Zrazovali své vlastní spolubojovníky za jídlo a cigarety
Příbuzní ukrajinských válečných zajatců z Azovstalu už přes půl roku chodí připomínat své blízké na pokojná shromáždění
16. května 2024 to byly přesně dva roky, co Rusko v rozporu s bezpečnostními závazky, které dalo ukrajinské straně, drží nezákonně v zajetí stovky ukrajinských válečných zajatců, kteří bránili půlmilionové město Mariupol. Mezi nimi jsou vojáci tehdejšího pluku Azov, příslušníci námořní pěchoty, vojáci Národní gardy Ukrajiny, pohraničníci, a dokonce i vojáci plnicí základní vojenskou službu.
Jedná se o zhruba 1 700 válečných zajatců, které Rusko nechce propustit. To je také důvod, proč jejich příbuzní a přátelé už víc jak půl roku pořádají každou neděli pokojné demonstrace na jejich podporu.
Připomeňme, že v polovině května 2022 dalo ukrajinské velení obráncům mariupolského Azostalu, kteří 86 dní drželi obranu města, rozkaz zastavit odpor a složit zbraně v zájmu zachování života ukrajinských vojáků. Podle oficiálních údajů Mezinárodního výboru Červeného kříže, který operaci rovněž zprostředkoval, Azovstal opustilo 2 449 osob. Většinu tvořili bojovníci pluku Azov. Nejprve byli převezeni do zajateckého tábora v obci Olenivka v Doněcké oblasti a podle dohod mezi Ukrajinou a Ruskem měli být v průběhu několika následujících měsíců vyměněni za ruské zajatce.
Rusové je podle Ženevské úmluvy nesměli mučit, ani držet v zajetí. Ve skutečnosti podle slov jejich příbuzných některé odvezli do různých kolonií na Ruskem okupovaném území, zatímco jiní skončili přímo v ruských věznicích.
29. července 2022 Generální štáb ukrajinských ozbrojených sil uvedl, že ruská vojska ostřelovala zajatecký tábor v okupované Olenivce, kde se v té době nacházeli zajatí ukrajinští vojáci, z velké části obránci Azovstalu.
Podle oficiálních údajů zahynulo 53 osob a přes 130 bylo zraněno. Podle ruských údajů se v táboře nacházelo 193 ukrajinských vojáků. Rusko svou odpovědnost za exploze nepřiznává a vinu svaluje na ukrajinskou armádu. Tvrdí, že to byli Ukrajinci, kdo střílel na zajatecký tábor ze systému HIMARS. Tuto verzi však nepotvrdila žádná mezinárodní organizace a OSN ji dokonce vyvrátila.
Podle velitele pluku Azov Denyse Prokopenka, který se také ocitl v ruském zajetí, Rusko v případě jeho spolubojovníků porušuje veškerá ustanovení Ženevské úmluvy. Zajatí obránci Azovstalu totiž čelí všem možným druhům mučení, která existují.
„Jsou mučeni elektrickým proudem nebo vodou a vystaveni hladovění. Kromě fyzického zmrzačení je cílem způsobit jim také psychické trauma. Ukrajinští váleční zajatci se z ruského zajetí vracejí minimálně o třetinu hubenější, trpí chronickými obtížemi a mají zranění, která se jim špatně zahojila,“ popisuje Prokopenko.
Důkazem jeho slov jsou příběhy dříve zajatých ukrajinských vojáků, kteří byli propuštěni na svobodu. Ti se také účastní nedělních akcí, připomínajících jejich spolubojovníky. Tady je příběh devětadvacetiletého válečného veterána Denyse z brigády Azov.
Denys a jeho mladší bratr se podíleli na obraně Mariupolu. Oba se dobrovolně vzdali. Denys byl po čtyřech měsících propuštěn v rámci výměny zajatců, tedy v září 2022, ale jeho bratr zůstává v zajetí doteď. Jeho celé jméno neuvádíme, abychom ho chránili.
„V zajetí jsem strávil čtyři měsíce a vím, jaké to je. Zhubl jsem o 30 kilogramů. Rusové se k „azovcům“ chovají velmi specificky. Vzpomínám si, jak mě poprvé odvezli k výslechu do vyšetřovacího výboru v Doněcku. Byl jsem tam jediný azovec a 20 mariňáků. Na vlastní oči jsem viděl, jak jsou kluci schopni zradit vlastní muže za jídlo, cigarety a příslib propuštění. A to byli stejní lidé, naši bratři ve zbrani, s nimiž jsme bok po boku bránili Mariupol. Dovedete si představit, co jim musejí v zajetí dělat? Nechápu, jak to tam ty dva roky ještě dokázali vydržet,“ popisuje Denys.
Denys se po návratu ze zajetí znovu vydal na frontu, kde utrpěl těžká zranění levé nohy a musel podstoupit amputaci.
Akce připomínající osudy ukrajinských válečných zajatců se jmenuje Nemlčte. Zajetí zabíjí. Soudě podle příběhů navrátilců ze zajetí a vyprávění příbuzných válečných zajatců, není tento název náhodný. Stovky rodin už přes dva roky nemají od svých blízkých žádné zprávy a příběhy, které přes šest měsíců slyší na protestních akcích jim nahánějí hrůzu.
Například Marie z okupovaného jihoukrajinského Melitopolu chodí každou neděli na mítinky na podporu válečných zajatců. Doufá, že jí to rychleji vrátí bratra, třiatřicetiletého Oleha Nečajeva. Sloužil v ukrajinské armádě od roku 2020 jako voják z povolání. Byl to řidič. Marie nemá o bratrovi přes dva roky žádné zprávy.
„Nic o něm nevíme, stejně jako on o nás. Poslední věc, kterou jsem mu napsala, když byl v Azovstalu, že se za něj budu modlit a chodit do kostela. Moji zprávu tenkrát ještě stihnul lajknout, a pak jsem s ním ztratila spojení. Asi po třech týdnech jsem zjistila, že jeho prapor padl do zajetí. V jednom videu na ruských sociálních sítích jsem ho viděla sedět u stolu v zajateckém táboře Olenivka. To je vše, co o něm vím,“ vypráví Marie a dodává, že ani bratr nic neví o své rodině a blízkých. Za dva roky se těch zpráv sešlo spousta. Bohužel převážně smutných.
„Bratrova manželka má čtvrté stádium rakoviny. Už má metastázy. Nemůže se starat o syny, proto je mám v péči já. Sama mám dvě děti, takže teď se starám o čtyři.“
Kvůli bratrovu osvobození se rodina přestěhovala z okupovaného Melitopolu do Kyjeva.
„Neustále chodím na setkání do Koordinačního štábu pro otázky válečných zajatců, každou neděli na mítinky, setkávám se s ombudsmanem. Bratr by měl být údajně na seznamu osob určených k výměně, ale Rusko ho prostě nechce pustit. Za poslední dva roky byl propuštěn pouze jeden voják z bratrova praporu. Poslední výměna zajatců se uskutečnila 31. května. Propuštění ukrajinští vojáci říkali, že Oleh hodně zhubl, ale naději, že se dostane na svobodu, neztrácí. Z každé proběhlé výměny zajatců se musíme dlouho vzpamatovávat. Už jsme z toho hodně unavení,“ líčí Marie.
Podle slov Juliji Fedosjuk z Asociace rodin obránců Azovstalu, která se stará o rodiny válečných zajatců – obránců Mariupolu, Rusko momentálně drží v zajetí 1 700 osob (oficiální číslo není známo-pozn. red.), z nichž 800-900 jsou vojáci pluku Azov. Dostat je na svobodu je takřka nemožné.
„Prapor Azov je pro Rusko velmi symbolický. Stal se terčem všemožných útoků ruské propagandy už v roce 2014. Jeho příslušníci jsou totiž motivovaní dobrovolníci, s nimiž se Rusko nemůže domluvit a nemůže je zlomit. Proto je cena za jejich výměnu hodně vysoká,“ vysvětluje Julija.
Podle Juliji mohou Rusové chtít vyměnit příslušníky praporu Azov za své vysoce postavené důstojníky, například špičkové piloty. Jenže i tyto výměny jsou pozastaveny na neurčito.
---
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
