E. M. Forster a „digitální“ odloučení z roku 1909
Předpověď vzdáleného odcizení padla už v roce 1909
Sci-fi povídka E. M. Forstera The Machine Stops (1909) byla české čtenářské veřejnosti představena až v roce 2011, a to pod názvem Stroj se zastaví v překladu Jiřího Jandy. Přestože se dodnes jedná o méně známý text, jeho pozoruhodnosti to nijak neubírá. Lze jej totiž považovat za jeden z počinů, který anticipuje existenci internetu a instantní komunikace.
Více či méně přesná vizionářství nejsou v literární tradici zcela ojedinělá – od Lúkiána a dalších praotců vědecko-fantastické literatury se přes Swifta či Wellse dostáváme třeba k drobné povídce Marka Twaina z roku 1898, v níž se, obdobně jako u Forstera, objevují zárodky „on-line“ komunikace.
Forsterův text ovšem nevyniká jen znepokojivou přesností, s níž tematizuje dopad předjímaných technologií na lidstvo. Vystihuje také současný (čti: pandemický) stav společnosti. V popisovaném světě jsou lidé odloučeni jeden od druhého pobytem v malých oddělených pokojích. Osobní komunikaci jim nahrazuje mechanismus, který nápadně připomíná dnešní videokonferenční nástroje. Námi poznaný pandemický lockdown se v této povídce projevuje tak, že lidé pozbyli schopnosti života na Zemi a museli se přesunout do svých buněk v podzemí. Pobyt „nahoře“ lze přežít jen s respirátorem. Kdo je však Strojem vyhodnocen jako závadný, tomu hrozí bezdomovectví („homelessness“), tedy vyvržení na Zem. To vše se Forsterovi podařilo zachytit jen o něco více než dvanácti tisíci slovy.
Děj povídky se zaměřuje na konkrétní osud matky (Vashti) a syna (Kuno). Jejich vztah probíhá distančně do chvíle, kdy Kuno vyjádří touhu setkat se s Vashti osobně – zdráhá se totiž určité skutečnosti sdělovat prostřednictvím Stroje. Setkání tváří v tvář jsou ve Forsterově světě sice možná, dochází k nim však zřídkakdy – lidé je už nemají zapotřebí, byla nahrazena „video hovory“, a reálná cesta jednoho člověka za druhým se tak považuje za zbytečně zdlouhavý přežitek.
Zápletka příběhu je pro dystopickou sci-fi typická, známá z rozsáhlejších a emblematických děl daného žánru (Orwell, Huxley) i ze současných dystopií o sociálních sítích (např. Kruh Davea Eggerse z roku 2013), kdy postava či postavy začnou pochybovat o stávajícím zřízení a snaží se z něj vymanit. I přes zmíněnou modelovost a částečnou nepůvodnost (Forster se netajil svou inspirací Wellsovými podzemními civilizacemi ze Stroje času (1895)) je Stroj se zastaví v několika ohledech důležitým dílem. Zejména ve vyobrazení citové (i fyzické) ochablosti lidí, již způsobuje neuvědomělá závislost na Stroji, který je ale nepostradatelnou součástí každodenní lidské rutiny.
V souvislosti s tematikou digitálního odcizení se v dnešní době často zmiňuje Tao Lin, jehož způsob vyprávění do velké míry pracuje s přepisy instantních komunikací postav. Po boku Tao Linovy realističnosti má smysl zmínit také (patrně neuvědomělou) návaznost na Forstera, jehož kondenzovaný a vlivem žánru nadsazený příběh vystihuje několik soudobých témat. I zde neosobní komunikace a surogátní způsob života činí postavy netečné vůči citovým či jiným podnětům.
Pobyt na zemském povrchu nahrazuje Stroj cestopisnými přednáškami těch, kteří tam podnikli výpravu, ostatní lidé pak komunitu obohacují odbornými sondami do jiných problematik. Tato skutečnost připomene dnešní distanční výuku, která je u Forstera ovšem jediným myslitelným šířením vzdělání. Podobnost s dnešními komunikačními nástroji lze pak dále nalézt ve funkci „izolace“, díky níž se člověk může od ostatních odpojit a účastnit se tak jen vybraných či žádných konverzací.
Björn Hayern přišel v roce 2017 s pojmem „internetových pesimistů a optimistů“, přičemž Forsterova pozice při anachronickém užití této dichotomie vyznívá celkem jasně. Reálný vývoj nicméně ukazuje, že možné přístupy k technologickému pokroku oscilují na pestřejší škále a že póly skepticismu či nekritického vzývání nových vynálezů lze aplikovat na žánrová díla, nikoliv na skutečný život.
Chceme-li si udělat představu o představě distančního propojení před sto jedenácti lety, je na čase vzhlédnout od obrazovek a otevřít příslušný vědeckofantastický sborník, v němž se Forsterova povídka nachází. Anebo požádat Stroj, aby nám poskytl elektronickou verzi.
---
