Satira je mnohdy krutý způsob výpovědi o světě. Zda je tato krutost samoúčelná a narcistní nebo upřímná a nezbytná, to zkoumá 110. číslo revue Prostor “Satira: život ve směšném světě”, které dramaturgicky uchopil sociolog a spisovatel Stanislav Biler. Pokud si myslíte, že je skutečnost příliš absurdní, než aby o ni šla dělat satira, pak vás z omylu vyvedou texty politologa Ondřeje Slačálka, stand-up komika a copy-writera Jaroslava Cermana, redaktorky a publicistky Evy Klíčové, moderátorky a publicistky Táni Zabloudilové, nebo komentátora Hospodářských novin Petra Honzejka doplněné o básnické pásmo, které pro revue Prostor z tvorby autorů různých generací vybral bohemista a literární teoretik Karel Piorecký. Číslo je proloženo aktualizovanými ilustracemi Švejka od výtvarnice Marie Butuly. A protože má Švejka rád každý, dozvíte se také, proč ho zrovna Češi bohužel vůbec nepochopili.
//Antonová, Biler, Bittner, Borovský, Bass, Brousek, Cerman, Cichá, Čapek, Fuksová, Gellner, Honzejk, Hrubý, Jablunka, Jarošová, Jelínek, Kainar, Kasal,, KKRD Boys, Klíčová, Konečný, Kozelka, Kulpa, Malý, Minařík, Semotamová,, Slačálek, Stejskal, Škrabal, Šplíchal, Švec, Zabloudilová, Zlatkovský, Zlatušková, Želinský//
Z čísla si můžete přečíst:
- Trumpovi se smějte, lidem ne. Pomohla amerického prezidenta zvolit televizní satira?
- Generace ¯\_(ツ)_/¯
- Tohle je válka!
- K čemu ještě vyrábět humor, když už se smějeme i mrtvým
- Dělat z lidí blbce!
- Trumpovi se smějte, lidem ne. Pomohla amerického prezidenta zvolit televizní satira?
- Zdar, vy kurvy, co ty prachy? aneb Satira by měla být co nejurážlivější, i kdyby Babiše věšeli
- Repete
- Pivo, knödel a bordel(y)
- Vrták do blata
- Směšná země, kde skončila veškerá prdel (nebo „legrace“ – samozřejmě!)
- Můžeme si za to sami