Proti coming outu
Dlouho jsem se chtěl* vyoutovat dopisem Dominiku Dukovi – coby jeho někdejší ministrantstvo. Každý jeho homofobní…
Básnické obrazy na cestě mezi jarem a zimou, čas mezi námi; nové RP uvádí Marie Magdalény Tylové.
pára nad šálkem
viditelná jen specifickým ranním svitem slunce
dopadajícím na stůl
prostřený kraječkou
nějakou dobu se vlní
někdy i celou věčnost
s nesnesitelnou lehkostí
manévry úskoku
se zdají být snadné
než se ohlédnu
jsou oba pryč
tak teď už vidím
odkud vítr vane
škvírkou v okně
píská na pozdrav
rozstřeleni fluorescentní září
modrého podsvícení
světlo červených hodin
trhá kouřovou clonu
tělo se na chvíli rozpadá
žíly jsou za jedno se vzduchem
tik tak
za námi tma
před námi opět ten černý pták
který krmí
ten známý animální strach
vír průsvitného
bílého hedvábí
vstříc moři
horizontu
loďka vratká
jako opakovaný sen
šum křídel
kapání rosy
na příď
tři oči noci se otevřely
vidiny v mlze
na povrch sálá teplo
nic víc nenabízí
dotyky hornin
hrubé síly
vibrace světa
vše okolo se vlní
jen stahy v břiše
pumpuje mi krev
vločky padají šikmo
pomalu
nikam nespěchají
když roztají
mají znovu šanci spadnout
začíná být zřejmé
že člověku se nic takového nepodaří
hlavou dolu
proti zdi
duhovka
bílý praporek
žluté šaty
stuha
vlasy rozhání vítr
dlaně spálené do ruda
podél cesty jenom struha
z chodidel struhadlo
takže zhola nic
několik malých růžových keřů
jejich vůně linoucí se zahradou
nad hlavou klenba pomerančové pěny
květnové večery strávené v trávě
člověk nechá unést se a hravě
pak s několika klíšťaty v zádech
jde domů po trati
chci vrátit se do těch dnů
kdy růžový břeh narušoval šedou kůru světa
kdy stačil jeden pohled vzhůru
a člověk věděl
že je přesně tam
kde má být
kdy jeden střet neznamenal
že za své hříchy bude nucen
tyhle staré koleje
od kapiček krve z paty
očistit
Marie Magdaléna Tylová (*2002), studentka magisterských oborů filozofie na Univerzitě v Leidenu a Univerzitě Karlově. Zabývá se zejména politickou filozofií a historií, živí se překladem a výukou cizích jazyků, jimž se věnuje od útlého dětství. Ze své tvorby četla na literárních akcích v Praze.
Redakce: Anna Luňáková
Zvolte podporu, která je Vám nejbližší! Revue Prostor roste – a s tím i naše odpovědnost. Rádi bychom, aby naše platforma zůstala otevřená a přístupná všem.
Díky Vaší podpoře můžeme dále publikovat kvalitní autorské texty, férově odměňovat naše spolupracující a budovat udržitelný model, který drží nezávislou žurnalistiku při životě.