revue Prostor uvádí: Elle Peterka
Představujeme Elle (*2000) z Českých Budějovic,
Elle Peterka současně pobývá v Ústí nad Labem, kde studuje na Fakultě Umění a Designu v ateliéru Objekt-Prostor-Akce! u Jiřího Kovandy. Věnuje se výtvarnému umění, píše poezii a tetuje. Poprvé se poezií nechal*a okouzlit roku 2016, kdy objevil*a Václava Hraběte. V červnu 2022 inicioval*a obnovení časopisu Foesie, ve kterém poprvé publikoval*a své básně. V červenci 2022 absolvoval*a své první veřejné čtení v rámci doprovodného programu na festivalu Podtvrzí.
tramvaj
člověčí skleník
unavený přepravník
tlející kov
dělá mi společníka
na cestě domů
okno tramvaje
opravdová televize
poplivaná opilci a dětmi
bariéra v meziprostoru
kde prohlížím si obrázky
když jedu domů
sedačky
trám a je
pozoruji spolu
jak se mají rádi
zlomky pravdy se mi zadřely pod kůži
tu třísku už nikdy nevyndám
trámy
v pokoji
který bych si občas přál
zapomenout
kdybych na nich nevisel
už pátým rokem
trauma
nech mě na pokoji
já skleněný člověk
poplivaný tebou a Vámi
jak měla jsi mě ráda
příběh jako z televize
v tramvaji
skleněný člověk
unavený přepravník
tlející sok
vystupuje z meziprostoru
a dál jde pěšky
…
kdybych našel míč
v bazaru
zahrál bych si basketbal
na hřišti u baráku
tady v parku
kde nesvítí žádná lampa
a místo ní kamera
rybí oko
v prostorách mezi křovím
kouzelné portály
mrtvé pařezy a choroše
když si stoupnu doprostřed
proměním se v míč
tady v parku
na hřišti u baráku
kde svítí rybí oko
aby si stromy
měly s čím hrát
(15.2.22)
S kapucí mě nic nemůže dostat
kručí mi v břiše
neohrožuje mi to život
dnes je den
stejně jako byl
když mi bylo deset
jen utíká rychleji
mají to tak všichni
bolavý osud
už zase si obouvám tenisky naboso
v tom strašlivém vedru
protože
co jinak se sebou
bude to bolet
stejně jako dosud
a tak si představuji, že jsem
v bezčasí
při záchvatu pláče
jen malá muška
letící kolem vysavače
(24.6.22)
země
procházíme se po mrtvém stromě
auta nám k tanci hrají nemocnou
píseň ústecké silnice
ty víš že když mi dáš
mentolový bonbón
tak si kýchnu
lámeš choroše
a bereš broukům větev
protože z ní máš radost
(28.3.22)
vzduch
jsme v Berlíně
a já ti čtu z notýsku tolik poetický text
o tom, jak tě zbožňuju
…ani nemrkáš
máš modrý vlasy
a voníš jako městský vítr
přesně
jako svistot za okny Berlínského U-Bahnu
jedeme čtyřicet minut
jen abychom se spolu vyspali
nejlepší zážitek z týhle Země
(21.7.22)
jemně hladím kousek těla
tragicky zesnulého stromu
vypadám jako bych utekl
z psychiatrického ústavu
proč keři pořád rostou trny
když vědí, že ve městě je srnky nejí?
sklo
skleněný hrot
prořezává se z oka
v podobě slzy
kreslí do tváře
snažíce se dostat
k počátku
hraje pro mě
jednu melodii
neustále
dokola
skřípající zuby
skusující slzy
tančí
do rytmu
melodie
spoza bolesti
začínám zpívat
mezi křídly
chci někam
kde je nebe plné ptáků
myslím nebe plné tak
že každý pták má místo
tak akorát
na to, aby se udržel ve vzduchu
paprsky průsvitají skrz mezírky mezi křídly
slyšet je jen šustění
krákání
a mé plíce
snažící se vdechnout
každou z těch mezírek
mezi křídly
