sexuální praxe.
Ondřej Trhoň
T. Fleischmann - Time Is the Thing a Body Moves Through
Knižní esej se vzpírá přesnému zařazení. Míchá místa i časy, vesnici i velkoměsto, uměleckou kritiku i queer deník, je plná sexu, tělesných i duševních proměn. Nejvíc ji ale proniká snaha procítit nekonečnou tekutost vlastního já. Jak Fleischman říká, slovům a občas krutě označující funkci jazyka navzdory. Time Is a Thing Body Moves Through (Čas je veličina, jíž se pohybuje tělo) je rozborem díla umělce Felixe-Gonzalese Torrese, ale taky cesta do paradoxy stižených queer komunit i vztahů.
Nepolapitelná kniha je odzbrojující svou upřímností, která nikdy není skandální (kinky praktky se v ní zmiňují jen mimochodem, jako jedna z cest za sebepoznáním), ale taky jako formální experiment ohledávající hranice literatury a psaní o sobě. Ať už jste queer, nebo ne, Fleischmann v útlém svazku nabízí silný materiál k přemýšlení o léčení své identity, „podezřelé linearitě”, queer já za hranicemi politických i společenských škatulek. xoxo
---
Vybrané texty přispěvatelů ankety:
Nikola Bečanová: Hledání krásy světa v dystopických prognózách se Sally Rooney
Jan Škrob: Básně jsou taky literatura
Marek Torčík: Slova musí stačit: Argonauti Maggie Nelson
Jan Jindřich Karásek: Ta-Nehisi Coates a politika anti-snění
Ondřej Trhoň: Radikální mateřství, Detransition, Baby a možnosti trans milostného románu
Ela Plílahová: Rozpustilá knihovnička: O bolesti těch, kteří nejsou tak docela lidmi
Jonáš Zbořil Jak chcete evakuovat vrabce? Literatura o klimatické změně aneb 11. září krát milion
