„Předstírejme, že žijeme jako za starých časů, broučku.“ Román Yesteryear ukazuje odvrácenou stranu tradwife snu

Kváskový chleba, poctivé vaření z nejčerstvějších surovin, péče o kopu dětí a oddanost hlavě rodiny – patriarchálnímu manželovi. Tak nějak si nejspíš představíme „tradiční“ ženu v domácnosti i trend tzv. tradwives, který v posledních letech servírují algoritmy sociálních sítí. Caro Claire Burke vystavěla svůj thrillerový debut Yesteryear právě na těchto motivech. Román, který nakladatelství Ikar vydává v českém překladu Martina Urbana pod názvem NEdávno, zároveň satiricky odhaluje temnou stránku vyfabrikovaného života skrytou před zraky scrollujících pozorovatelů.

Titul se od vydání v letošním dubnu těší popularitě na čtenářských databázích, sociálních sítích i literárních žebříčcích. BBC předvídá, že se stane knihou roku a práva na filmovou adaptaci s Anne Hathaway v hlavní roli byla prodána, ještě než kniha vůbec vyšla. Burke, spoluautorka kulturně-kritického podcastu Diabolical Lies, ji napsala po týdnech konzumování tradwife obsahu, přičemž jako feministka kontroverzní online hnutí zasadila do širšího společensko-politického kontextu.

„Překvapení! Koupili jsme farmu“

Protagonistka Natalie Heller Mills je populární tradwife influencerka propagující idylický rodinný život na ranči v americkém státě Idaho. Natalie žije v doslova romantické realitě: pošesté těhotná se ráno vítá s pěti spokojenými dětmi, jde nakrmit slepice, obhlédnout statek s manželem Calebem, který pracuje na jejich poli, a pak se pouští do přípravy domácích pokrmů. To vše za přítomnosti chův, pomocných pracovníků a hlavně mladé kameramanky, která se stará o zprostředkování „autentických“ vizuálů pro miliony instagramových sledujících.

Co na tom, že za manželovými zády nutí pomocnou sílu na organické cukety používat pesticidy a občas zapomene dát hladovým dětem večeři, protože když natáčí, jak připravuje jídlo, leckdy se to protáhne až do večera.

Zvrat nastane, když se jejich rustikálně zařízený dům, cíleně navržený tak, aby emuloval estetiku někdejšího způsobu života, jedné noci přenese zpět v čase do devatenáctého století. Instagramová fikce tradičního života se tak střetává s krutou realitou bez moderních výdobytků. Žádná lednice, pračka, topení ani splachovací záchod.

Hororovou atmosféru záhadné situace znásobuje fakt, že protagonistka náhle nepoznává rodinu, u níž se ocitla. Manžel sice vypadá jako její muž a děti jako její potomci, ale něco nesedí. Během sžívání se s nuznými podmínkami se dezorientovaná Natalie snaží vypátrat příčinu změny, vzpomíná na dřívější pohodlí i předešlé události, jež v novém světle nabývají znepokojivého rázu.

Burke v románu NEdávno střídá Nataliinu současnost a minulost, čímž odkrývá postupný rozklad ženy, jež se stala obětí vlastních činů i kalkulů příbuzných na pozadí silně patriarchálních kulis. Prostředí, ve kterém se snažila zvítězit, je tím, které ji nakonec zničí.

„Správná manželka takhle s mužem nemluví“

Předkládaná iluze instagramové Natalie je ve všech směrech zdánlivě dokonalá. Usměvavá a vlídná fasáda poslušné manželky navíc dopomáhá ženě skrývat pravou tvář: skutečnou Natalii provází zlost, zášť a frustrace a má nutkavou potřebu ostatními manipulovat. Autorka skvěle pracuje s nespolehlivou vypravěčkou, jejíž myšlenky jsou opakovaně v rozporu s vyřčenými slovy. Kontrast mezi něžnou personou a zvrhlým nitrem je hlavním motivem, jenž žene příběh dál – Natalii můžete nenávidět, ale přesto vás její pokroucené myšlenky budou fascinovat. Nekřesťanské nadávky lze navíc vždy vykoupit modlitbou: „Odpusť, Pane.“

Natalie si však zaslouží i jistou dávku empatie. Přesunu do minulosti předcházely poporodní deprese, které zásadně zamávaly s jejím duševním stavem. Aby zvládala běžné domácí úkony, představuje si, že je dělá pro imaginární publikum, a dobrovolně se odevzdává pocitu, že je neustále pozorována. Když se později přidávají skuteční diváci (i ti virtuální), je jen otázkou času, než si tlak na dokonalost i konstantní přetvářka vyberou svou daň.

Nerovnocenný vztah s Calebem se projevuje i ve finanční rovině. Román NEdávno se tak dotýká i otázek finanční soběstačnosti a svobody: v důležité pasáži se dozvíme, že část vydělaných peněz z online tvorby si protagonistka tajně posílala na osobní účet. Vzhledem k tomu, že celý ranč sponzorovaný tchánem patří právně vzato jen jejímu muži, jsou našetřené peníze jedinou Nataliinou jistotou pro případ krize. Přihlouplý Caleb ale není až tak naivní, jak se optikou Natalie může jevit, a výmluvy na těhotenské hormony a zapomínání netoleruje. Peníze převede na společné konto, čímž odřízne hrdinku od jakékoliv šance na nezávislost. Příběh ovšem později ukazuje, že rigidní a tradiční genderové role postihují jak ženy, tak muže.

„Jednoho dne by se mohl perfektně hodit pro politiku“

Obraz vzorných manželů Natalie a Caleba je nejen monetizován na sociálních sítích, ale slouží i jakožto nástroj politického marketingu. Podobně jako současní konzervativní politici (nejen v USA) vsázejí na propagování tradičních křesťanských hodnot, i tchán protagonistky, nacionalista Doug, lanaří potenciální voliče na „pravou americkost“ synovy farmářské rodiny.

Román NEdávno satiricky vykresluje absurditu populistické prezidentské kampaně vedené s cílem oslovit skupinu lidí – Calebových „online přátel“ –, kteří věří konspirační teoriím a které by šlo zahrnout do manosféry. Kniha se však věnuje především Natalie, a Caleb se tak může radikalizovat nepozorovaně. Jeho internetová fantazie „mužského světa“ se pak v alternativní realitě devatenáctého století zhmotňuje do skutečného místa – jeho farmy.

Ačkoliv hrdina často působí jako oběť ústrků manželky nebo otcových politických ambicí, postrádající sebemenší akceschopnost i inteligenci, nelze přehlížet důvody, proč do radikálního společenství zapadnul. Caleb chtěl původně učit ve školce, práce učitele ale pro Natalie nebyla dostatečně maskulinní – ve vnitřním monologu ji popsala jako „profesní obdobu úplně ochablého penisu“ –, čímž se pomyslně zpečetil manželův příklon ke krajním názorům.

„Zákony sociálních sítí byly stejné jako zákony fyzikální“

V popisech románového ranče nelze nevidět podobnost se skutečným profilem, který provozují Hanna a Daniel Neelemanovi. Hanna, mormonka a absolventka prestižní baletu z prestižní Juilliard School, v červené kostkované zástěře neúnavně servíruje pokrmy v barevném nádobí (vše lze samozřejmě zakoupit na jejím e-shopu), zatímco její muž farmaří. Oba tvrdí, že jejich úspěch je výsledkem dlouholeté ustavičné dřiny (což určitě může platit), ale už nerozebírají movité zázemí, z něhož Daniel pochází. Jmění jeho otce, který založil několik leteckých společností, se odhaduje na stovky milionů dolarů.

Ačkoliv autorka románu některé vizuály Ballerina Farm očividně převzala a zkarikovala (zejména interiér domácnosti, estetiku instagramového profilu či pobožnost manželů), děj nepůsobí jako cílený výsměch Neelemanovým. Burke tyto obrazy spíše zobecňuje jako symboly celého trendu.

Podobně bývá do tradwife škatulky dávána modelka Nara Smith. Ta se proslavila vařením v extravagantním značkovém oblečení a šeptavým voiceoverem, jímž komentuje přípravu kuriozního jídla, „na které měl manžel zrovna chuť“. Kulinářství doplňuje výjevy ze života mladé rodiny, péče o děti i manžela, čímž taktéž budí dojem tradičního rodinného života. Smith však v nedávném rozhovoru pro podcast Call Her Daddy nálepku tradwife odmítla. Důvody jsou mnohé: manžel doma uklízí, oba pečují o děti stejným dílem a navíc mají pomoc na hlídaní dětí. Nehledě na to, že jako ambiciózní podnikatelka věnuje spoustu času práci. S termínem se neztotožňuje ani Neeleman. Mohou se však ženy od této identity jednoduše odstřihnout?

Faktem totiž zůstává, že Hanna Neeleman i Nara Smith své podnikání postavily právě na tradwife estetice. V určitou chvíli tedy otázka odstupu od ní vyznívá do prázdna. V rozhovoru s Narou Smith padají od moderátorky pojmy jako „budování značky“ a „chytrá strategie“. Ironické však je, že tradwife byznysmenky, včetně těch, které roli veřejně odmítají, proměňují konzervativní vizuál a z části i tradiční hodnoty v produkt. Týká se to i méně známých online tvůrkyň, jako je Sarah Therese nebo Delilah Loeppky. Obě silně věřící ženy sice zůstávají domácnosti s početnými rodinami „podřízené“ svým manželům a jejich rady a životní styl odporují feministickým hodnotám, jenže coby podnikatelky-ženy využívají výhod vydobytých progresivními předchůdkyněmi. I proto nelze podobný obsah od feministické kritiky izolovat.

Román NEdávno je proto kritickými nitěmi nutně protkaný. A ačkoliv má jeho nečekaný závěr řadu slabin, tradwife trend úspěšně nabourává, částečně ironizuje i krutě uzavírá.