Od Melantricha k robotům. České literární hostování ve Frankfurtu

Čeští knihkupci a nakladatelé na Frankfurtský knižní veletrh putují už po staletí. Víme, že se ho zúčastnili například Daniel Adam z Veleslavína (1597) nebo Jiří Melantrich z Aventinu (přinejmenším 1559). Od 60. let 20. století českou literaturu na veletrhu zastupoval jednak oficiální stánek Československa, druhak neoficiálně i společný stánek exilových nakladatelství. Po roce 1989 naše země, údajně vinou nevůle Václava Klause, nevyužila příležitosti a nestala se hlavním hostem, na rozdíl od našich sousedů Polska a Maďarska. Došlo k tomu až letos, přičemž svým významem toto hostování někteří přirovnávají k udělení Nobelovy ceny za literaturu. Motto expozice znělo Česko – země na pobřeží. A podle dosavadních ohlasů dokázalo německé publikum oslovit. 

Přijelo 75 literátů a literátek (plus řada dalších mimo oficiální výběr prezentovaného autorstva). Představeny byly texty, které ještě nevyšly, jako například vítězná díla soutěže „román pro Frankfurt“, ale také knihy už nežijících klasiků, nebo takové, které se snaží znovu převyprávět jejich příběhy. V případě Franze Kafky se Zuzana Říhová pokusila o vhled do Kafkovy mysli „několik měsíců předtím, než napsal asi nejlepší povídku dvacátého století“, Proměnu. Připomínán byl rovněž Václav Havel, překlad jeho publikace Někam jsem to ukryl prezentoval Jáchym Topol, který obraz Havla ujíždějícího před policií po vydání Charty, podával jako „hollywoodský akční film“, zároveň vzpomínal na to, jak se sám jako mladý dostal do vězení.

Zastoupena byla na veletrhu beletrie, poezie, komiks i non fiction; takzvaně klasičtí vypravěči (Alena Mornštajnová, Miroslav Hlaučo), ale také ti, kteří spíše ohledávají samotné možnosti vyprávění (Emma Kausc). Nechyběli ani slameři a představitelé fyzické poezie, autorstvo s romskými nebo  vietnamskými kořeny…

Známými spisovateli v německy mluvících zemích, kteří spolehlivě přitáhnou publikum, jsou Radka Denemarková a Jaroslav Rudiš, který kromě vlastních vystoupení neváhal převzít také roli hlasu pro texty dalších autorů. K nim se ovšem přidává také Alice Horáčková, překlad jejího románu Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny má velmi pozitivní recenze a deník Welt ho označil za nejzajímavější knihu letošní české prezentace. Za velký přínos recenzenti označují rozrušování národních stereotypů, totiž že hranice mezi Čechy a Němci nevedou pouze napříč rodinami, ale často i uvnitř jednotlivých životních příběhů.

K podobnému motivu ostatně mířily i další knihy. Prezentována byla kupříkladu antologie Jenseits von Prag, kterou česky vydaly Větrné mlýny pod názvem Minout Prahu. Kniha je výstupem projektu, během něhož dvanáct spisovatelek a spisovatelů z Německa a Švýcarska loni strávilo vždy jeden měsíc v jednom z dvanácti českých krajských měst: „Od Karlových Varů po Ostravu, od Liberce po České Budějovice prozkoumávali ulice a krajinu mimo vyšlapané turistické trasy a své dojmy přetvářeli v literaturu.“ Vznikly tak příběhy upírské, o dospívání i cestopisné črty. Jedinou podmínkou bylo, aby se text nějak vztahoval k městu, v němž autoři pobývali. Gregor Sander, který byl v Ostravě a knihu na veletrhu prezentoval, tvrdil, že byl až překvapený, jak to tam bylo stejné jako v Německu a že si tam připadal jako doma. 

A představen byl během veletrhu také překlad české knihy Dvojité agentky. Rozhovory o životě mezi Českem a Německem, který formou rozhovorů přibližuje zkušenosti Češek, jež odešly do Německa za „studiem, prací či láskou“. Tamní kultivované prostředí vesměs chválí, ale kupodivu si stěžují na to, jak silně Německo „zaspalo“ v oblasti digitalizace. 

Na veletrhu se ovšem mluvilo i o tom, co se děje při přechodu hranic, a to nejen s lidmi, ale i s knihami. Čeští komiksoví tvůrci líčili, že v některých verzích se tu a tam objevuje požadavek, aby byly postavy dodatečně přioděny, ukrajinské čtenářstvo je z pochopitelných důvodů citlivé na citáty ruských klasiků, takže buďto žádají o jejich vypuštění, nebo o umístění upozornění na začátek knihy. Marek Toman zase vyprávěl, že jistý rakouský nakladatel mu odmítl vydat jednu knihu, protože tam podle něj byly nedostatečně osvětleny či zdůrazněny nacistické zločiny, s čímž ale německý nakladatel problém neměl a knihu vydal beze změn.       

Další politická témata na povrch vyplouvala poměrně často, kupříkladu během „SLAM POETRY BATTLE: Czechia vs. Germany“, kde Vašek z Aše výstižně zkarikoval Donalda Trumpa. Německý autor Daniel Wagner měl vystoupení, v němž se v duchu rétoriky Alternativy pro Německo na oko rozhořčoval nad tím, že Německo každoročně zaplavují lidé bez majetku a vzdělání – načež vyšlo najevo, že nemá na mysli migranty, ale novorozence. 

Na veletrhu se ovšem diskutovala i profesní témata. Kupříkladu debata „AI a budoucnost evropské literatury“ vyjadřovala silné obavy zvláště ohledně budoucnosti překladatelské profese. Naopak Michal Ajvaz v pořadu „Čapek, Ajvaz a budoucnost člověka“ neskrýval optimizmus, že se snad podaří umělé inteligenci implementovat základní principy lidské morálky, třeba na způsob slavných Asimovových zákonů, které bude spolehlivě dodržovat. Případně že ruku v ruce s tím, jak se bude vylepšovat, se v ní jednou třeba zrodí cosi na způsob duše podobné té lidské, podobně, jak to u robotů popisoval Čapek v závěru své hry RUR. 

Dodejme, že k aplikovatelnosti Asimovových zákonů jsou odborníci skeptičtí, respektive tvrdí, že je slavný literát vymyslel hlavně proto, aby je mohl porušovat či poukazovat na jejich paradoxy. AI ostatně byla viditelně přítomná i v českém pavilonu, jehož součástí byly stylizované majáky, kde si návštěvník mohl zvolit, jaké právě prožívá emoce a umělá inteligence k nim přiřadila konkrétní citáty z české literatury. Tamtéž se rovněž nacházela stěna o velikosti 6 × 3 metrů, na kterou postupně šest autorek a autorů kreslilo či malovalo. Každé dílo vznikalo ve dvou fázích – robotický tiskový systém Wall Ink nejprve nanesl předkreslené autorské schéma, které pak daný výtvarník se svými spolupracovníky dotvořili.

Těžko soudit, co by tomu všemu řekli Daniel Adam z Veleslavína a Jiří Melantrich z Aventinu. Melantrich byl ve své době v podstatě jedním z našich průkopníků tehdy ještě nové technologie knihtisku. Veleslavína by zase mohlo zaujmout motto české expozice, protože se na jeho erbu skvěl Pegas jako symbol duchovního vzletu, potomek Poseidona, boha moře…