RP uvádí: Eri Mrtva

***

léto se prodlužuje
semestr končí dřív
horka patří květnu 
chci se propadnout jako puzzlík
do rámu denní rutiny
aniž by do celé skládačky 
stále někdo kopal

já se pak vzdaluju od obětí
procházím se v téhle písni
park s fontánami a třešněmi v malém sluchátku
pecky v peckách

ležím na akupunktuře
má tvář se propadá
a sestřička mě vybízí 
ať se před odchodem zkontroluju
ze všech stran
zda na mě nedosedl motýl 
a neodnesu si ho domů

volno 

topím se v otázkách jejichž zvěčnění 
může jen umocnit marnost
kterou mám v kalendáři na čtvrtou hodinu 
pracovní schůzka s notářem 
setkání u kávy s realitou 
hovno na předním skle 
a auto co nelze zastavit 

slzy jedině v mhd
jen tenhle časoprostor unese tichý pohovor s vlastním svědomím 
jediný sick day na pohřeb 

***

prázdná hlava 
vevnitř blok třicetiprocentního eidamu 
mentální blok k slovům
a blok který je moc hezký
než abych tam psal

a jedinej kdo se zajímá o postižení jsou eugenici
a já jsem si to takhle fakt nepředstavoval

tolik jsem si zvykla na to že nemůžu 
že nevím jak vytvarovat svá ústa
na to že nechci

jako vykořeněný strom

sebemenší vánek mě svalí na kolena
klouby jsou mou největší slabinou 
a přece je vždy při pádu nastavím 
marně hledám živiny v otrávené půdě 
vím že je tu zemina mrtvá 
ale i tak se toužím zapřít 
získat kontext a příběh
nechat pučit listy 
nesledovat trouchnivění vlastního těla s takovou bezmocí 
snažím se vzpomínat na podzim 
kdy mi bylo dvanáct 
na opadání listů 
které napadlo i větve 
ale ať se snažím sebevíc 
nemůžu tu bolest zahlédnout 

herbář

uvnitř batohu nosím žluté skvrny od pylu
sbírám na herbář
až dnes se konečně smím probírat svou mytologií
zkoumat kořen po kořenu

jako letní smutek přichází první prázdniny po dlouhých letech tíhy
konečně mužů uvolnit svaly 
a svalit se pod peřinu
smět ucítit vůni bolesti 

lisuju všechny vzpomínky které dokážu najít 
ale marně vybírám štítek 
není čeledi která by vhodně kategorizovala má nedobrovolná dobrodružství 
má hlava je obtěžkaná knihovnou narativů
avšak žádný z nich ne a ne sedět k mému příběhu 
jak mohu být přeživším když si nevzpomenu 
zda jsem kdy byl oběť 

chci jen dosáhnout na tvou vinnou révu
která již odrostla roku 2017
kyselý sběr
zlisovat ve víno
a namalovat s ním obraz na prostřední dvoustranu herbáře 
pak snad uvidím jasně
odkud rostou mé listy a zda si je chci ponechat
 

už měsíce jsem neviděl měsíc 

nemám sílu 
držet oči otevřené 
čekám než mi uschne báseň 
abych si ji mohl sám poprvé přečíst 
mám dost zrcadel a jejich pravd 
kdy bude zrcadlo reflektovat sebe samo? 
třeba se pak nad sebou zamyslí 
a já nad tím 
kdo vlastně jsem 

v pozadí fotky běží celý svět 
a já zírám sám na sebe 
hádám kdo to je 
studené nohy a zavřená víčka 
objetí nestačí 
potřebuju zlomit žebra 

smím vůbec být člověkem 
když nemám chuť prcat 

a může já vůbec existovat 
když jsem celej den zhulená
vyléčená nebo ukradená 
 

***

bezbariérová toaleta
stala se skladem
nacpaly*i tam
uklízecí přípravky 
košťata 
zásobu toaletních papírů 
a nářadí

já předstírám že má toaleta není sklad
že maily
termíny na vyšetření
nákupy potravin
servis vozíku 
odkládám vždy na své místo
 

jsem zamilovanej 

do každýho kdo mě ještě vidí jako člověka 
mám strach a nechci aby mě už nikdo opustil 
nechci aby mě opustil někdo 
kdo mi umí pomoct do schodů 
nechci aby mě opustil někdo 
kdo se mě chce zastávat 

nikdy nepopřu kolektivitu těla 
ale mám pocit, že většina skupin by si mě nejradši amputovala
odstavila, abych zůstal se svojí situaci 
jak tvoji situaci vyřešíme 
zhoršuje se tvoje situace 
tak to řekni

tak konej 
buď víc než obchodnictvo 
buď mýma nohama když visí 
buď mými ústy když jsou otevřená dokořán 
ale nechci vás pustit 
po dalším řezu už by mi jazyk nemusel dorůst 
 

ležím v peřinách a sním 

o sexu s berlema 
o módních molech pro vozíky 
o nemocnici v mém obýváku 
o přístupu ke svobodě 
o buldozeru na bariéry 
o postelích místo laviček 
u zastávek kde dokážu nastoupit 

chci aby to chtělx všichnx 
nechci z postele 
ale chci lůžko na kolečkách 
a kontrolu nad směrem 
 

zúčtování 

jako domeček z věrnostních karet
pláču na toaletě gynekologie
jenže nedokážu být ani dost přítomný
aby mě její návštěva stresovala

žmloulám účtenku
která vyčísluje mou neplacenou práci
za poslední rok
marně se ji snažím vrátit
a vyměnit za patery ponožky 
ty se přece neztratí
jak ostrý kontrast
oproti důvěře v mou tvorbu

místo kartičky pojištěnce
roztřesenýma rukama
podávám starou kartu do fast fashion
má na sobě moje deadname
alespoň doufám