Feminizmus otevřený mužům
Historie feminizmu je neodmyslitelná od boje proti mužské nadvládě a rozhodně přispěla k reflexi mužství jako něčeho nesamozřejmého, genderově podmíněného, co se v čase mění. Publikace Proměny maskulinit (2025) iniciovaná vůdčími osobnostmi ateliéru Nová média 2 na pražské AVU Darinou Alster a Kačou Olivovou jde ale ve svém gestu ještě o krok dál: zahrnuje totiž z velké míry i samotné muže-feministy, aby v kolektivním rituálu imaginovali možnosti jiného mužství.
Patriarchát přirovnán ke strašákovi v zelí jde tentokrát trochu stranou a před námi se rozevírá krajina maskulinit v množném čísle, krajina psychická a spektrální, která „občas působí jako prostředí počítačové hry, jinde jako urbanistická městská krajina, kterou prorůstá džungle. Místy se ocitáme v nočním klubu, kde hraje rave, na poušti, v močále, ve skalách, kde se nalézá dávný chrám, jindy pozorujeme dynamiku mikrosvěta, místy jsou vidět hluboké kořeny“ (s. 20).
Darina Alster na úvod přiznává své osobní motivace, kdy po vyrůstání mezi ženami a rozpadu manželství cítila potřebu maskulinitě lépe porozumět a silně ji zaujal článek o citlivém mužství od Maji Vusilović a Martina Tománka, který lze vnímat snad i jako semínko celé antologie. Olivová pak závěrem nabízí i další podstatné zahraniční tituly jako The Will to Change: Men, Masculinity, and Love (2004) od bell hooks, Reinventing Masculinity (2020) Edwarda M. Adamse a Eda Frauenheima nebo v neposlední řadě Mask Off. Masculity Redefined (2019) J. J. Boly, aby zdůraznila globálnější poptávku po proměnách maskulinit.
Nejde pouze o hůře představitelný patriarchát, ale o osudy konkrétních mužů, kteří na něj z různých důvodů doplácejí: ať už že jsou bez domova, bez práce či bez šťastného vztahu, ve vězení nebo v dětském domově. Muži taky statisticky častěji než ženy podléhají závislostem, dříve vypadávají ze vzdělávacího systému, častěji páchají sebevraždy, zanedbávají své zdraví a dříve umírají (s. 58). Přesto si někdy ani v krizových situacích neumějí představit alternativu k cestě chlapa, který nebulí a se vším se popere, jen aby se nesnížil k prosbě o pomoc.
Knize předcházelo dvoudenní online soustředění v době covidu, kdy došlo k nastolení sledovaných optik (od teoretických a spirituálních přes rodičovské, vztahové nebo silně osobní), přičemž do knihy se otiskl i intermediální charakter soustředění: prostupují jí pokyny k průběžným meditacím, výtvarná díla s penisy či bohatý hudební playlist. Nejde tedy o knihu ryze teoretickou, v níž by každý text informoval o současném stavu poznání v té které oblasti, takových textů je zde spíše pomálu, ale jsme přizvánx do sálu ozvěn a zrcadel, kde si každý*á z nás může vyzobnout něco pro sebe, a knihou to nekončí. Barevná srst z obálky najednou vyrůstá i z vaší vlastní kůže, když na vás po dočtení doléhá vír otázek:
„Cítíte nějakou proměnu? Děje se ve vás nebo kolem vás něco nového a jiného? Rozpadají se zastaralé způsoby myšlení, přetvářejí se ve vás nefunkční a neužitečné struktury v nové a budují se dosud neexistující linky, průsečíky a patra? Rozpouštějí se bloky, tají ledovce neprojevených citů a uvolňují příliš utažené provazy hranic genderu?“ (s. 456) A pokud jste byl doteď mužem, který si otázky příliš nekladl, možná ucítíte novou touhu o někoho pečovat, obejmout otce, nechat se ojet zezadu, roztančit svoji vnitřní ženu, své jednorožčí já.
Podivné mužství Ježíše
Nemá smysl se zde pokoušet o průřez celou knihou, který ostatně figuruje v jejím závěru, proto se z desítek hlasů zejména queer mužů, žen a nebinárních dále omezím na pouhé tři: na teologizujícího básníka a terapeuta Adama Borziče, umělce, trans muže a zároveň matku Matyho Dia (v rozhovoru s Kačou) a kurátora se zálibou v dragu Piotra Sikoru (v rozhovoru s Darinou).
Když na mě o Vánocích rodiče vyjeli, jak nechápou můj odklon od církve, jak je přece patriarchát super a kde jsou vnoučata, vytáhl* jsem z baťohu Proměny maskulinit a zkusil* to na ně s Borzičovým „Tantrickým Ježíšem“. Příliš to nepomohlo. Jakkoliv se mi svěřovali i s důležitostí sexuality pro jejich vlastní vztah, v němž byla maminka vždy tím mužsky dominantnějším prvkem, cokoliv s náznakem synkreze, bisexuality, polyamorie, ba i vegetariánství se jim spojovalo s hledačskou životní epizodou, kterou už „mají za sebou“, co se plně schoulili do náruče patriarchálně-katolického Boha. Borzičovo intro o šlahounech a jedovatých výparech takové víry jim tedy přišlo nesmyslně útočné.
Borzič si tím ale vytvořil půdu pro hloubení skrytějších queer-feministických vrstev přímo v křesťanské tradici, ať už jde o nebinární otcovství Boha, feminitu Ducha svatého, vytěsňovanou Moudrost (Sofii) nebo o podivnost samotného Ježíše, tak odlišného od patriarchálních představ o správném mužství. Ježíš naopak vždy tíhl k soucitu s marginalizovanými, sám nespravedlivě popraven; jen u toho ale Borzič nezůstává, když v něm začne rozeznávat tantrické rysy, spočívající v jeho božské velkorysosti až marnotratnosti, radostné senzualitě, hravosti, otevřenosti i zjevnému sepětí buřičství a mystické erotičnosti. To vše jasně v protikladu ke křitelovské tradici odříkání nebo církevnímu zákonictví bez milosrdenství.
Kdo jsem já, abych soudil své rodiče? Jejich životy jsou mnohem pestřejší a složitější, než jak zrovna formulují své názory, načež se otec beztak vytasí s argumentem nevědomí, kde je všechno ještě úplně jinak… Kde s nimi, předpokládám, Adam Borzič hoduje a tančí v tantrické trojici.
Učitel, kterému říkají „mami“
Rozhovor s Matějem Metelcem, Viktorem Takáčem a Matym Diem chtěla Kača Olivová zarámovat pojmem „otcovství“, byla však třetím panelistou požádána, aby zvolila univerzálnější „rodičovství“, protože on o otcovství neví vůbec nic – před tranzicí na muže vychoval své čtyři děti ještě jako matka. Vůči dětem dokonce stále matkou je, ba doufá, že se stane i babičkou. Maty nezažíval dlouhodobou rodovou dysforii, jaká se s tranzicemi často skloňuje, ale rozhodl se tak na základě spouštěče, jímž bylo násilí ze strany bývalého manžela. Stal se mužem, jinak by si „hodil mašli“, a děti s jeho proměnou neměli problém.
Stejně tak členové rodiny, s nimiž na rozdíl od dětí nic předem nekonzultoval, ji přijali dobře. Hůře se s ní smiřovaly až učitelky dětí. A když sám začal hledat místo učitele ve školce, mnoho školek svoji nabídku zaměstnání stáhlo, když zjistilo, že je trans, – s výjimkou jedné, jejíž osvícené ředitelce se o jeho příchodu předem zdálo. I přesto se objevily petice některých rodičů proti němu, jiní jej naopak podpořily, personál školky nevyjímaje. A trvalo rok, než se situace uklidnila, ba někteří z těch, kdo Matyho původně nemuseli, si ho nakonec oblíbili nejvíc.
Když jsem se předminulé Vánoce svěřil* vyzvídajícím rodičům, že chodím s trans mužem, máma začala plakat a odešla od stolu. Kdyby šlo o ženu, její reakce by byla nadšená. Velmi jsem si pak vyčítal* to označení „trans muž“, jímž jsem vlastně stigmatizoval* svého přítele – vzhledem k tomu, jak hrozivou představivost to v máminých kruzích vyvolávalo. Věřím, že kdyby ho nejdřív poznala jako jedinečnou bytost, přijala by ho vstřícněji – a Vánoce by nebyly tak zraňující.
Příběh Matyho ukazuje, že trans muž může být matkou stejně jako moje máma a zároveň oblíbeným učitelem. Někým, kdo zpochybňuje binaritu mužsko-ženských rolí, a snad právě proto je i otevřenější, citlivější a společensky přínosnější než mnozí z těch, kdo pod rouškou boje za rodinu, manželství a konzervativní ideologii brání především svá privilegia a darwinistický pocit nadřazenosti, ve strachu z úpadku, který přitom způsobují ostatním, včetně vlastních duhových dětí.
Drag by prospěl každému
Piotra Sikoru popostrčilo k uskutečnění své touhy dělat drag stoleté výročí od vzniku Československa. Všude se objevovaly portréty významných mužů a on si uvědomil, že ať udělá cokoliv, bude to rovněž vnímané jen jako dílo dalšího chlápka, a začalo mu to vadit. Předtím si navíc vyslechl od své terapeutky: „Podívej se za kopec, podívej se do budoucna, do prostoru za obzor, a uvědom si, že tam dál už to není, že můžeš svou genderovou minulost opustit.“ (s. 293) A tak se rozhodl, že svůj příští počin provede pod jinou než mužskou identitou, a vytvořil si dragové alter ego Miss Summer Erratic.
Drag ho nadchl tím, jak mu otevíral cestu z dědičného strachu a rodinných traumat. Nejenže si lépe uvědomil, které emoce jsou skutečně jeho a které jen přejímal v důsledku tradičních rolí – už dříve měl zkušenost s emocemi, které k němu přišly dokonce až od prababičky –, ale najednou mohl svou identitu aktivně přetvářet, uvolňovat napětí zasuté hluboko v těle, jak to pouze terapie řečí neumí, a vyjadřovat se tímto uměleckým způsobem i politicky, s přesvědčením, že každému společenství by takový drag prospěl k oživení poškozených vazeb.
Sikora přitom nemá potřebu procházet tranzicí, žije v monogamním vztahu „s nejkrásnější ženou na světě“ a dvěma syny, což se ale nijak nevylučuje s tím, aby se kromě dragu nezajímal například o tantrické zcitlivění těla přes konečník. Rozhovoru s Darinou pak předcházel jeho workshop s Kačou Olivovou pro děti, v němž je zasvěcovali prostřednictvím dragu do genderové fluidity.
Na Sikorově příkladu je dobře vidět poselství celé antologie, a totiž že queer-feministické přístupy v oblasti maskulinity mohou být přínosné pro každého muže už jenom tím, že před něj postaví jeho mužství jako otevřenou otázku. Autorský kolektiv předpokládá, že zděděné patriarchální uspořádání škodí i většině mužů, a chce je proto pozvat mezi sebe, nabídnout jim radostnější nebo aspoň odvážnější budoucnost. „Být správným mužem či ženou,“ řečeno koneckonců s Kačou (s. 456), „neznamená vůbec nic, pokud nejste dobrý člověk.“
Alster, Darina – Olivová, Kača (eds.): Proměny maskulinit, Akademie výtvarných umění v Praze, 2025.
Autorský kolektiv: Darina Alster, Adam Borzič, Gabby De Cicco, Maty Dio, Duo docentky (Kateřina Lišková, Lucie Jarkovská), Michal Durda, Jan Durina, Luki Essender, Nina Fárová, František Fekete, Matyáš Grimmich, Vladimír Havlík, David Laufer, Jan Matýsek, Matěj Metelec, Kateřina Olivová, Eduard Adam Orszulik, Yui Ozaki, Matěj Pšenička, PXS, Maja Rysová, Tomáš Samek, Benjamin Sebastian, Karolína Schön, Piotr Sikora, Tereza Silon, Alois Stratil, Jakub Strouhal, Magdaléna Šipka, Jan Škrob, Iva Šmídová, Ivan O. Štampach, Viktor Takáč, Ondřej Trhoň, Barbora Trnková, Kateř Tureček, Jana Valdrová, Tomáš Vaněk, Karel Vladyka, Zai Xu, Martin Zetová.
