revue Prostor uvádí: Elle Peterka

Představujeme Elle (*2000) z Českých Budějovic,

Elle Peterka současně pobývá v Ústí nad Labem, kde studuje na Fakultě Umění a Designu v ateliéru Objekt-Prostor-Akce! u Jiřího Kovandy. Věnuje se výtvarnému umění, píše poezii a tetuje. Poprvé se poezií nechal*a okouzlit roku 2016, kdy objevil*a Václava Hraběte. V červnu 2022 inicioval*a obnovení časopisu Foesie, ve kterém poprvé publikoval*a své básně. V červenci 2022 absolvoval*a své první veřejné čtení v rámci doprovodného programu na festivalu Podtvrzí.
 

tramvaj
člověčí skleník
unavený přepravník
tlející kov
dělá mi společníka
na cestě domů

okno tramvaje
opravdová televize
poplivaná opilci a dětmi
bariéra v meziprostoru
kde prohlížím si obrázky
když jedu domů

sedačky
trám     a je
pozoruji spolu
jak se mají rádi
zlomky pravdy se mi zadřely pod kůži
tu třísku už nikdy nevyndám

trámy
              v pokoji
který bych si občas přál
zapomenout
kdybych na nich nevisel
už pátým rokem

trauma
nech mě            na pokoji
já skleněný člověk
poplivaný tebou a Vámi
jak měla jsi mě ráda
příběh jako z televize

v tramvaji
skleněný člověk
unavený přepravník
tlející sok
vystupuje z meziprostoru
a dál jde pěšky

kdybych našel míč
v bazaru
zahrál bych si basketbal
na hřišti u baráku

tady v parku
kde nesvítí žádná lampa
a místo ní kamera
rybí oko

v prostorách mezi křovím
kouzelné portály
mrtvé pařezy a choroše

když si stoupnu doprostřed
proměním se v míč

tady v parku
na hřišti u baráku
kde svítí rybí oko

aby si stromy
měly s čím hrát

(15.2.22)

 

S kapucí mě nic nemůže dostat

kručí mi v břiše
neohrožuje mi to život
dnes je den
            stejně jako byl
                          když mi bylo deset
jen utíká rychleji
mají to tak všichni


bolavý osud

už zase si obouvám tenisky naboso
v tom strašlivém vedru
protože
co jinak se sebou

bude to bolet
stejně jako dosud
a tak si představuji, že jsem

v bezčasí
při záchvatu pláče
jen malá muška
letící kolem vysavače

(24.6.22)

 

země

procházíme se po mrtvém stromě
auta nám k tanci hrají nemocnou 
píseň ústecké silnice

ty víš že když mi dáš
mentolový bonbón
tak si kýchnu

lámeš choroše
a bereš broukům větev
protože z ní máš radost

(28.3.22)

 

vzduch

jsme v Berlíně
a já ti čtu z notýsku tolik poetický text
o tom, jak tě zbožňuju

                  …ani nemrkáš

máš modrý vlasy
a voníš jako městský vítr
přesně
jako svistot za okny Berlínského U-Bahnu

jedeme čtyřicet minut
jen abychom se spolu vyspali
nejlepší zážitek z týhle Země

(21.7.22)
jemně hladím kousek těla
tragicky zesnulého stromu
vypadám jako bych utekl
z psychiatrického ústavu

proč keři pořád rostou trny
když vědí, že ve městě je srnky nejí?

 

sklo

skleněný hrot
prořezává se z oka

v podobě slzy
kreslí do tváře
snažíce se dostat
k počátku

hraje pro mě
jednu melodii 
            neustále
                dokola


skřípající zuby
skusující slzy
tančí
    do rytmu 
            melodie

spoza bolesti
začínám zpívat


mezi křídly

chci někam
kde je nebe plné ptáků

myslím nebe plné tak
že každý pták má místo
tak akorát
na to, aby se udržel ve vzduchu

paprsky průsvitají skrz mezírky mezi křídly

slyšet je jen šustění
krákání
a mé plíce
snažící se vdechnout
každou z těch mezírek
mezi křídly
 


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít