Radikální mateřství, Detransition, Baby a možnosti trans milostného románu
Emocionální jízda vztahy napříč New Yorkem i identitami v debutu Torrey Peters
Hlavní hrdinka Detransition, Baby Reese ze začátku knihy shrne dilema ženské budoucnosti po vzoru seriálu Sex ve městě. (Cis*) žena, která už na sobě začíná cítit dopady stárnutí, má podle Reesiny metafory přese všechny výdobytky feminismu před sebou v zásadě čtyři možnosti odpovídající archetypálním postavám seriálu. Najít si partnera (Charlotte), budovat kariéru (Samantha), mít děti (Miranda) nebo - a to je spíš výjimka - oddat se umění (Carrie). Jenže Reese jako trans žena ví, že pro lidi s její identitou toho zbývá ještě míň. Podle Reese je pochopitelné, ale taky tragické, že queer lidé rádi mluví o vzdoru heteronormativní budoucnosti, případně budoucnost zatracují úplně.
(*cisgender, cis = osoby, jejichž gender se shoduje s genderem, který jim byl přiřazený při narození (tedy většina z nás))
Kdybychom si chtěli půjčit termín z akademického světa, autorka Detransition, Baby, Torrey Peters právě popsala queer temporalitu, časovost, která se z podstaty vymyká mainstreamové životní trajektorii. Jde v ní o odmítnutí reprodukčního principu jako hlavní osy života, v případě trans lidí se pak často mluví o druhé pubertě při začátku tranzice. V jádru všeho je pak pochopitelně tradiční uspořádání rodiny. Nemusí jít přitom ani o radikální politický program, prostě jen jinou zkušenost s elementárními životními očekáváními.
To ale platí do chvíle, než se stane nějaká nepravděpodobná náhoda. Zatímco Reese si tak jako už mnohokrát najde macho milence, který se za randění s ní ve skutečnosti před společností stydí, její bývalý partner Ames omylem přivede do jiného stavu svoji nadřízenou Katrinu. Ames se identifikuje jako muž, ale je po detranzici - dlouholetý vztah s Reese prožíval ještě s ženskými zájmeny a jménem Amy. Přestože Amesovi na endokrinologii tvrdili, že po hormonech bude určitě sterilní, najednou se jeho život obrátí vzhůru nohama. Už proto, že se před Katrinou musí vyoutovat.
Uměřený a štítem maskulinity obrněný Ames se totiž vůbec necítí na to být otec. Přijde proto s plánem, který je na první dobrou stejně šílený jako odvážný - co kdyby s Katrinou do rodiny přibrali i Reese? Reesin vztah k jásavému heslu „no queer future“ je ambivalentní, protože jestli něco třicetiletá žena chce nejvíc, je to být matkou. Když v mnoha z flashbacků (kapitoly románu těkají mezi různě vzdálenou minulostí a po týdnech postupující současností) Reese uvažuje o svém mateřském pudu, vzpomíná na svou práci dětské vychovatelky a objevuje v sobě touhu, kterou konzervativní společnost trans ženám odpírá.
Co byste dělali, když vám během rande s milencem zavolá ex s tím, že by pro vás měl plán, jak se stát matkou, ale v trojúhelníku s jeho cis přítelkyní?
Břitká telenovela mezi genderem a rodičovstvím
Detransition, Baby kritici popisují jako novou trans literaturu. Debut Torrey Peters sice pojednává o hluboce queer životech, ale taky o mnohem obecnějších tématech jako je láska, dospělost, mateřství (a otcovství), úzkost a gender vůbec. Reese, Ames i jejich queer známí nejsou jen prostředky pro vyprávění pozitivního příběhu, který napraví nedostatky queer reprezentace a stereotypy kolující v mainstreamovém světě. Všichni občas dělají špatné věci, selhávají, znovuobjevují naději, a protože je Detransition, Baby přiznaně tak trochu telenovela, dostávají se do napjatých i tragikomických situací.
Peters napsala knihu, kterou její trans škatulka nijak nedefinuje, ale zároveň je její jednoznačnou součástí. Na ploše tři sta padesáti stran rozebírá bývalé vztahy hlavních hrdinů a hrdinek, jejich dětství a taky Amesovu detranzici. Téma, které transfobové často používají jako ultimátní argument nevěrohodnosti trans identity, ale Peters proplétá s mnohem hlubšími otázkami tělesnosti a emočního života, který nedefinuje jen queer škatulka.
Ames popisuje svou detrazici jako do jisté míry praktickou záležitost. Být trans je ohromně těžké a bolí to. Zároveň ale přemítá nad tělesnými prožitky, maskulinní disociací během sexu nebo pocitem z vlastního těla. Peters dokáže spojit osobní s politickým způsobem, který na čtenáře nebo čtenářku promlouvá na mnoha rovinách. Nakonec skutečné queer prožitky nejde od queer emancipace nikdy oddělit.
Solidarita matek napříč identitami
A pak je tu Katrina, židovská Číňanka, která po prvotním šoku začíná pomalu objevovat možnosti queer rodičovství. S Reese naváže překvapivě hluboké, i když vratké pouto. Detransition, baby je taky kniha o mezilidské solidaritě, snaze pochopit druhého a posouvat horizonty vlastního vnímání. Jak produktivní je poměřování vlastních traumat? A jak moc může cis matka pochopit váhu mateřské touhy trans ženy?
Peters tyhle otázky otevírá v situacích, které jsou stejně obyčejné jako plné významů. Když Reese a Katrina předobjednávají rodičovské vybavení, při vybírání X se pohádají o právoplatnosti mateřství. Jak být rovnocenný s někým, ke komu dítě patří biologicky? Reese a Ames se poprvé po letech setkají v newyorském parku, kde před lety došlo k dramatickému rozpadu jejich vztahu. Najdete tu komentář k Tumblr queer aktivismu, aluzi na Virginii Woolf, prožitky impulzivní touhy cítit se žensky kompenzované toxickými vztahy. Bolestnou lovestory i povznesenou satiru.
Peters je důvtipná pozorovatelka lidských charakterů i newyorské trans subkultury. Detransition, baby, stojí na rozhraní mezi dvěma světy, propojuje přísně queer přístup (však dojde i na dětství a rodinné vztahy, téma běžné v trans memoárech) s dokonale současným přístupem k románu. Hlavním tématem Detransition, baby je totiž právě nakonec ono mateřství a početí (od něj se odvíjí datace kapitol), událost, která mění za nenápadného hřmění lidské osudy i osobnosti.
Detransition, baby vychází v době, kdy se cíle trans reprezentace posunuly mnohem dál, než je Caitlyn Jenner na obálce Vanity Fair. Peters napsala trans román, který ale jeho trans tematika zas tak nedefinuje. Na základě zamotané (a docela komické) queer zápletky zkoumá ty nejniternější aspekty našich já ve stylu, který vyvolává střídavě úsměv, starost i smutek. Emocionální tobogán, který se trefuje do prázdných míst mezilidských vztahů v roce 2021.
Tak bude to Charlotte, Samantha, Miranda nebo Carrie?
---
Ondřej Trhoň (*1993) je šéfredaktor blogu Revue Prostor, kulturní publicista. Pomáhá vyvíjet videohry v Charles Games a vydává nezávislý časopis Dýpt.
