Penetrovaná já McKenzie Wark
Queer autobiografie Reverse Cowgirl je roztříštěná stejně jako identita nás všech
„Otevři takzvané tělo a rozprostři všechny povrchy: nejenom kůži s každým z jejích záhybů, vrásek, jizev a jejími obrovskými sametovými plochami...“
Reverse Cowgirl je pozoruhodná kniha. Napsala ji sice věhlasná teoretička, ale není to (alespoň z větší části) teoretický spis. Na první pohled je jejím ústředním tématem anální sex, ale podobně jako se rozplývá pod návalem chtíče identita a bortí se hranice mezi vnějškem a vnitřkem, rozebírá McKenzie Wark na dvou stovkách stran mnohem víc než jen vzpomínky na queer dospívání v Austrálii. Reverse Cowgirl je kniha o čase, o poznávání sebe skrz psaní a zároveň subverze žánru queer memoárů.
Marx, Freud, lubrikant a gender
Wark je známá především jako autorka teoretických textů, ať už o kyberkultuře (A Hacker Manifesto), nebo politické ekonomii (Capital is Dead). Reverse Cowgirl je její vykročení směrem do autofikčního žánru a zároveň kniha vydaná v těsné návaznosti na její veřejné přihlášení k transgender identitě a oznámení začátku tranzice.
„Jako by mne, směrem do potahu gaučů, opustila nějaká část maskulinity. Byla jsem ráda, že je pryč: genderová euforie. (...) Pokud jsem nebyla dost sjetá, nefungovalo to. Cítila jsem se jako falešná, nereálná dívka. Klam, past, podvod. Ale počkat - nepřežila jsem snad 80. léta? Tak proč jsem měla pocit, že být kopií něčeho je špatně?“
Název odkazuje k sexuální poloze, ale taky ke slovu dívka - ta jako metafora i doslovná identita nabývá během čtení mnoha podob. Wark popisuje nesmělé začátky queer života v australském Newcastlu i lesk věžáků Sydney. Ranní cigarety, odosobněnost gay vztahů i první lásky. A mnoho sexu. Rozebírá typologii análního styku jdoucí až do tkáňových detailů, nikdy však s cílem šokovat nebo na první dobrou pohoršit. Sex je ve světě Reverse Cowgirl cesta k osvobození, k ohledávání nejen společenských rolí, ale taky vlastního já a vnitřního chápání genderu.
Mezi horkými nocemi a milenci Wark se proplétají rovným dílem odkazy na queer teoretiky i aktivisty, citace Marxe (to když Wark rozebírá vlastní komodifikaci v intimním vztahu) i nikdy neodeslané dopisy zemřelým přátelům. V nespoutané formě často promlouvají skrze citace aktéři jednotlivých kapitol, jindy se vyprávění mění v téměř básnický sled obrazů nebo lakonický sloupec dialogů.
Reverse Cowgirl jde číst jako (diskontinuitní) vztahový deník, okořeněný společensko-kritickou zkušeností autorky. Ve vztahu Wark s divadelním kritikem Jamesem se odrážejí třídní rozdíly, touhu po penetraci (antitezi heteronormativní mužnosti) doplňuje poeticky lakonická kritika Freuda a popis oblíbeného dilda manželky Wark. Scéně ze swingers party sekunduje antropologické ohlédnutí za prací v sex shopu, MDMA potkává fenomenologii podvazků a punčoch.
Stávání se knihou / nespolehlivý osud
Tvůrčí metodu podpírá přirovnání k antickému příběhu o Orfeovi a Eurydice. Dvě já, dva časy, dvě cesty. Oba mluví různým jazykem a nerovnoměrně dlouho, přesto mají společné to, že se skrze jejich příběhy vyjevují témata přesahující individuální queer a trans zkušenost. „Já simuluje samo sebe. (...) Příběh je jen podvod vlastní paměti. (...) Ani já nevím, kým jsem dřív byl.a Nějaké jiné já vysekané z ledovce času, nekonečný sen o ledových plátech, z nichž pochází,“ píše Wark v poslední části Reverse Cowgirl. Rozbíjí tak tradiční narativ, který se snaží trans/queer zkušenost vměstnat do lineárního běhu času, do kauzálního vztahu, na jehož konci je přehledný příběh o osobním osvícení a dokončené tranzici.
Reverse Cowgirl takové čtení svou samotnou formou vylučuje. Sice je to memoár, ale fragmentovaný, roztříštěný, časově nekoherentní a rozpínající se příliš mnoha směry na to, aby ho šlo jednoduše uložit do nějaké škatulky. Wark sice mluví o „genderovém tinnitu“, který nachází ve svých zážitcích až zpětně, ale je to všechno k selhání odsouzená detektivní práce. Reverse Cowgirl je kromě mnoha podmanivých intimních scén taky připomínkou, že naše já jsou nestálá, neustále se mění, a to dost možná nejvíc ve chvíli, kdy se je snažíme pochopit. „Když píšu, vynalézám sám sebe,“ cituje Wark francouzského spisovatele Serge Dubrovského a Reverse Cowgirl je dokonalým příkladem.
„Na konci nejde rozpoznat esenci začátku, ani to, jak vlastně vypadal,“ stojí v jedné z posledních kapitol. Reverse Cowgirl je óda na neuchopitelnost vlastního příběhu, neudržitelnost snahy vystavět své já jako jednoznačný výsledek celé životní cesty. Formát autobiografie se pak může zdát jako paradox. Jenže Wark netvrdí, že minulost nemůže být vodítkem - jen že místo jednoznačných odpovědí spíš dává stíny poloviditelných stezek, po nichž může kráčet leccos a kdokoliv.
---
