Psycho, nymfa, ve vyhnanství / Multimediální sada pro přežití v jiné dimenzi
Post-anime lesbická gurowave trauma-romance.
Multimediální sada pro přežití v jiné dimenzi.
Hrozná nemoc stihne zostuzenou pilotku biomechů a ex-magickou dívku.
Přetiskujeme prvních pár kapitol knihy vlivné autorky queer interaktivní fikce a videoher Porpentine Charity Heartscape. Původně kniha vyšla v angličtině pod názvem Psycho Nymph Exile. Na Prostoru on-line jsme už dříve publikovali esej o autorčině zásadní díle Howling Dogs, víc můžete najít na jejím webu. S laskavým svolením přeložil Ondřej Trhoň.
Vellus Satoway pilotuje biomechy.
Nosí přitom fakt velkej vizor, který zírá na její upjatou, jablečně fialovou, latexovou uniformu.
Žije na akademii, nejžádanějším místě na Zemském povrchu - tam, kde létáme se svými obrovskými válečnými stroji a felíme s kamárady, co mají cool vlasy.
Budeme teenageři a budeme společně zachraňovat svět. Navždycky.
GONDO
Obrovské ženy se prochází po horizontu, těžkopádné, čahounské válečné stroje. Jsou potetované[1] a pod přísnou kontrolou, jejich kůže je obarvená[2] a hákovité údy se ohýbají ve dvou kloubech. Pokryté jsou očními bulvami, ale na hlavě nemají žádné. Cválají jako pavoučí psi, primitivní prsa vstyčená vzhůru a zpětné hačky mezi nohama[3]. Když je zraníte, stříkají těkavou kapalinu:
GONDO[4]
GONDO brání naši sladkou dimenzi před ANTI[5]-GONDO[6], vetřelci z falešných světů.[7]
Každá GONDO má svůj lidský protějšek, to by se vyrovnaly jejich nekontrolovatelné výboje hněvu a žalu - pilotky, které jsou vycvičené, aby se dokázaly dostat do PSYCHO TRANZU a propojily se se svou GONDO. Bez lidského vedení hrozí, že se GONDO dostane do PSYCHO FUGY.[8]
PSYCHO SLOUP
V jisté jiné dimenzi byste našli mohutný sloup[9] stvořený z úlomků duhy.
Dohlíží se na něj tak, že si oční bulvu napustíte PSYCHO BARVIVEM. PSYCHOZORCE sice může zrakem klouzat podél sloupu nahoru nebo dolů, přestat se dívat ale nejde. Díky tomu lze jednotlivé úlomky sledovat, ujišťovat se, že jejich barvy jsou dostatečně syté.
Když to tak není, vydá se upozornění a protokoly se rozběhnou. Společnost je na každé úrovni postavená tak, aby bylo možné PSYCHO SLOUP plnit SZTF[10]. Různé barvy, kterými se SZTF projevuje, jsou zušlechťované, to aby mohly doplnit odpovídající střípky.
PSYCHO SLOUP je užitečný, protože když ho aktivujete, můžete z něj odlomit paralelní svět, arénu, kde se GONDO a ANTI-GONDO mohou vzájemně porcovat, aniž by zaneřádily oceány a pole naší planety radioaktivní krví. Tyhle světy na jedno použití jsou pro naše přežití klíčové. Mizí bleskurychle, jako kdyby nikdy neexistovaly, v souladu s eschato-etikou lidstva.
EPIZODA: „Andělská ukolébavka"
Z reproduktorů kavárny se line veselý Muzak. Minuet[11] otevře svůj Lahodný drahokamový box (9$) a bezcílně se v něm nimrá vidličkou[12]. Vellus mezitím uždibuje ze svého Dětského Corn Dogu (2$), její, mhouří tmavé, zarostlé obočí.
„Dostala jsem stejnou odměnu jak minule,” řekne Minuet. „Tady máš.” Je to hračka, miniaturní růžovo-bílá GONDO opatřená stužkami, zavřená v průhledném pouzdře. Na jeho podstavci je napsané:
TIARAGE
POHYB: Blyštivá matice!
STATY: 2 Zbraň, 5 Přerušení
Skleněné zdi tlumí kolemjdoucí, co se vydali na nákupy. Oslnivé bílé světlo nedává tušit žádné detaily, jen siluety - Vellus je pozoruje, jako kdyby se dívala skrze stěny akvária. Videoobrazovka přehrává zprávy, které podle všeho existují jen proto, aby mohly být vysílány na obrazovkách kaváren v obchodních centrech, kde je lidé ignorují, protože tam sedí, poslouchají své kamarády tak na půl ucha a čekají, než svět skončí, nebo začne.
Jejich rty se o sebe otírají jako gumoví červi na přehlídkovém molu, zatímco pod nimi tetují gigantickou ženu. Tetovací rameno, velké jako most, se hýbe tam a zpátky, vybarvuje, co se zdá jako louka ze zelené kůže. GONDO má ve tvářích zasunutý kontrolní roubík - prostupuje skrze čelist a napojuje se na kovové kroužky ve rtech.
Když se Vellus podívá za Minuetino rameno, vidí jen oholenou hlavu GONDO. Vypadá jako pustý kopec, ale Vellus moc dobře slyší, jak sliny pleskají svými údery o betonovou podlahu mnoho pater pod nimi.
„Je dobře, že my ovládáme je,” pomyslí si, “jinak by byly silnější.”
Incident
Vellus pilotuje GONDO TŘTINOVÉ[13] třídy. Sasankovité vlasy jí zakrývají obličej, tělo má prošívané plochami zeleného a černého inkoustu. Nad očima má dlouhé a citlivé řasy, na které jsou připevněné kovové hroty.
Ředitelka přikáže, aby TŘTINU osadili experimentálním neuro-zesilovačem, který má zesílit destruktivní účinek jejího paprsku. Je to svorka, která se zarývá do masa na šíji, dost těžká na to, aby s sebou stahovala i hlavu.
Dokáže vycítit její nepohodlí, je to vidět - prsty se chvějí, jako by se chtěly zvednout a skřipec odtrhnout. Vellus na to zkouší ředitelku upozornit, ale ta ji odbude s tím, že mise nepočká. Bude to v pořádku.
Na přistávací ploše akademie září krásný, jasný den. Vellus si přidržuje vizor a sleduje, jak nad mořem z keřů kudzu plují mraky. Její obličej je dokonale osvícený, jako kdyby samotné Slunce zaznamenávalo všechny jeho detaily.
Vellus sedí v kokpitu své GONDO, odřená z mozkové tkáně a lebky toho pitomého zvířete. Pečlivě vyřezané kostěné hroty prostupují kmenovou podlahou nalakovanou čistým plastem.
Kokpitem zahřmí varovná siréna. Chem-přípojka začne do kořene její páteře vhánět uklidňující chemikálie. Vydá plivanec, sliny z dlouhých roubíkem zaklíněných úst padají jako vodopád.[14]
Světem to zahřmí a rozdělí se ve dví. Lidé ve městě už nejsou její lidé. Teď jsou nepřátelé. Všechno vypadá stejně.
Jednotka Glandeco nereaguje, stáhněte se do centra.
Prstem objede svůj joystick, vytvarovaný z neurálního kmene. Pod jejím dotykem se zachvěje jako klitoris.
Minuet se pokouší o útok z boku, gank za 10, 9,
Jak se zavrtí, plast na křesle se pod vahou její lesklé uniformy zkroutí. Zadek ji svědí.
Lebka se zachvěje po jakémsi hrozivém, neznámém úderu. Krevní sraženiny překryjí sítnicová hledí jako améboidní mraky. Vellus přepne na pomocné kamery.
Loudaví termální zlobři se kymácí do a zase mimo záběr heatmapy. Ze satelitu poslané mřížky informací problikávají přes obrazovku jako komáři, s různými odstíny a značkami důležitosti.
KURVA STŘÍLET STŘÍLET STŘÍLEJ
Vellus vystřelí z ramenního kanónu[15], tuk na tricepsu se třese a skáče s každým výbuchem. Mlátí do joysticku, až žíly praskají, její chem-přípojka se za ní vrtí jako ocas.
Zvukové kanály se přeruší. NEURO-SERAFICKÉ PROTOKOLY IX přikazuje mlčky LCD displej.
Vellus naslepo spustí všechny zbraně. Čelistní svaly se sevřou spolu s tím, jak střelné věže[16] ve tváři kvílejí. Dělostřelecké projektily se vyvalí z dutin, promění ulici v ohnivou řeku a krok TŘTINY zvolní.
„Chci ochránit své přátele,” pomyslí si, ozvěny jejích myšlenek prostupují neurální klecí.
Sraženina se uvolní a už zase vidí skrze oči své TŘTINY.
Rozdrcená klíční kost Minuetiny GONDO roní kostěné úlomky z díry, tam, kde by měla být hrudní kost. Magické dívky poletují okolo biomecha, svým křikem do jeho kůže zarývají puchýře. Vypadají jako červené krátery. Uvnitř z kostí svařené helmy jsou slyšet ozvěny hlubokých nářků.
Vellus přemítá, jestli má na ubytovně nějakou svačinku, nebo jestli si bude muset nějakou koupit v automatu.
Minuetina GONDO se propadá do psychotické epizody. Odtrhne si kovovou masku a spolu s ní pruhy kůže ve velikosti cirkusových stanů. Nýty jsou vylomcované, po nich díry, z nichž teče. Sáhne si dovnitř obličeje, sápe se po ní.
Minuet se svíjí v kaši mozkové tekutiny a kousků kostí jako červ. Úlomky jí rozseknou uniformu, mozkolaločná kaše zamastí její pevné, sexy břicho. Vellus křičí, ale komunikační přístroje jsou usmažené, křik se jen odráží od stěn kapsle, než jí z uší začne téct krev.
Někdo, kdo to z dálky pozoruje, aktivuje nouzový protokol. Páteř Minuetiny GONDO exploduje a stvoření se skácí dozadu a drtivě dopadne do jezera. Voda se vylije ze břehu a vyšplouchne hejno kachen na ulici.
Koktejl pro zvládání úzkosti pošle do Vellusina krevního oběhu poslední kapku. Vellus vytáhne přípojku a zkusí vstát. Jenže zavrávorá, spadne, a zlomí si nos. Zírá do laločnaté podlahy, hladí průhledný plast a prsty se jí přitom chvějí. Slyší krásnou klavírní skladbu.
Se správnou hudbou stojí za to dělat cokoliv, pomyslí si. To je náš posvátný úděl, úkol dětí, protože ty ještě mají nevinné duše, duše bytostí, od nichž andělé ještě neodvrátili svou pozornost.
Vrhne se do sekundárního kokpitu. Sklouzne intubovaným krkem a skrze potrubí v břiše do bledých cívek střev své GONDO, v nichž se ztratí jako brouk mezi nudlemi, splyne se serotoninem poháněnou vnitřnostní mys[1] lí.
NEBESKÝ SYSTÉM JE ONLINE
Růžový gel obtéká její gumovou uniformu[17], vcucne se do vývodu, do břicha překypujícího vnitřnostní bojovou empatií, vizor zaměřující teplotní stopy žhnoucí jako otrava jídlem.
PSYCHO FLÓRA TRANCE
Klavír přeruší housle. Skladba je teď ještě krásnější. Jen tak si poletuje, lelkuje, zatímco naslouchá andělům.
Počkat. Musíme zachránit Minuet. Vždyť se utopí.
Otočí svoji TŘTINU, loket třískne o kancelářský mrakodrap, sutiny se rozletí vstříc sluneční tváři jako nějaké pole asteroidů. Něco ale průchod ulicí blokuje, něco, co houslová hudba nedokáže popsat. Je to obrovské a blíží se to k nim, cítí to - okna aut praskají jako bublinková fólie.
Bojové chemikálie v jejím krevním oběhu přestanou působit. Začne se neovladatelně třást, popadá dech, škytá.
Vellusina GONDO se zamrzlá tyčí nad městem, hlas zaseknutý na jediném snímku, jednovteřinový řev, který trvá věčně.
Její GONDO se bufferuje.
Vellus svírá svou helmu jako kdyby si chtěla vyškrábat mozek. Už to nemůže vydržet, v hrdle se jí rodí křik, který se snaží prodrat skrz lidské hlasivky. Slintá krev. Je k politování.
Tahle příšerná scenérie město paralyzuje, je to, jako kdyby vás probudil cizí budík a vy v neuvěření čekáte, až ho někdo přijde vypnout, ale je to ještě horší.
Paže GONDO se vlní a praskají, ale přesto nedokáže ANTI-GONDO zadržet, drápy jsou už hluboko pod kůží, vytrhávají vnitřnosti a stvoření křičí.
Vellus vyleze ven z hory střev, skuhrá a po růžové tekutině to klouže. Vizor má prasklý, její chladné oko zírá skrz díru, zubaté zelené sklo má pouhé palce daleko od bulvy. Připomíná to čelisti nějaké smaragdové bestie.
Její stoma-port říká odpoj se, odpoj se, odpoj se. Je zaplavená serotoninem, magentové[2] želé se táhne v lepivých lanech z vnitřních orgánů, ozvěnou jednoho zranění jsou další, toxická zpětnovazebná smyčka mezi ní a její GONDO.
Obraz před jejíma očima přeskakuje mezi ulicí (jak tekutina vtéká do prasklin v asfaltu, vypadá jako růžové žíly) a hyper-retikulovaným smrtelným pohledem své TŘTINY (je to jako dívat se očima šíleného mrakodrapu z masa).
Vyděsí se a serotoninová vlákna přesekne nožem. Vnitřnosti v důsledku šoku vybouchnou, shodí ji do podrostu jako chapadla nějakého znechuceného krakena.
Serotoninový sajrajt probublává jejím masem - jak vyvržená GONDO skřehotá, je teplejší a teplejší. Uniforma se lepí na kůži, její tělo doutná, vlasy hoří.
Tohle je její poslední chvíle v téhle tělesno-energetické konfiguraci.
Zlomená, v bažině z hořícího kudzu, ohavných výparů a mrakorapových kostí, dostane pozvánku do světa stvořeného z čistého obrazu:
Prodloužená, anorektická těla tančí uprostřed bouřky z mozkového ohně.
Sares drží nepřátelskou pilotku za vlasy, o výdejní automat jí rozbíjí lebku, ta praská, řádky plechovek se sodovkou řinčí s každým úderem, až do chvíle, kdy se vlasy odtrhnou.
Kyselina z protrženého GONDO žaludku vyteče do břišní gelové kapsle a zasáhne svíjející se pilotku.
TŘTINA žere hlínu v psychóze, kterou by se dalo bělit nebe, od drápání do betonu má zlámané prsty, seschlé sasankovité vlasy visí přes obličej-útes ze zablácené čelisti.
Růžová kapalina ztvrdne podél klenby z kudzu. Bublinový les.
---
[1] Sériové číslo, letka, erb jejich koleje.
[2] Pláty jednolité barvy, občas zlámané tak, aby vytvořily geometrické tvary.
[3] Jsou uvězeněné v těžkém kovu, aby se zabránilo toxickým erupcím PSYCHO ENERGIE.
[4] Gigantická Obrněná Nepříčetná Dozorčí Osa.
[5] Antagonistická Nulová Teroristická Injekce.
[6] Mají krunýř z těžkých kovů, to aby se předelšo jedovatým výronům PSYCHO ENERGIE.
[7] Žádným falešným světům nevěřte.
[8] Smrtelně nebezpečné běsnění. Kyselinové slzy se řinou z každého oka v těle, nebe potemní, ztěžkne a začne dusit zem. Psychické vlny lomcují populací a na povrch vyplouvají dlouho skryté nenávisti, sebevražedná nutkání a ještě mnohem horší věci.
[9] Tenhle sloup se otáčí jako poutač nad vchodem do holičství, je to podivná smyčka stočená do nebeské klenby. Obklopují ho oranžové, napěněné výpary. Hýbe se neskutečně pomalu.
[10] viz Syndrom Zoufalství s Temporálním Formátováním.
[11] Má velkou, modrou ofinu.
[12] V naší jednotce skoro nikdo doopravdy nejí.* Musíme se vejít do našich těsných uniforem a taky vypadat dobře - to kvůli skupinovým fotkám a chození do klubů.
*Jejich konverzace jsou narkotické, malátné, vznětlivé, roztěkané. V zajetí anorektického oparu se zdá nemožné přijít s jiným způsobem existence.
[13] Klíčové slovo: třtinová třída (sugarcane)
[14] Kolosální slinty obsahují zbytky architektonické sutě, slisované vlasy, ztvrdlý bilirubin…
[15] Pahýl stmelený s kanonem.
[16] GONDO byla už dávno milosrdně zbavena sluchu pomocí rutinní kochleární amputace.
[17] Je pevná natolik, aby zvýraznila křivky jejího zadku, nohy zkřivené pro pohled rybího oka kokpitové kamery.
---
Porpentine Charity Heartscape je spisovatelka a herní designérka. Její díla byla vystavena na Whitney Biennial nebo dánské Národní galerii. Publikuje převážně digitálně. Psycho Nymph Exile vyšla v roce 2017.