RP uvádí: Anja Kaulok
Jednou za čas všichni musíme ven
Anja Kaulok se narodila otci Tomášovi a matce Janě. Otec, původně z rodiny skromných poměrů na západě Čech, pracoval jako poradce v oblasti finančnictví. Matka, jejíž matka pocházela z východního Slovenska, byla vzděláním laboratorní asistentka. Objevily se též spekulace o nemanželském původu autorky. Ani její sestra Karolína na tom nebyla zdravotně dobře a trpěla častými nemocemi. Na živobytí si musela vydělávat mimo jiné prací u filmu. Dílo Anjy Kaulok bývá řazeno k pozdní fázi metaromantismu a proudu patetické věcnosti.
jednou za čas všichni musíme ven
a pokaždé se podivíme tomu
kolik hladových je stále naživu
je to už ale téměř stará moudrost
že hladoví se živí hladovými naštěstí
naštěstí pro nás nemají sílu aby nás jakkoli
ohrozili aby se spojili a překonali naše hradby
a bezpečnostní systémy aby dobyli naše sídla
jen se jako mlha pomalu pohybují krajinou
s prázdným výrazem v tom co zbylo z tváře
a potom jeden druhého šouravými kroky dohoní
a zpravidla ho utluče do bezvědomí nějakým
tupým předmětem je toho plný internet a většinou
je to vážně legrační vypadají jako kdyby zápasili
pod vodou nebo v nějakém starém filmu ale je to
jediná možnost pokud nechtějí žrát mršiny živým
zvířatům nestačí no a potom se do své oběti
bez přípravy zakousnou dělá se mi z toho
zle jak říká táta jsou skutečně
jako zvířata a tak čekáme až se
požerou navzájem nebo jim prostě dojde dech
někde je dokonce začali likvidovat dají
se prý průmyslově využít a někde taky vycházíme
zpoza svých zdí a pro zábavu se k hladovým
přibližujeme a hecujeme se kdo se jich dotkne
a kdo jim z ruky vezme ten těžký tupý předmět
nebo jim co nejpomaleji tak aby to bylo
napínavé utíkáme když se za námi s hladovým
bručením pustí jako kdybychom hráli na babu
hladíme si je jako koně a ucukáváme jejich
zubům pozorujeme je z dálky dalekohledem
a smějeme se jim když samým vyčerpáním
zakopnou
