RP uvádí: Marie Škrdlíková
Marie Škrdlíková (*1999) vyrůstala v Uherském Brodě pod ochranou Bílých Karpat. Věnuje se sociální práci a pedagogice s dětmi brněnského Cejlu. Ráda se toulá po loukách a po lesích se svým černým psem, zahradničí a bylinkaří, šije deníky, občas taky žongluje s ohněm a chodí po laně. Své básně publikovala v Hostu, Tvaru, Psím víně a na webu Nedělní chvilka poezie. Byla finalistkou Literární soutěže Františka Halase. Časopisecky vyšly také dvě její povídky.
Třísky
slibovat kaštany
modlit se k listí
a dětem tahat z rukou třísky
aby jim z nich nevyrostly stromy
budeš se se mnou chodit
koukat pod cihly
spojovat postele
a tahat do pokojů větve
budeme zkoušet zabydlování
pro všechny případy
budeme to zkoušet
kdyby se snad jednou
dalo být zas někde doma
Bílí tygři
za plotem bílí tygři
ojídají narcisy a ty se trápíš
ještě jsou místa plná blízkosti
a i tvé přemrzlé rty by měly spát
sáhni si špinavými prsty do očí
nos děravá trička
smrkej do rukávů
poslouchej znamení
po dlouhé zimě
zkus znovu petrklíčům věřit jejich jaro
a nebát se
když ještě nebylo ani poledne
Poustevnice
polila jsem omylem psa
rajčatovou omáčkou
a už dlouho
si mě nikdo nespletl s klukem
prodala jsem postel
nikomu neprozradím
nic ze svých aprílových dnů
až na to
že vytrhla jsem dítěti mléčný zub
a zabalila ho do lopuchu
že ve tvých šatech
naučila jsem se znovu poustevničit
Volné pondělí
čas zmoknout čas uschnout
čas proběhnout se se psem
zakopnout o žampióny v koňské ohradě
slunečnice odkvetly svěsily hlavy
teď jsi tu ty aby ses otáčela za sluncem
pomaluj si tváře černým bezem
jdi se koupat do studeného potoka
usni pod hvězdami
aby ti rty popraskaly zimou
a vlasy zvlhly rosou
trochu se bojíš krav a občas
se necháš šlehnout ohradníkem pro zábavu
vždycky buď tak trochu stranou
jak dětské kolo na půdě
co čeká než do něj někdo doroste
Venuše
poznáš na obloze venuši?
stejně je to všechno jedno
a ulice jsou plné aut
a nám už nic nechutná
tak jako dřív a možná
je to tím
že máme hlavy plné
ještě nerozkvetlých máků
možná je to tím
že ještě vlci chodí
bez nás výt
Antabus
kam půjdem
zpívat v mléčné noci
a jakým klíčem odemknout
domečky jedním tahem
kam půjdem kormidlovat sníh
kropit trávu
sčítat letokruhy
kam půjdem
kreslit kočkám ryby
a zavírat znovu a znovu soumraky
půjdeme spolu
až budou noci zase liché
Mít se tak dobře
krást na samoobslužných pokladnách
a s nemytými vlasy
unikat dospělosti
mít rozhádanou pannu marii
zapomenout na horka v listopadu
mít se tak dobře
držet pospolu
až se prsty v propletení navzájem
vyrovnají do stejných teplot
mít se tak dobře
blokovat parkoviště květinami
házet si korunami stromů
zabořit ruku do spadaného listí
a spánek uplácet
růžovými cigaretovými
papírky
Pelyněk
mám rozbité všední dny
a nedají se jen tak spálit
proutěné řeky se zkouší narovnávat
a v jasanech mrkají oči
všech unavených tajemství
zbytečně bych čekala na pozvání
tady mají dveře
s vůní pelyňku
a já už budu muset jít
bude brzy tma
budou povodně
Pýr
seděli jsme na igelitových taškách
a hráli karty
pod rozlomeným nebem
pročesávali jsme pýr a ovsíček
nikomu jsme nepatřili
nic jsme nevlastnili
zbývalo zakopat se nad kotníky
do hlíny
a přát si o kousek povyrůst
zbývalo doptat se lesa
ještě na pár věcí
a přát si dlouhý spánek
a novou náladu
