Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu

Nová kniha Dominika Ely Bárta – Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu / Dzięki dwóm językom nie zgubimy się w tłumaczeniu – je ve své anotaci definována jako básnický proud mezi češtinou a polštinou. Je toto „mezi“ oddělující, nebo spojující? Plyne proud stále rovně, anebo se točí ve víru a stahuje čtenářstvo do hlubin? Nemůžeme doufat v odpověď, pouze v odpovídání si – a ani to není vždy jisté.

Má první zkušenost s knihou Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu jako by se náladou podobala situaci v ní naznačené: autorské čtení. Časově neukotvený prostor Rezidence Café Kaprál v Brně. Na každé židli jeden výtisk knihy. Šum v diváctvu a zvuky zvědavého obracení stránek. Dominik Ela Bárt vchází do místnosti a říká: „Autor tu dnes není.“ Vyzývá nás ke společnému čtení knihy bez daného pořadí či hierarchie jakoby v přirozené konverzaci. Jediný pokyn, který dostáváme, je, že máme číst, „jak to budete cítit“. 

Poprvé jsem tak knihu zažila v transformované podobě. Některé části nezazněly vůbec, jiné zněly vícekrát jako refrén, odvážnější účastníci četli z autorské poznámky či z tiráže. Bez dalšího komentáře, bez autorské autority. Nejspíš byl tímto postupem odhalen klíč k porozumění knize o nedorozumění – nehledat jednotnou interpretaci, místo toho hledat souznění v pocitech. 

Významy proudu 

Bárt uplatňuje znalost polštiny a zájem o polskou kulturu, jež proměňuje ve specifický zážitek. Lyrické pásmo je psáno česko-polsky a dva jazyky se navzájem nepřekládají, nýbrž doplňují. Čtenářstvo se stává svědky jedné strany dialogu, nezřídka přímo oslovující druhou, neslyšenou osobu, jindy vyprávějící o jejím jednání. Lyrický subjekt a druhá strana se sobě vzájemně učí rozumět přes nedokonalost jazyka: 

Shledat se velkými slovy beze jmen. Na jméno 
uzly nevázat. Kdo plaval, utopil se po hlase. 
(str. 43) 

Text psaný ve volně vázaném verši je protkán opakujícími se motivy, z nichž nejvýraznějším je prostor řeky. Ta, ať skutečná, nebo obrazná, funguje jako neutrální místo mezi břehy, kde se dvě strany dialogu setkávají, i jako nebezpečí pro oba z nich; „potměšilá“ řeka tak „Potmě šila s námi z místa na místo“ (str. 53); jindy se zanáší minulými křivdami, a je tak důkazem selhání ústřední dvojice: 

Namísto jednoho místa sto jiných kruhů, 
ve kterých jsme se vyhranili, jimiž jsme se 
vyrovnali s křivými cestami. Do dluhů 
se přelévají lhůty. Dokud se celá řeka nezanese. 
(str. 55) 

Ne/srozumitelnost

Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu pojednává jak o učení se porozumět si, tak o úniku do nesrozumitelnosti: „Záchranou je strach mluvit mateřskou řečí.“ (str. 17) Nikdy není možné poznat druhého člověka dokonale, obvykle to ani není žádané; je třeba se spokojit se vzájemnými podobnostmi, jako jsou ty mezi češtinou a polštinou. 
Pokud máme řeku vnímat jako element oddělující dva jazyky, zvukomalebnost pak logicky musí představovat most přes ni. Česká a polská slova jsou si vzájemně rýmy, dva jazyky se míchají, sloka může začít v češtině a skončit v polštině či naopak, jeden jazyk komentuje druhý („Jak polské r steču“ – strana 14). Nemusíme rozumět oběma z nich pro kompletní zážitek, snad by možnost překladu byla dokonce na škodu. Při překladu totiž vždy dochází k významovému posunu. Bártova kniha zprostředkovává pocity odcizení slovy, kterým jeden jazyk nestačí. Převod do jednotné řeči by byl překladem překladu (z myšlenek do jazyka), v němž by se původní významy musely poztrácet; byl by to opak sdělení, jež nese už samotný název knihy. 

Intertextové (s)podoby 

Ve své recenzi pro časopis Host Kryštof Mec popsal knihu Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu jako artový film. Osobně si ji představuji spíše jako absurdní drama: dvě postavy stojící naproti sobě v blíže neurčeném prostředí, oslovující se repetitivními frázemi, jako by se vzájemně ani neslyšely; stejně však má každá z nich vlastní interpretaci té druhé, již neváhá dávat hlasitě najevo. Mají k sobě vzájemně spoustu poznámek a výhrad, někdy hrubých, ale vycházejících z lásky a snahy si porozumět. 
Neadekvátnost slov a snaha „číst druhého“ z Bártovy poetiky někdy zřetelně vystupují a někdy jsou pouze naznačeny, ale vždy přítomny. Ostatně jisté dřívější verze myšlenek a atmosféry této knihy se dá snad uvidět už ve Spodobách, první básnické sbírce Dominika Ely Bárta. Druhá kniha je dalším krokem ve vývoji poetiky autorstva. Volný verš uspořádává do volně vázaného, a klade tak důraz na motivy přítomné v knize první, stejně jako na hru se slovy. Některé momenty ve Spodobách jako by Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu svou motivikou přímo předpovídaly: 

přijít k sobě 
až na vzdálenost slibu 
přijít blízko 
až nelze být zpochybněn      
(Spodoby, s. 20)

anebo: 

tvé kamenné oči 
díry ve vodě
(Spodoby, s. 33)

První úryvek téměř ilustruje situaci prezentovanou v česko-polské knize – problém porozumění, jazyka a vzájemné blízkosti. Druhý potom na krátkém úseku obsahuje zásadní motivy nové knihy: kameny, oči, vodu. A možná jen jedním slovem, možná též nádechem pocitu odcizení vůči svému prostředí odkazuje Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu zpět ke Spodobám: 

Nastudlí jsme zahrazeni, zadrhnuti o záškuby 
doznívajících spodob. Odléhání otčin. 
(str. 52) 

Při znalosti obou knih se dá chápat, proč autorstvo v poznámce na konci označuje svou novinku následujícími pojmy: „experiment, paralelní skutečnost, kniha ani první, ani druhá, most mezi debutem a druhotinou... Kniha 1,5.“ (str. 64) Celková nálada a některé motivy se shodují, ovšem každé dílo je seskupuje do jiných celků a jiným způsobem promlouvá ke svému obecenstvu. 

Znalost Bártovy tvorby se nicméně nevyžaduje pro pochopení Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu – stejně jako znalost polštiny. Kniha funguje i jako letmo zahlédnutý úkaz vytržený z kontextu; ostatně autorské čtení, k němuž odkazuje začátek této recenze, napovídá, že takto působí velmi záměrně. 

Text tedy částečně působí jako experiment, částečně jako zpověď. Primárně pojednává o nesnadnosti se dorozumět, což přepínáním mezi dvěma řečmi podtrhuje. Více než na konkrétní význam slov je důležité se v ní soustředit na náladu; k pochopení dojde skrze vzdání se snahy o doslovné porozumění.  

Dominik Bárt
Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu / Dzięki dwóm językom nie zgubimy się w tłumaczeniu
Větrné Mlýny, 2025