Čtyřikrát ne: Ženská revolta proti manosféře
Článek je k dispozici v audioverzi.
Růst ultrapravicových názorů mezi mladými muži je globálním trendem, který se dnes dá přehlédnout jen těžce. Jak ale vzestup těchto ideálů dopadá na jejich vrstevnice? Reportáž se věnuje hnutí žen, které s mužskou toxicitou ve svých osobních životech učinily rázný proces, a zaměřuje se zejména na nedávné rozšíření tohoto životního stylu do západního světa.
Červená pilulka jako školní svačina
Posledních několik let je čím dál snazší při běžném brouzdání po internetu natrefit na obsah, který by názorově zapadl spíše do padesátých let minulého století – naše obrazovky se hemží příspěvky týkajícími se hnutí incelů, antifeministickými slogany příznivců influencera Andrewa Tatea a mnohdy i krajně pravicovými extrémisty, kteří se na sociálních sítích nestydí přiznat se k tomu, že ženy nejen nevidí jako sobě rovné, ale mnozí z nich je dokonce považují za úplně bezcenné.
Takzvaná „manosféra“ (souhrnné označení online komunit hlásících se k antifeminizmu a misogynii) na internetu existuje již nějakou dobu. To, co se však doposud skrývalo v hlubinách všemožných fór a redditových komunit, se nyní čím dál častěji dostává i na obrazovky běžných uživatelů – zejména dospívajících mužů, kteří se ve změti pocitů osamění a opomínání, snahy o vyšší sebevědomí a případně i nelibosti zapříčiněné odmítnutím ze strany opačného pohlaví nechají snadno stáhnout mezi další „red-pilled“ aktivisty.
Pojem „red pill“ (červená pilulka) je jedním z termínů, které se mezi běžné internetové uživatele rozšířily nejvíce. Odkazuje na film Matrix, v jehož nejznámější scéně se hlavní postava musí rozhodnout, zda si vybere modrou či červenou pilulku; červená značí jakési osvícení, po němž si protagonista bude vědom všeho, co doopravdy stojí v pozadí sociálních rolí a společnosti samotné, zatímco modrá představuje návrat do života v nevědomí. Takto si pojem interpretují i příznivci manosféry, kteří jeho význam nejčastěji vztahují k jakémusi osvícení týkajícího se jejich domnělé reality dnešního světa – že ženy nejsou nic než marnivé zlatokopky, které by si o „podprůměrného“ muže takřka ani kolo neopřely.
Označení „incel“ (involuntarily celibate = muži nedobrovolně praktikující celibát) je další pojem, který je relativně známý i mimo radikálně pravicové kruhy. Muži (a mnohdy i dospívající chlapci) označující se za stoupence nedobrovolného celibátu jsou skupinou, na kterou často cílí pravicoví influenceři tvořící převážně toxicky maskulinní obsah; mnozí ze samozvaných incelů si skrz ně dodávají sebedůvěru a své rány po ženském odmítání zalepují náplastmi misogynie – čím radikálnější, tím efektivnější.
Nechvalně proslulou tváří toxicky maskulinní komunity je například výše zmiňovaný Andrew Tate, jehož jméno je s manosférou spojováno nejčastěji. Tate se nejdříve zviditelnil účastí v britské reality show Big Brother v roce 2016, celosvětově známým se však stal až v roce 2022, kdy se jeho internetové kurzy a videa staly virálními. Jeho nynější vliv na dospívající muže je nejvíce patrný ve Velké Británii, kde ho nespočet pubertálních chlapců považuje za svou velkou inspiraci a pochvaluje si jeho radikální názory. To, že je společně se svým bratrem trestně stíhaný za sexuální násilí a obchod s lidmi, jim na obdivu vůči jeho kontentu ani v nejmenším neubírá.
Čtyři pilíře
V důsledku narůstající radikalizace mladých mužů začal do západního světa pomalu, ale jistě pronikat životní styl, který se původně zrodil v Jižní Koreji – takzvaný „4B movement“ („hnutí čtyř ne“), jehož příznivkyně se řídí čtyřmi hlavními pravidly: vyvarovat se pohlavních styků s muži, plození dětí, randění s muži a sňatků s nimi. I přes to, že se hnutí zrodilo už v druhé polovině minulého desetiletí, nabývá největší mediální pozornosti až dnes. Současný nárůst misogynních názorů totiž čím dál víc západních žen inspiruje k tomu, aby ženské zásady z Koreje vnesly do svých vlastních životů.
Na Západ se hnutí 4B dostalo převážně v reakci na znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Ten se po celou svou politickou kariéru nijak netajil svým odporem vůči potratům, jejichž omezení proběhlo už v roce 2022 zrušením rozsudku Roe vs. Wade. Trump je rovněž obviněn ze sexuálního obtěžování vůči svým bývalým partnerkám, a jako by toho nebylo málo, je také nechvalně známý svými častými sexistickými výroky (nejednou mířenými dokonce vůči vlastní dceři). Jeho současný mandát také přidal na viditelnosti dalším osobnostem americké pravice, jako například Nicku Fuentesovi, jehož výrok „Tvé tělo, moje volba“ oběhl snad všechny sociální sítě. Touto větou Fuentes naráží na častý feministický slogan „Moje tělo, moje volba“ vztahující se hned ke dvěma tématům úzce souvisejícím s ženským aktivizmem – reprodukčním právům a odporu vůči sexuálnímu násilí.
Loňská červeně zářící mapa USA však ani zdaleka není ojedinělým případem současné politické radikalizace. Politika Spojených států jenom zrcadlí nespočet dalších zemí, ve kterých statistiky ukazují nedávný vzestup pravicových – mnohdy i ultrapravicových – stran, Česko a Slovensko nevyjímaje. Hnutí 4B se v nich sice zatím nerozšířilo s takovou intenzitou jako v USA, ale i přesto tyto trendy zanechávají mladé ženy ve strachu z budoucnosti, a mnohdy také z mužů samotných. Řada žen převážně vysokoškolského věku hlásí vzrůstající nedůvěru ke svým mužským vrstevníkům a milostný život jim čím dál tím častěji ztrpčují neshody politického charakteru.
Co oči nevidí…
Hnutí 4B je v praxi chápáno převážně jako zrušení každodenního kontaktu s muži v těch sférách, kde je to možné; mnohé ženy se také v rámci něj rozhodují upřednostňovat umění, hudbu či literaturu od ženských autorek, či dokonce ty mužské kompletně ignorovat. Od jeho rozšíření je hnutí občas označováno i jako Lysistrata, odkazujíc na stejnojmennou antickou komedii, v níž se athénské ženy rozhodnou přimět muže ukončit válku tak, že jim odepřou pohlavní styk.
Dvacetiletá žena ze Spojených států jménem Nana se vyznavačkou životního stylu 4B stala teprve nedávno, už teď však díky tomuto rozhodnutí ve svém životě vnímá značné změny k lepšímu. Svou volbu odůvodňuje tím, že se s muži necítí bezpečně, a pro svůj vlastní komfort se tedy začala obklopovat pouze ženami. „Všechny ženy v mojí rodině mě podporují, ale mužští příbuzní mají k mému životnímu stylu celkem dost výhrad,“ svěřuje se Nana. „Ze svého života jsem odstřihla v podstatě všechny své mužské kamarády, teď už jsem v kontaktu jenom se svým otcem a bratry,“ dodává ještě. „Ti moje rozhodnutí vesměs akceptují, ale myslí si, že to přeháním. Mně na tom nezáleží. Rozhodla jsem se dokonce muže nijak nezmiňovat v konverzacích, dokud to není nezbytně nutné.“
„O 4B jsem se dozvěděla dřív než většina lidí,“ vypráví o něco starší Filipínka Mirasol. „Pamatuju si, že jsem na hnutí narazila úplnou náhodou, skrz nějaký kanál na YouTube, který se věnoval asijské politice, a hodně mě zaujalo. Dlouho jsem o tom přemýšlela, než jsem se rozhodla stát jeho součástí.“ Mirasol se už několik let zpátky rozhodla ze své sociální bubliny vyřadit všechny muže, kromě pár blízkých queer přátel. „Nebavilo mě předstírat, že mi nevadí, že mě spousta mužů – včetně těch, co se považují za progresivní – vidí jako něco míň. Mám ale to štěstí, že mám vážně chápavé rodiče a že žiju v zemi, která není tak silně patriarchální jako spousta jiných. Kdybych se narodila v jiných podmínkách, byl by pro mě tenhle životní styl o dost náročnější.“
Mirasol svou výpověď uzavírá slovy: „Nechci skončit jako další mrtvé tělo.“ V některých případech může radikalizace zajít až do bodu, kdy si muži svými názory ospravedlňují páchání násilných činů, a proto se není čemu divit, když se ženy ze strachu o vlastní bezpečí rozhodnou pro natolik rázné řešení, jako je kompletní přerušení kontaktu s veškerými muži ve svém životě. Mužská radikalizace se na žebříčku příčin těchto separatistických idejí nachází na jedné z nejvyšších příček, a tak je dnes víc než kdy dřív potřeba mladou generaci vzdělávat a vytvářet v ní smysl pro komunitu namísto podporování rozbrojů.
_______________________________
Pro naše čtenářstvo a podporovatelstvo jsme právě otevřely dotazník. Tvoje odpovědi nám pomohou ve výběru dalších témat a tvorbě nových formátů.
Odkaz na dotazník: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSchzDeh9ZflvHTwIrdcmOT-LmuA5gBHRF8lNONf2TDFbj-0WA/viewform
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
