Milenka Fauna Cykase
Honza Krejcarová jakožto partnerka Egona Bondyho. Zdena Salivarová zase manželka Josefa Škvoreckého. Milena Jesenská samozřejmě láska Franze Kafky a překladatelka jeho děl, vlastní tvorbě se nikdy nevěnovala. Sylvii Plath musíme vnímat jen prostřednictvím toho… jak že se to jmenoval? Na řadu úspěšných žen byl a dodnes je přilepený stín vztahu s nějakým mužem. Ostatně, jsou to zpravidla ženy, které přejímají jména mužů, ne naopak. Původní povídka Alžběty Stančákové zkoumá mimo jiné fenomén podmíněného úspěchu.
Vždyť už jenom to pojmenování, vždyť si to vemte – milenka Fauna Cykase. To zní jak Mandolína kapitána Corelliho, kterou jsem nikdy neviděla, nečetla, natož abych ji držela v ruce. A mimochodem to ani neplánuju. Stačí mi milenka Fauna Cykase.
Ale tak dobře – opravdu jsem se kdysi krátce tahala s Faunem Cykasem. Poznali jsme se přes pěstitelství, to bylo naše společné hobby, které postupně přerostlo ve vášeň. Faun Cykas mě sbalil, když jsem začínala a, přiznávám, trochu ho obdivovala, ale moc dlouho nám to nevydrželo. Už je to osm let, ale kdykoliv mě potká kdokoliv, kdo nás tenkrát znal, řekne: „Jo, to jsi vlastně ty – Milenka Fauna Cykase!“
Jasně, Faun Cykas byl relativně výraznej člověk. Dokázal působit jakože distingovaně, dokázal budit dojem, nikdy si nepletl sazeničky, naopak – často v tom opravoval ostatní. Že byl mizernej v posteli, to nikde vykládat nebudu, ostatně on by moh říkat totéž o mně, kdyby býval chtěl, což naštěstí nechce, anebo se to ke mně pro jistotu ani nedoneslo. Že jsem ho nikdy nedokouřila do konce? Mluvil u toho na mě úchylně jako na malou holčičku, protože to okoukal z porna, a ono pak prostě moc nešlo nesmát se, nebo se za něj aspoň nestydět.
Při sexu vždycky zaujímal tadytu nadřazenou polohu, nedalo se to vydržet, a jednou, když jsme spolu výjimečně nějak spali, si při těch svých siláckých kecech dokonce ucák, a já si pak musela někdy v noci u pohotovostní lékárny lupnout postinor a rozhodit si celej cyklus. A když jsem mu to vykládala, začal plakat a otírat si oči kapesníkem. Takovej byl Faun Cykas ke mně, a to jsem to ještě neschytala zdaleka nejhůř.
Od dob, co si mě všichni spojujou s Faunem Cykasem, si k sobě hledám takový nevýrazný týpky, který pořád střídám. Takže všichni říkaj, jak je to strašný, jakej mám hroznej vkus na muže, a že tímhletím ještě Faunu Cykasovi kazím reputaci, že Faun Cykas byl ze všech nejlepší, až příliš dobrej pro mě, a určitě proto nám to nevydrželo. Nebudu veřejně přiznávat, že si sama ty svoje týpky taky pletu, a že jejich jediná výhoda je, že nejsou Faun Cykas. Ostatně – takhle nějak si volíme i politiky a nikdo o tom nemluví.
Za těch mnoho let se přitom Faun Cykas o sazeničky dávno přestal zajímat, vůbec se jim nevěnuje a ničeho se neúčastní. Jenže ho nesmažeš. Kdysi vyhrál dost zásadní soutěž, a ač je ta výhra jen nahodilým rozhodnutím poroty, prostě se zapsal do dějin pěstitelství. A když tehdy stál na pódiu, napsal kdosi do reportáže pro náš oborový časopis: Je smutné, že se o sazeničky zajímá tak málo lidí z oboru. Z nenominovaných byla v hledišti jen jediná žena, Milenka Fauna Cykase – je ale otázkou, jestli je to proto, že se o obor skutečně zajímá, anebo proto, že je Cykasovou životní partnerkou.
Což jsem nebyla, kolikrát to mám ještě… Tahala jsem se s ním dva měsíce. A pak jsme zůstali přátelé, dokud i tohleto nevzalo za svý…
Když jsem pak po letech na tomtéž pódiu stála já a přebírala tutéž cenu, psalo se už jenom, že cenu převzala Milenka Fauna Cykase, která všechny své schopnosti získala od Fauna Cykase, hlásí se k němu vším, od výběru semínek po podobu květináčů, s pěstitelstvím to nemyslí vážně, a pokud ano, měla by si to do budoucna obhájit. Veškerej můj úspěch se i po letech odvíjel od Fauna Cykase, kterej teďka akorát chlastá, játra mu nestíhaj odbourávat toxiny, za ty roky ho vyhodili ze čtyř prací, nevím, kolikrát skončil ožralej někde v depu a tři dny o sobě nevěděl, vím ale, že jednou skončil na záchytce a starali se o něj rodiče.
Jenže kdykoliv o něm něco zaslechnu, vykládám to celý jen těm pár sazeničkám, co mám doma. Kdybych to totiž někde vykládala veřejně, řekli by mi, že mu závidím a že jsem hysterická.
Závist je vaše nejhorší vlastnost, prohlásil k národu jeden nevýraznej politik, kterýho všichni volili jen proto, že tvrdil, že není ten předchozí. Nezáviďte těm, co mají úspěch, říkal lidem, co pracují na kvalifikovaných pozicicích za směšnej plat a nikdy nevyplujou nad hladinu.
Vždyť už jenom to pojmenování, vždyť si to vemte – milenka Fauna Cykase. To zní jako Partie krásného dragouna. Vražda Rogera Ackroyda. A až za pár let potkám na jedné pěstitelské konferenci muže, který bude bydlet v low-costovém hostelu se mnou, budeme tam oba, oba stejně úspěšní a oba takzvaně za zásluhy, tak první, co z něj vypadne ve sdílené kuchyňce a v pantoflích z domova, bude: Já si tě pamatuju, to jsi ty, cos před třinácti lety kamarádila s Faunem Cykasem. A to bude ten největší úspěch, se kterým se budu nucena smířit – že někdo poprvé nepoužije slovo milenka. Načež odvětím jen: Já si vybavuju tvoji přednášku o klíčivosti čočky. A sorry, fakt netuším, s kým jsi tenkrát chodil.
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
