Vědomá uzemněnost: David Abram: Stávat se zvířetem
Americký ekolog a filozof David Abram ve své knize Stávat se zvířetem poukazuje na „několik dimenzí našeho percepčního zapomnění“ (s. 362). Čtenářstvu předkládá svůj způsob vnímání každodennosti spočívající v propojení se vším živým, a snaží se nás tak inspirovat k podobně radikálnímu rozhodnutí pro bezprostřednost vztahů. Ta podle něj lidstvo vyvádí ze zapomnění, resp. přesvědčení o vlastní nadřazenosti a výlučnosti, zpět k vědomé pokoře a zakořeněné uzemněnosti.
Abramův výklad se pohybuje napříč fenomenologií, sny, spirituálními zkušenostmi, animistickými zjeveními, prostým dětským úžasem a vizionářskými průhledy k možnému budoucímu spojení skrze tělesné prožívání. Jeho přesvědčení o správnosti této cesty připomíná horlivost de Chardinova pojetí evoluce jako uskutečněného božství.
Ze zapomnění se tak vynořuje tělo, které se často nemůže svobodně projevit kvůli digitálním technologiím, akcentu na růst a produktivitu, nebo tlaku na přísně racionální jednání. Systém, který se zaměřuje na zrychlené reakce, kvantitu a zahlcení, často potřeby těla, instinkty, sexualitu, archetypální porozumění sobě, druhým i světu nebo autentický, nekonvencionalizovaný způsob exprese, odsouvá na druhou kolej. Často je také zesměšňuje jako projevy nevyspělého individua. Abram přitom přímo neosočuje kapitalismus, ale smířlivěji předkládá obrazy, ve kterých odhaluje naše těla jako formovaná těly primátů, ryb a plazů. Tím rozšiřuje pohled, který by si přál označit jednoho viníka, na vnímání sebe sama jako součásti širšího ekosystému, organismu vnitřně i vnějšně hluboce a odedávna provázaného s prostředím. Ne že by se blahosklonně vyhýbal pojmenování problému nebo by popíral smysluplnost osobního aktivismu, ale spíše obojí vnímá v linii příčinných vztahů.
V závěru knihy autor vyzývá k obnově orální kultury prostřednictvím vystoupení z času (nikoliv návratu do idealizovaného dávnověku). Jak ale vystoupit z času v době deadlinů, pohovorů, hypoték, diářů a sdílených kalendářů? Napadá mě, že možná jen prostřednictvím každodenního, byť velmi krátkého okamžiku, kdy po sobě nebudeme nic chtít. A kdy budeme bez tlaku, nároků a prostředků dýchat, vnímat, dívat se, lelkovat a žádné hodnoty netvořit.
David Abram: Stávat se zvířetem. Přel. Jiří Zemánek. Brno: Host, 2024.
