Jak zachránit demokracii v Evropě?

Jacques Rupnik
23. 8. 2018

V poslední části exkluzivního rozhovoru s česko-francouzským politologem a historikem Jacquesem Rupnikem hovoříme o tom, co ohrožuje demokracii ve středoevropských zemích a jak může zůstat neporažena. Rozhovory vznikl během mezinárodního veletrhu Svět knihy.

Jaká další témata kromě migrace mohou podle vás ohrozit demokracii ve střední Evropě?

Hlavní ohrožení vidím ve zpochybnění právního státu a dělby moci. Vidím to v Maďarsku i v Polsku, kdy najednou jménem vítězství ve volbách, ve kterých má vítěz dokonce ústavní většinu – jako naposledy Orbán – a tím pádem se se cítí oprávněn zpochybnit jakékoliv instituční omezení. Například Ústavu a tudíž Ústavní soud, nezávislost soudů, nezávislá média nebo veřejná média. Ten první útok v Maďarsku nebo v Polsku byl soustředěn právě na veřejnoprávní média. Toto vidím jako nebezpečí, které je ještě ke všemu konáno „ve jménu demokracie“. „Jsme demokrati! Svrchovanost lidu! Teď nás zvolili!“ Křičí vítězové, kteří si myslí, že tak dostali monopol na reprezentaci lidu a nechtějí být ničím omezováni! Natož nějakým Bruselem, který jim bude zvenku říkat, co mají dělat.

Nejedná se o problém demokracie versus diktatura, to by bylo celkem jednoduché. Je to problém, který vznikl uvnitř demokraciea ti, kteří dnes razí podobný autoritářský směr, to dělají ve jménu demokracie. Sice ve jménu neliberální demokracie, což sám Orbán říká. Člověku by se chtělo říct, že dřív měli lidovou demokracii a dneska dělají populistickou. Je to zpochybnění liberalismu tak, jak jsme ho v západní Evropě sdíleli.

Máte podobně jako Timothy Snyder v USA nějaká doporučení pro záchranu demokracie v Evropě?

Populismus se živí některými slabinami toho minulého období. Jako první doporučení bych ale řekl znovu se vrátit k tomu, co selhalo. Především mi jde o vztah politického a ekonomického liberalismu. Po roce 1989 zde byli političtí liberálové, kteří přišli z disentu, jejichž hlavním představitelem byl Václav Havel a ekonomičtí liberálové z prognostického ústavu jako Václav Klaus. Tyto dvě skupiny byly brány jako součásti jednoho celku, jako dvě stránky jedné mince. Dva Václavové, kteří se doplňují. Jenže političtí liberálové byli postupně oslabeni a vyřazeni, a tudíž se i zapomnělo na dědictví disentu. A to je moje druhé doporučení. Hlavní myšlenka v disentu byla, že jakákoliv demokratická perspektiva a snažení vychází z etického principu. Když podepisujete Chartu, tak to neznamená, že se potom dostanete na Hrad. Ne, vy se můžete dostat i do vězení, to spíš. Máte ale na věci veřejné spoluzodpovědnost a ručíte svým osobním angažováním, které je založené na etickém principu. A takto vstupujete do politiky. Další věc je, že vy nemůžete obnovit demokracii bez občanské společnosti, což byla další velká myšlenka disentu ve smyslu sebeorganizace společnosti. U nás šlo hlavně o kulturní sféru, ale šlo to aplikovat i jinde a v Polsku to vyvrcholilo až do hnutí Solidarita, kde to byly odbory.


Francouzský politolog a historik Jaques Rupnik (1950) se  narodil v Praze, vystudoval Sorbonnu a Harvard, je autorem řady knih. V současnosti je ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences politiques v Paříži.

Režie: Hana Trojánková Biriczová
revue Prostor 109/ “Osmičky”


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít