RP uvádí: Martin Stoklásek

Večeří nebo se rozpadá rodina

jména ztracená
lovit ve vteřině setkání 
jako ryby, které příboj předhání
v moři 
                kdesi

a přece jsme si
nevzpomněli na padající talíře
které se v momentu kousnutí podlahy
roztříštily na desítky kusů

Nejsem kvalifikovaný v existenci

hlavy na pobřeží
malé jak almužny
pláž
žluť sýru
moře
modř dáli
lodě na vodě hledí
jak písek pálí
 
vím
nechci už jít
mám prochozenou tvář
velkým mechanickým tancem všeho možného
 
holubi se ženou
za kouskem něčeho
co jim hodil cizinec neznámý
 
tváře bez tváře
tuny mramoru
a její ruka konec prostoru
je tak blízko dálce
jako obrovský trajekt
malému hrášku
 
oči
magnetky z míst
vadnoucí na lednici
pomalu klouzají tam
kde zapomínáme

Asi

posedí, povečeří, potřese rukou
a zmizí jak chodba, když se práskne dveřmi

skoro najezený odchází zcela plný s přesyceným břichem
skoro lítostivě líbá svým provinilým rtem jemnou tvář studené ulice
protože skoro úzkostně tuší, že doma je určitě ošklivý déšť

skoro skutečně pozoruje 
skoro krokem jde  
až naprosto opravdově otevře dveře a klíč zcela hlasitě zavrčí
skoro bez citu líbá na čelo skoro milovanou 
protože doufá
že mu skoro s citem polibek vrátí bezúroků

skoro skutečně nedoufá
že by mohl potkat olivovníky a cypřiše
ale zcela neskrytě 
si to přeje 

Apis mellifica 

ve vteřině dlouhé jako křídlo lesní včely
je hodina v dáli tří tisíců šesti set lesních včel
a týden sto šedesáti osmi kup černožlutých těl

počítat?
               jako bychom na hrachu seděli

tichý
            tupý
                      dopad
a už čtyři
seschle zdobí parapet

letí ve větru
zrní
a padá

včela

včela která nestihne sníst med

Léta letící

brzy budu zneexistována řekla husa listopad
stesk družil se a snažil se se zimou asimilovat
druhý den začal padat sníh děti si hrály

na husu si nikdo nevzpomněl 
pluje kdesi v kalendářích
o osm stran dál než páv
labuť se klidně tváří, neboť
po vlaštovce přijde září
bude už čtyři měsíce spát

ať už odletí hejna holubů
jejich sivost jak sifon mdlá
ať se červotoči vrátí do srubů
a modré nebe svou žlutou pihu má