Sally Rooney a láska po finanční krizi
Poprvé jsem si nadšeného rozruchu kolem Sally Rooney všimla před pár měsíci. Na e-shopu jsem jako správné dítě odkojené devadesátkovým konsumerismem dala do košíku hned oba romány - Conversations with Friends z roku 2017 a Normal People z loňska. Příznačné pro tvorbu autorky, kterou Jan Bělíček označil za „Jane Austenovou prekariátu”.
.jpg)
Tvorba Sally Rooney je ověnčena cenami, chválí ji kolegové i kolegyně (třeba laureát Man Bookerovy ceny John Banville), zmínky o jejích knihách se objevují ve velkých médiích i lokálních kulturních magazínech. Osmadvacetiletá spisovatelka z Dublinu svoje knihy zasazuje do Irska poslední dekády, myšlení jejích postav je utvářeno každodenním užíváním digitálních platforem a ideologickým rámcem, který někteří označují za kapitalistický realismus.
Conversations with Friends (česky vyšlo letos jako Hovory s přáteli) se točí okolo skupiny přátel, kterou tvoří vypravěčka Frances, Bobbi a o několik let starší pár - herec Nick a spisovatelka Melissa. Frances od ostatních odlišuje socio-ekonomické zázemí a mírná asociálnost. A vším se prolínají minulé i současné lásky - Bobbi a Frances spolu měly vztah na střední, mezi Frances a Nickem i Bobbi a Melissou to začíná jiskřit. Jak najít blízkost uprostřed takhle zamotané situace? Rooney přirozeně popisuje emoce i intelektuální diskuze, vyprávění narušují e-maily nebo chatové zprávy. Snad každý z nás někdy levitoval prstem nad displejem a přemýšlel, jestli vůbec zprávu otevřít, nebo procházel několik měsíců staré zprávy a divil se svým reakcím. Rooney tak v příběhu z Dublinu, v němž doznívá finanční krize popisuje existenciální zkušenost mladé generace uprostřed digitální globalizace.
Normal People je oproti tomu subtilnější a uzavřenější - soustředí se totiž jen na ústřední dvojici, Marianne a Connella. Ti na střední prožívají blízkost a románek bez závazků - kvůli odlišným společenským postavením Connell drží jejich vztah v tajnosti. Rooney život dvojice mapuje během čtyř let - přes maturitní ročník až po vysokou školu. I v druhém románu jsou pro Rooney důležitým tématem třídní rozdíly - Connellova matka příležitostně uklízí v domě Marianniny rodiny. Na začátku knihy je Marianne outsiderka a Connell hvězdou školy, později si tyto role vymění. I když se v popisech romantických večerů Rooney nevyhne patosu a klišé, dokáže i mezi nimi popsat prožitky dvojice ztracené uprostřed společenských tlaků za hranicemi jednorozměrnosti běžných kategorií smutku, vášně, nebo radosti. Normal People vykresluje celistvý obraz prožívání, se kterým se dokáže ztotožnit každý, kdo vyrůstal po vynálezu World Wide Webu.
Na přebalu Normal People se píše „budoucí klasika” a kromě marketingových důvodů není těžké přijít na to proč. Skrze Marianne, Frances nebo Conella Rooney zachytila ducha doby. Její postavy jsou sebeuvědomělé a jejich častým sebeobranným mechanismem je ironie, přitom ale nikdy nezapomínají na materiální realitu, která určuje naše kroky každý den. Sally Rooney sice píše o dynamice moci ve společenskách skupinách nebo prekarizaci, Conversations with Friends a Normal People jsou ale hlavně příběhy o lásce. Plné neurotičnosti, neutěšenosti, boje se statem quo, jež diktuje podobu života různých sociálních vrstev hlavních hrdinů. I když veřejně Rooney vystupuje jako radikální autorka, politickou agitku v jejích románech nehledejte. Vratkost vztahového i ekonomického života je v jejich základech, tvoří základní vrstvu, z níž vyrůstají lidská dramata jejích hrdinů.
Conversations with Friends i Normal People jsem odložila do té sekce knihovny, kterou balím při každém stěhování. Tam mohou počkat, než je za pár let vytáhnu a zjistím, jestli se někomu mezitím podařilo současnost zachytit ještě výstižněji, nebo je Rooney opravdu jedním z měřítek literatury 21. století.
---
