Čtenářský deník (1): Vesmírná dekolonizace, účtování s muži, smrt, krutá technika i temná vesnice
Autorky a autoři Prostoru on-line doporučují knihy, které je v roce 2021 zasáhly. Díl první.
Štěpán Šanda
Ursula K. Le Guinová - Vyprávění
Vyprávění má zdánlivě klasický sci-fi půdorys - příslušnice vesmírného společenství planet Ekumen má za úkol pátrat po tajemství starobylé civilizace. Le Guin tak ale otevírá témata kolonizace, střetu pokroku s tradicí, vztahu lidí a jejich (ne)živých společníků. Vše se točí okolo titulního Vyprávění – nesmírné, nezachytitelné změti příběhů, které se mezi původními obyvateli tradují a poskytují jim životní rámec. Vyprávění jako to poslední na planetě Aka vzdoruje snaze nového korporativistického režimu vše zefektivnit a kapitalizovat.
Kniha je zneklidňující ve svém líčení postupů spjatých s modernizací a akanským Pochodem ke hvězdám - touhou začlenit se mezi ostatní vyspělé planety Ekumenu s jejich vesmírnými technologiemi. Paralely se stavem západního kapitalismu jsou v knize zřejmé. Svým způsobem ale taky může utěšovat. Hlavní hrdinka Sutty je idealistka. Chce porozumět místním tradicím, snaží se nové a staré skloubit, navíc v prostředí idylické a izolované horské vesničky. Vyprávění je textem o hodnotách, vyjednávání o nich, všudypřítomnosti druhých okolo nás i připomínka, že nejcennější jsou ty peníze, které rituálně zahodíme.
Magdaléna Michlová
Pauline Harmange – Já muže nesnáším
Nejútlejší a nejkontroverznější knížka, která se ke mně v uplynulém roce dostala, je tahle devadesátistránková esej francouzské feministické spisovatelky a blogerky. Ta se v kontrastu ke svému miniaturnímu formátu, který se lehce vejde do dlaně, dočkala maximálního nepochopení – francouzská vláda se knihu pokusila cenzurovat. Přesto se jí jen do konce roku vydání (2020) prodalo dvacet tisíc výtisků a esej se začala překládat do 17 jazyků včetně češtiny. Ještě týž rok ji vydal Divus v překladu Slávy Sobotovičové doplněném o ilustrace Lucii Dovičákové.
Ústřední myšlenku shrnuje tvrzení, že by ženy a další skupiny, které jsou po staletí v různých formách a intenzitě utlačovány muži, měly mít právo nemít muže rády: „Chápu, že to zní krutě, ale musíme mít možnost je nemilovat jako celek, ale udělat výjimku u jednoho z nich.“ Filozof Herbert Marcuse považuje za legitimní pouze to násilí, po kterém sahají utlačované skupiny jako po poslední možnosti v situaci, kdy jim jiné (násilím etablovaný) systém nenabízí - nebo nabízí, ale snahy o zlepšení nikam nevedou. Násilí u Harmange nabývá pouze symbolické podoby, generalizace. Jak říká: „Já muže nesnáším. Všechny, jako vážně? Ano, všechny. Mám všeobecně vůči mužům velmi malou úctu. Je to divné, protože zjevně nemám žádné pádné důvody. Dokonce jsem se dobrovolně rozhodla za jednoho z nich provdat, a musím říct, že ho mám moc ráda.”
Jaroslav Michl
Stanislav Biler - Destrukce
Druhý román publicisty a nihilistického youtubera Standy Bilera vydaný v druhé polovině letošního roku u nakladatelství Druhé město stojí někde na pomezí absurdního románu a environmentální dystopie. Hlavní hrdina opustil město a přijal místo venkovského učitele, aby znovu nalezl smysl a řád, které jeho život postrádal. Namísto klidného bytí na místě, kde stále ještě platí, že dva plus dva se rovná čtyřem, se však noří do stále vyhrocenějších sporů s iracionálními obyvateli vesnice, přičemž vše podléhá postupujícímu rozkladu, kterého si všímají pouze učitel a malé děti.
Nedokážu určit, zda byl pro vznik knihy větší inspirací Kafkův Zámek, nebo každodenní realita pandemie a klimatická krize neustále běžící na jejím pozadí jako pomalu se rozpadající vesnická škola. Kromě silného zážitku se mi při četbě neustále drala a ještě stále dere na mysl potřeba autora knihy obejmout a říct mu, že všechno bude v pořádku. Přestože zřejmě oba víme, že nebude.
Alžběta Stančáková
István Örkény – Výstava růží
Výstava růží (Rózsakiállítás, 1977) Istvána Örkényho vyšla česky v překladu Kateřiny Pošové pouze časopisecky. Vyjma adaptace, kterou v devadesátých letech uvedlo divadlo Husa na Provázku, se tomuto vizionářskému dílu nedostalo tolik pozornosti, kolik by si bývalo zasluhovalo. Örkényho novela tematizuje smrt způsobem, který by mohl leckdo považovat za cynický: nevyléčitelně nemocní se mají zúčastnit televizního natáčení, jež zachycuje poslední dny jejich života, resp. umírání, mimochodem provázeného úzkostmi z fatálních diagnóz. Na relativně krátké textové ploše rozevírá Örkény vějíř lidských slabostí, oddává se až groteskně přesné společenské kritice, a - pár dekád před rozmachem fenoménu reality show - podněcuje k úvahám nad tím, jak moc a zda vůbec má popkultura zasahovat do zásadních okamžiků lidských životů.
„Pro mě je smrt otázkou peněz, pane primáři, protože co bude s mojí matkou potom, až zůstane sama? To se musí nějak zařídit.“
Jan Škrob
Federico Campagna - Technic and Magic: The Reconstruction of Reality
Málokdy se mi stává, že by mě nějaká kniha uchvátila natolik, že bych hned nějakému nakladatelství sám nabízel, že ji přeložím do češtiny (detaily zatím prozrazovat nebudu). Vlastně se mi to nestalo ještě nikdy. A už vůbec bych nečekal, že pro mě takovou knihou bude poměrně hutný filozofický text, a ne třeba básnická sbírka. Práce italského filozofa žijícího a působícího ve Velké Británii pro mě ale byla vrcholně strhující.
Campagna jako myslitel původně zaměřený na radikálně levicovou teorii postupem času došel k přesvědčení, že naše problémy sahají ještě hlouběji, než si obvykle připouštíme. Neznamená to, že by opustil radikální kritiku kapitalismu, ale jde dál: kapitalismus vnímá jako „pouhý“ symptom krize reality. I zdánlivě evidentní realita se totiž v průběhu času mění a to, že dnes například víly a skřítky nepovažujeme za „reálné“, ale cestovní pasy v zásadě nekriticky ano, podle Campagny vůbec není samozřejmé. Našemu současnému pojetí reality chybí významovost, všechno se dá vypočítat, změřit, převést na něco jiného – a u čeho to neplatí, to neexistuje. Tomuto dominantnímu vnímání světa říká Campagna Technika. Protiváhou je pro něj Magie. Jak sám zdůrazňuje, nemusí jít o magii v doslovném a úzkém významu, ale o vnímání světa jako živého, obydleného a propojeného, jako něčeho, co nejde jednoduše vyjádřit v grafech a číslech.
---
Vybrané texty přispěvatelů ankety:
Jan Škrob: Hledání naděje v hořících troskách
Štěpán Šanda: Zřídlo: Mezi mytologií a identitou v knize Akwaeke Emezi
Alžběta Stančáková: E. M. Forster a „digitální“ odloučení z roku 1909
Jaroslav Michl: Zoufalost, nebo naděje? Jak Williams četl Orwella a o moci jednoho dodatku
Magdalena Michlová: Smutek nás spojuje. S environmentálním žalem se musíme vyrovnat společně
