RP uvádí: Václav Opatřil

4. 11. 2025

Václav Opatřil (* 1997, zájmena libovolná) se narodil v Brně, vystudoval všeobecné lékařství spolu s anglickým jazykem a literaturou na Masarykově univerzitě. Aktuálně si dává pauzu od praxe medicíny a soustředí se na psanou tvorbu. Mezi jejich zájmy patří také hudba a různé formy aktivismu – environmentální, zvířeckoprávní, LGBTQ+ a další.

 

Předsevzetí

Nebýt bledý
nechat si rozpukat paty
jako žíznivá zem v létě
vejde se do nás příliv
v čase vlnobraní

den nevydáme
už nebude tma

 

Pálava

Po setmění signalizujeme
aby do nás letadla
a noční ptactvo mohly narážet

otrháme zralé netopýry
ze stropů jeskyň
vrátíme se jako napravení holubi
přes přejezdy bez světel
nákladní vlaky
zpět k základním lidským povinnostem

 

Vlastnictví

Před spaním vykopneme psy z postele
protože příliš hřejí 
noc uteče 
jako když šlápneš na kuličku
jako brambory z děravého pytle 
nebudeme nic mít 

 

Pocta

Babička chodila v devětaosmdesáti
dvacetkrát denně po schodech do patra
nikdy necestovala
koukala na dokumenty o přírodě

ve sklepě měla plné police
dávno zapomenutých zavařenin

jednou mi místo obvyklých příběhů
řekla o tom, jak potratila 
když v sedmém měsíci nosila kýble s cementem

procházela se po cestě k brance 
s hvízdáním trhala plevel mezi dlaždicemi 
jako člověk, který všechno ví 
a nic neřekne 

 

Ten druhý

Stával stranou
hrál na elektrické klávesy příliš nahlas 
jen aby je slyšel
vždy komentoval naše účesy

kupoval levné oblečení
hned se mu protrhaly kapsy
nové hrnce z teleshoppingu
s podmínkou, že zůstanou doma

nejvíc nám toho dal
když jsme po něm prohrabávali skříň

když umíral
nepustili nás za ním do pokoje

 

Prvozrození

Narodil jsem se mokrý
od toho, jak jsem se líbal
s kluky v boxerkách
na kolenou
rozkročených na matraci

a pak se převrátil zpět
nemůžu za to, že ti přes pupečník tekla
jinak barevná krev

 

Vykořenění

Se zmrzlými vlasy jsi oznámila 
že s ní letos už nebudeš 
sázet do truhlíků macešky
zadívala se na tebe
jako bys řekla, že je jedna z nich

mladí tě mělo stát život 
svoboda z nedostatku 
v zrcadle zrcadla tvého dětství 
jedna prasklina vedle druhé

přes křeslo přehozený darovaný svetr 
nelíbí se ti, ani úmysl za ním
ona už ví, že si ho tady zapomeneš 
domov nemůžeš opustit ani se vrátit 
celá najednou

 

Konečně

S dechem tak zatajeným 
že o něm nikdo nemohl tušit
políbil jediného kluka na vesnici
který se nechal

tváře odstínu přidušené krve 
na košili růžový trojúhelník 
potily se mu ruce tolik
že zpod něj nakonec vyklouzl

to, že jednou něco máš
neznamená, že to budeš mít
každou dobrou noc

 

Koupaliště

Pít malinovku a tonoucí vosy
když tě píchnou zevnitř 
nafoukneš se a odletíš
jako pták ukroucený z balónků 

každý ví 
voda je modrá 
než do ní jdeš, musíš se osprchovat 
chlor je polovina soli
léto z poloviny touha
časy se nemění
 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít