revue Prostor uvádí: Matěj Mrštný
Představujeme Matěje Mrštného (*1999) z České Třebové,
studoval bohemistiku Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V současnosti studuje Hispanistiku a Učitelství českého jazyka a literatury pro SŠ taktéž na FF UK. Básně mu vyšly například ve studentském časopisu Ink.
Útěk
Hombre v Perú
zapřáhne koně k lisu
cukrové třtiny
Sběrači koky každý večer
přehodnotí obchody
A za co? Pro koho?
Pro několik
rozmarýnů vzkvetlých
někde v subtropických pásech
A mezitím:
básnická srdce budou i dál
umírat v občanských válkách
všech typů
Co zbude ze slov?
Pár barevných kamínků
a pohlazení
A pro další den
někdo až příliš milován
schystá další útěk
Aby se neřeklo
Jenom tak pro slova
jenom tak pro smích a pláč
nebo další podobnou binaritu
A někdo utíkán
půjde už konečně spát
aby se probudil někde
v Kolumbii
napsal báseň o písni
kterou nelze vyhnat z hlavy
Aby byl součástí malé
bezvýznamně vlastní
občanské války
Nový den
Kramfleky
odbavený šepot
v aleji za levno prodané
hysterie
Kramfleky a někdo dýchá
hlasitě že není slyšet slov
Teď cosi jako tma
polibek šepot
pláště skoro odkapat
A stromy
rozbělené na hru v tichou poštu
A někdo vykřikne –
a to se zastaví prostor
Čas jako mladík nerozvážný
projde ulicí pozpátku
a s očima na blind
Atlantská kolesa skrz naskrz
se roztočí A něco – – snad
Něco snad aby šlo ráno vstát
Je nový den
Šum
Postupně se naladíš
na zvykání
Dveře nějak vždy v pantomimě
nějak vždy pohybu
v pantu
A tvář vždy
generická
A půl slov zrovnatak
jaképak cosi kdesi
Kdo jsi?
Postupně si zvykneš na ladění
jako v post-apologetickém
atomovém deliriu
Postupně se naladíš
na zvyk šumu
Sníh
K ránu se budím
jak bych noc proplakal
A byť nevyspalý
nemohu dobrat se vzpomínky
na slzy
Pan Hartman s pohrabáčem
odklízí sníh u garáže
Jako by se dveře nezastavily
Nesnímá neboť je příliš velká zima
Ještě pořád tady?
A vím
že mi tím snímá otázku z čela
Úsměvem ukáže mi zub času
A patnáct let stále stejné
plechové hrablo
Mělo prý pršet ale je velká zima
to asi pláče Bůh
A já se neptám proč
neboť vím
Unaveně dýchá
teď zapálí si
Dívá se jak se nám
oběma sype vše
na hlavy
Ještě pořád Dochází mi
pod líným sněhem z noci
hledáme takřka stejnou věc
Cestu z brány
Člověka
