Učebnik #2: Kin-Dza-Dza a „KU!“

Honza Kistanov
3. 12. 2020

Bedekr Honzy Kistanova po kultuře východního bloku. Pacak, čatlanin, KU!, KJU!, Cak a pepelaca.

© Sonya the Moon

Když se Vladimir Nikolajevič Maškov aka Strejda Vova vrátil v roce 1986 domů, nečekal, že ho čeká mezigalaktické putování.

Za doby počátků perestrojky natočil Georgij Danělija jednu z nejpůsobivějších alegorií situace tehdejšího sovětského svazu, snímek Kin-dza-dza. „Obyčejný člověk“ – inženýr Strejda Vova se vrací domů z práce, na ulicích Moskvy panuje blátivá zima, v televizi hraje pseudolidová hudba skladatele Kotovského. Manželka prosí Vovu, jestli by ještě neskočil do pekařství pro veku.

Všechno je v naprostém pořádku postsovětské reality. Venku padá déšť se sněhem.

Když se ovšem cestou k našemu hlavnímu hrdinovi obrátí s prosbou o pomoc gruzínský houslista Gedevan Aleksandrovič s tím, že na rohu u pekařství stojí člověk a tvrdí, že je mimozemšťan, začíná se odehrávat jeden z nejsilnějších příběhů, které jsou svou aluzivností nejpřesnějším vyjádřením tehdejšího stavu „velkého a silného“ sovětského svazu.

Glasnosť a svoboda slova vs. Nemožnost cokoliv změnit. Humoristický pořad „fitiľ“, který se snažil přetavit tehdejší lidové vtipy do televizní reality a Danělijův svět v písečné poušti, ve které se lidé dělí kastovním způsobem podle barvy kalhot. Čatlani a pacaky. Zvonečky na nose, kterým se říká „cak“.

Nechci vám prozrazovat zbytečně víc. Dá se ovšem říct, že realita Kin-dza-dzy a dnešní ruské vesnice je stejná, jako tomu bylo v roce 1986. (A také 1886, 1786 a tak dále)

Pro pochopení tehdejší i současné situace ovšem doporučuji naučit se hlavní hit filmu „Mama mama čto ja budu dělať“:

KU!

---

Honza Kistanov je produkční a občasný komentátor.


Líbilo se vám? Sdílejte


Zavřít