Vibrace ze záhrobí. Sborník Unsound:Undead vyvolává ultra- a infrazvukové duchy a posílá je vstříc nelidské budoucnosti
Co víme o ušním šelestu? Jak se na nás podepisují zvuky, které neslyšíme? A co nám k této stěží proniknutelné, takřka duchařské oblasti říká sborník, vydaný před pár lety experimentálním kolektivem AUDINT? Rozvibrujme se neznámým, odmítněme domýšlivost slyšitelného.
Představa chronické nemoci jako signálu ze záhrobí má zvláštní léčivý nádech. Sborník Unsound:Undead mi nedá na můj tinnitus zapomenout: na rozdíl od vln úzkosti, které mi neustálý šum v uších, takřka neznatelné pípání a hučení připomínají, pozornost knihy z dílny trendy filozofického nakladatelství Urbanomic míří jiným směrem. Moje chronické trápení se mění z čistě medicínského stavu v něco, co mě doslova propojuje s jevy na hranici vnímání i za ní. Ušní šelest je neobjektivní záležitost, nezměřitelná a těžko komunikovatelná – patrně výsledek smrti sluchových buněk, ale také připomínka celé škály tělesných zvuků, které náš mozek neustále filtruje. Tinnitus není ani halucinace, přestože má její prvky, ale vymyká se i běžnému zakoušení zvuku: ten můj fluktuuje podle těžko vystopovatelných pravidel, přichází jakoby odnikud, nejde mu utéct. Když si vypůjčím další termín, který se ve sborníku hojně objevuje, možná je moje mysl tak trochu pronásledovaná (haunted).
Tento signál bez původu, opředený biomedicínským tajemstvím a problematizující definice zvuku (podle jedné teorie je tinnitus výsledkem přesycení mozku, který se po akustickém traumatu nezvládne vrátit do původního stavu) je příznačný pro celou řadu esejí v knize Unsound:Undead. Umělec a bývalý filozof Brooker Buckingham popisuje vinylové desky, které nejenže zpřítomňují skutečný svět mrtvých (poprvé nám umožnily zaznamenat hlas zemřelých, podobně jako je podle Rolanda Barthesa zachycovaly takzvané duchařské fotografie), ale odráží se v nich rovněž nemrtvost antropocénu, protože jsou vyrobené z ropy (jeden barel vystačí na padesát kotoučů). Ve své eseji Buckingham navíc hezky přibližuje metodu, na základě které kolektiv AUDINT sborník seskládal – vedle filozofických úvah zmiňuje s odkazem na Georgese Bataille tzv. třetí ucho, které je aktivováno neslyšným infrazvukem vetkaným do rýh ve vinylu, a spekuluje, jak tato nelidská, distribuovaná hmota aktivuje prozatím dřímající vlastnosti lidského mozku.
Zvukové válčení i holograficko-hluková předpověra
Publikace z roku 2019 je přirozeným vyústěním dřívější praxe skupiny, kterou tvoří hudebník Steve Goodman (vystupující pod přezdívkou kode9), výzkumník Toby Heys a teoretička Eleni Ikoniadou. Kolektiv funguje od roku 2008 a za svou existenci vytvořil kromě grafického románu řadu instalací, filmů nebo nahrávek – třeba když do populárních skladeb (od Duke Ellingtona po Eminema) zanesl hypersonická, ušima nepostřehnutelná zvuková data. Nahrávku Martial Hauntology z roku 2014 pak obestírá (polo)fikční narativ, který se projeví také ve sborníku Unsound:Undead. Rozmanitost přístupů je stěžejní i pro něj: kniha o 312 stránkách kombinuje současnou filozofii a vědeckofantastická vyprávění s tím, že autory a autorkami 64 krátkých esejů jsou hudebníci (Tim Hecker), teoretičky (Amy Ireland) umělkyně (Jenna Sutela), filozofové (Eugene Thacker) i filozofky (Anna Greenspan).
Unsound, tedy nezvuk, popisuje úvodní esej jako „nejen to, co lidé nedokážou slyšet, ale také všechny ty nekognitivní, nelidské jevy spojené s neznámým – včetně hukotu, hyperrytmie a sluchových halucinací“. Patří k nim infrazvuk, ultrazvuk, zvuk objevující se nečekaně na základě neprobádaných geologických procesů i ten, který vychází z lidské krutosti. Rámcový částečně fiktivní příběh sleduje kolektiv AUDINT, kterak stopuje využití zvuku ve válečnictví. Mytologie skupiny odkazuje na takzvanou Armádu duchů, americkou vojenskou jednotku soustředící se na matoucí aktivity, jejichž součástí byly během druhé světové války nejen nafukovací tanky, ale i falešné rádiové přenosy. Američané později v podobných aktivitách pokračovali, když imitovali hlasy mrtvých bojovníků Vietkongu a nahrávky pak šířili z reproduktorů na helikoptérách nebo při mučení vězňů v Guantánamu hudbou a hlukem. Časová osa knihy Unsound:Undead začíná v osmém století před naším letopočtem (zpěvem Sirén) a končí v roce 2057.
AUDINT po vzoru řady jiných autorů a autorek z oblasti současné teorie míchá skutečné události s vědeckou fantastikou, když například popisuje umělou inteligenci IREX (do jejíhož vývoje jsou ve fiktivním příběhu zapleteni i skuteční čeští vědci Bohuslav Kirchmann, Pavel Kopecký a Zdeněk Zdráhal z ČVUT). Dle takřka románových úryvků IREX manipuluje finanční trhy a vydírá členstvo AUDINT, aby pomohlo s přípravami na budoucnost, v níž se války povedou pomocí holografických vojsk s holozvukovými zbraněmi.
V literárních pasážích se nešetří dramatickými situacemi a podmanivými popisy pokročilé automatizace zítřka (upomínajícími na vlivnou Cyclonopedii filozofa Rezy Negarestaniho) ani neologizmy vyvolávajícími ušklíbnutí („Pfizombie, dříve známá jako pfizer a Kolumbie“). Číst je s románovým očekáváním ale nedoporučuji: jakkoliv hezky dokreslují kaleidoskop sborníkových perspektiv, jako samostatná kniha by vyžadovaly pevnější editorskou ruku a rozmanitější literární prostředky. Kritičtěji řečeno mohou místy působit až jako filozoficko-spekulativní klišé.
Převinout duchařské kazety
Naštěstí je příběh vrcholící holoválkami, v němž se to hemží slovníkem strojového učení a konspiracemi, dávkovaný střídmě, že nikdy nezačne být otravný: zvlášť když ho obklopuje skutečně pozoruhodná skladba témat v jednotlivých esejích. Ty se na ploše osmi částí věnují tělu, lidským, cizím i syntetickým hlasům, UVO (neidentifikovatelným vibračním objektům), zastřeným signálům, vysílání zvenčí, smyčkám, předpeklí, zaříkáváním nebo disciplinární funkci zvuku. Eseje také popisují experimenty s přenášením zvuku pomocí těl mrtvých zvířat, tajuplná špionážní zařízení na americké ambasádě v Moskvě, hudební motivy týkající se očistce, holografické koncerty mrtvých rapperů, efekty hlasitých zvuků na lidské tělo, New Age hudbu či akustické kontexty velkého hadronového urychlovače.
Přestože sborník vyšel už před pár lety, přízračné zvuky nás provázet nepřestávají. A to nejen v podobě tinnitu (jako v mém případě), ale i kulturně. Kultovní součástí seriálu Twin Peaks je pozpátku mluvená řeč – Emily Pothast v časopise The Wire tento Lynchův akustický trik situuje do tradice přemýšlení nad záznamem zvuku jako okultní praxí: „Stejně jako velká část Lynchova díla, tak i řeč Black Lodge straší na prahu bytí a jeho opaku; života a jeho umělých stínů. Tyto prazvláštní zvuky jsou výrazem moci nahrávacích technologií, které dovedou zachycovat a manipulovat nemrtvou nápodobu kdysi žijícího okamžiku.“ AUDINT však v knize Unsound:Undead pojetí nemrtvého zvuku posouvají dál a propojují ji se základními metafyzickými a epistemologickými otázkami: vibrace jako kolektivní jev, díky němuž se propojíme se světem okolo i ostatními lidmi. Chvění vzduchu mezi námi jako médium schopné budovat novou citlivost i působit násilí. Výzkum mapující vnitřek syrské věznice za Assadova režimu na základě sluchových vzpomínek vězňů, jejichž vnímání šepotu bylo v žaláři nenávratně proměněno. Jeskyně v mohyle z Avebury, která byla před nějakými 3 800 lety postavena tak, aby (patrně při rituálech) produkovala infrazvuk. Svědectví srbských protestujících o „zvuku jako z pekla“ a obvinění bezpečnostních složek z použití sonické zbraně. Umělkyně Female Wizard, která v rozhovoru pro kyperský časopis The Becoming říká: „Na hlase je výjimečné to, že rezonuje uvnitř i navenek. (...) Když k někomu promlouváte, doslova spolu fyzicky kmitáte.“
Otevřít se chvění světa za zrcadlem
V úvodní kapitole kolektiv AUDINT píše: „Sborník Unsound:Undead představuje portál, kterým k sobě zveme neznámé a zvláštní. Prozkoumává nepoznatelné dimenze vibračních systémů, rozkolísává binární konstrukce přítomnosti a absence, slyšitelnosti a neslyšnosti i života a smrti. Podkopává disciplinární domýšlivost monosenzorického. Sborník staví na dynamice činnosti bez přítomnosti, doteku na dálku; jde o návod na to, jak se odcizit všemu sluchovému.“
Při čtení Unsound:Undead a při poslechu řinčení v mém levém uchu se v myšlenkách před spaním vracím k mnohovrstevnaté (video)hře Disco Elysium, v níž hráč v roli ztrápeného detektiva sbírá koncepty do svého „myšlenkového kabinetu“. Jedním z nich je i Col Do Ma Ma Daqua, entita-kryptid vyluzující sebereplikující ultrazvukové vlny. Col Do Ma Ma Daqua ve fiktivním světě hry označuje také boží hlas a znamená „tenký šepot zvuku“. Chcete-li tuto bájnou bytost identifikovat, musíte našponovat svůj smyslový aparát na samé jeho hranice. Když úkol vyřešíte (věnujete jí dostatek herního času), podstoupíte fyzicko-kognitivní proměnu: „Teď už zvuk neregistrují pouze vaše ušní bubínky – vaše kůže samotná se stala sluchovým orgánem, který se snaží najít Boha, jenž je velmi, velmi tichý.“
Když je můj tinnitus nejsilnější, představuji si, že je to právě Col Do Ma Ma Daqua a já ve vlastní hlavě zaznamenávám jeho terénní nahrávku. Zvuk, který není jen výsledkem fyzického zranění, ale který otevírá cesty do netušených zákrutů mého senzorického aparátu. Zvuk bez jasného původu, který uniká snahám vědy jej pochopit a odstranit; nezvuk; tóny, které nejsou vytvářeny vibracemi molekul vzduchu a přenášenými kůstkami, ale jsou něčím mnohem tajuplnějším, co jako by přicházelo odněkud zvenčí.
Eugene Thacker ve sborníku Unsound:Undead cituje Emila Ciorana: „Hudba je vším. Bůh sám není ničím víc než akustickou halucinací.“
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
