Staronová americká teologie
Zdráhavá snaha stvořit nového Boha aneb když se ideologie stane teologií
První kolonie na území dnešních Spojených států amerických vznikly jako útočiště náboženských, převážně protestantských skupin. Specifičnost Nového světa zavdala vzniku ohromného množství reformačních církví, jejichž členové postupně vytlačili původní obyvatele a osídlili celou zemi až po Kalifornii. Zde se, obzvláště v minulém století, zrodila spousta (ne)chvalně proslulých sekt, které se na západním pobřeží mnohdy dodnes mísí s hollywoodskými celebritami, politickými špičkami i hlavouny technologického průmyslu.
Styky politiků a „tech bros“ přitom dnes patrně ovlivňují americké hospodářství i vládu ze všeho nejvíce. Přestože leckomu vytane jako první na mysli dvojice současného prezidenta Donalda Trumpa a nejbohatšího člověka světa Elona Muska, za neblahé lze považovat i letité spojení viceprezidenta J. D. Vance a technokratického miliardáře Petera Thiela. Oba se nazývají křesťany (Vance dokonce katolíkem), uznávají specifické pravicové myslitele (viz níže) a své firmy moc rádi pojmenovávají podle Pána prstenů.
Thiel také financoval celou Vanceovu politickou kariéru stejně jako i Trumpovy kandidatury na prezidenta. Dále proslul investicemi do sledovacích či bojových technologií a umělé inteligence (AI), údajně projevil zájem o prodloužení života transfúzemi krve mladých a každoročně pořádá „apokalyptický ples“ Hereticon, v jehož letošní pozvánce stálo: „Pokud se nepokoušíte zničit svět, možná se jen dost nesnažíte.“ Magnátův životopis takřka bondovského padoucha zní jako špatný vtip, ale zaměříme-li se na původ stanovisek Thiela a jeho souputníků, uvidíme, že mnohdy vychází ze stejného zdroje.
Tři mudrlanti
Ideologické směřování amerického technologického průmyslu vychází z nepřeberného množství myšlenkových proudů, ale jeho nejradikálnější pravicové křídlo se původně inspirovalo hlavně dílem trojice mužů. Prvním z nich je zakladatel sítě Urbit a společnosti Tlön Corp, Curtis Yarvin, který se v technologických kruzích proslavil jako autor internetového blogu Unqualified Reservations pod přezdívkou Mencius Moldbug.
Svou blogovou „shitpostovací“ formou se mu podařilo zpopularizovat mimo jiné práci teoretiků rakouské ekonomické školy, jako byli praotec pravicového libertarianismu Ludwig von Mises, kmotr anarchokapitalismu Murray Rothbard nebo Hans-Hermann Hoppe. Ten Yarvinovi spolu s Thomasem Carlylem vnuknuli myšlenku, že absolutistická monarchie představuje z hospodářského hlediska mnohonásobně menší zlo než demokracie.
Moldbuga (resp. Curtise Yarvina) ovšem nelze vyloženě označit za monarchistu. Sám svou politickou filozofii nazývá neokameralismus, tedy přesvědčení, že by se stát měl řídit jako firma. V souladu s tím začal razit akronym R.A.G.E. čili Retire All Government Employees (propustit všechny vládní zaměstnance) se záměrem nahradit je úzkým okruhem věrných pracovníků, kteří si „vzali červenou pilulku“ a procitli z ideologické nadvlády čím dál levicovější „Katedrály“ (tj. akademické obce a liberálních médií) připomínající Matrix (tuto analogii pro odevzdání se idejím radikální pravice zavedl právě Yarvin).
Pro Moldbugovy pozice se vžil pojem neo-reakcionářství (NRx) nebo také Dark Enlightenment (Temné osvícenství). S tímto spojením přišel druhý z vybraných myslitelů, britský filozof Nick Land, kmotr akceleracionismu (acc). Jeho značně překroucená „efektivně-altruistická“ iterace (e/acc) nalezla úrodnou půdu mezi technologickými nadšenci ze Silicon Valley. Tento myšlenkový hybrid pochází z „techno-optimistického manifestu“ investora Marca Andreessena, v němž vykostil a dezinterpretoval (jak bývá zvykem) veškeré revoluční akceleracionistické postoje a aplikoval je na rozrůstající se hnutí efektivního altruismu, jehož vyznavači sice teoreticky usilují o pomáhání druhým, ale v praxi spíše mísí určité aspekty utilitarianismu s charitativními „odpustky“.
Málokdo je přitom méně efektivně-altruistický než Nick Land. Se svou syntézou Deleuze a Guattariho, Georgese Bataille a H. P. Lovecrafta sice kdysi udělal na jistý okruh lidí nemalý dojem, nicméně v jeho chronologicky sepsaném díle Fanged Noumena (2011, Urbanomic) lze vypozorovat postupný rozklad autorova génia, pravděpodobně vlivem nadužívání stimulantů. Vše ostatní, co byste o jeho pozdějších pomalu fašistických názorech potřebovali vědět, si můžete přečíst v článku Jardy Michl na webu Revue Prostor.
Posledním ze tří ideových „otců“ je Eliezer Yudkowsky, odborník na AI a zakladatel neziskové organizace Machine Intelligence Research Institute (MIRI), jež se zabývá etickými otázkami AI, a fóra LessWrong. Z něj shodou okolností vzešel virální myšlenkový experiment nazvaný Rokův bazilišek, který pojednává o vzniku všemocné AI s plánem zotročit každého, kdo se nezaslouží o její vznik, což krom ostatních nápadně připomíná počítač z povídky Nemám ústa a musím křičet Harlana Ellisona nebo filozofický argument Pascalovy sázky.
Yudkowsky na LessWrong vybudoval komunitu obdobně smýšlejících lidí neboli tzv. racionalistů. Ti se v návaznosti na dlouhou západní racionalistickou tradici domnívají, že většinu hypotetických morálních dilemat lze vyřešit matematicky pomocí Bayesovy věty, a tudíž je může rozklíčovat i stroj. Činnost takových uskupení lze snadno vnímat jako sektářskou, ale najdou se dokonce tací, kteří racionalismus označují za vyložené techno-náboženské hnutí s cílem dosáhnout singularity, a tak stvořit božskou AI.
Bůh jako člověk
Jak se zdá na první pohled patrné, ideové postoje této trojice si mnohdy vzájemně protiřečí a nelze tvrdit, že by v Silicon Valley nebo na vysokých politických postech působili ortodoxní yarvinisté, landisté či racionalisté. Relevantní osobnosti si z jejich děl zkrátka jen vypůjčují, co se jim zrovna hodí – stačí se zaměřit na Elona Muska. Jeho „ministerstvo vládní efektivity“ (DOGE) jako by fungovalo v souladu s akronymem R.A.G.E. Miliardářovy fašizující tendence asi netřeba rozebírat; s bývalou manželkou Grimes je ostatně údajně dala dohromady sdílená fascinace Rokovým baziliškem.
Zatímco na sebe veškerou pozornost strhává klaunské duo Muska a Trumpa, leckomu unikají zákulisní machinace Vance a jeho dlouholetého mecenáše Thiela. Ten již dříve investoval jak do Yarvinova Urbitu a Tlön Corp, tak do Yudkowskyho MIRI. Přes PayPal má přímou vazbu na Muska a skrze ostatní financování na řadu dalších aktérů, kteří se vnímají jako racionalisté, efektivní altruisté nebo longtermisté. Poslední jmenovaná skupina věří, že pokud svými kroky prospěje lidstvu z dlouhodobého hlediska, nemusí si lámat hlavu s jejich krátkodobými implikacemi.
Každý z vyjmenovaných směrů se určitým způsobem odvozuje od kultu exaktní vědy, vyznává myšlenky navazující na utilitarismus, věří v neomylnost čísel a vše činí údajně ve jménu lepší budoucnosti. Ačkoli se jedná o pozdní vývojové odnože humanistické renesance a protináboženského osvícenství (byť proti němu Yarvin i Land zdánlivě brojí), autor knihy Voltaire’s Bastards (1992) J. R. Saul by pravděpodobně namítl, že operují spíše anti-humanisticky a logický rozum pasují na dogma. Kanadský filozof tak za skutečného otce moderní racionalistické doby označuje Niccola Machiavelliho s jeho heslem: „Účel světí prostředky.“
Saul poukazuje, že popřením křesťanské spirituality se západní kultura z jejího zajetí opravdu neosvobodila, protože se naše zbožné obavy a pověrčivé uvažování neustále potajmu navrací. Německý sociolog Max Weber zase v díle Protestantská etika a duch kapitalismu (1905) zdůrazňuje přechod od křesťanské reformace směrem ke zbožštění tržních mechanismů. Protestanté odmítli v rámci doktríny sola fide (pouhou vírou) svrchovanou autoritu církve, což vedlo k nástupu individualistické víry v Boha, jemuž po takovém roztříštění nezbylo, než tváří v tvář „rozumu“ a kapitálu zemřít.
Západní svět od té doby jako by dělal vše pro to, aby prosadil Boha nového. Veškeré pokusy v tomto směru ovšem postupně selhávají. Saul avšak poukazuje na to, že univerzální božstvo už dávno dorazilo – bohovraždou totiž zaujal jeho místo samotný člověk. Apoteózu (zbožštěním) lidského ideálu jsme dospěli do bodu, kdy se Všemohoucím může stát vlastně každý, pokud naplní kritéria společnosti, která si ze všeho nejvíce cení IQ a majetku. Čím jste tedy racionálnější a bohatší, tím více si můžete hrát na Boha. Lze ale zbožštěného člověka označit za stejně milosrdného jako křesťanského Hospodina?
Člověk jako Bůh
Jak jste si mohli přečíst výše, Vance i Thiel se nazývají křesťany. Jejich denominace s sebou ale přináší jistá úskalí. Příklon viceprezidenta ke katolicismu mnozí vnímají jako pouhý cynický politický krok navazující na současný trend mezi americkými konzervativci, kteří se považují za tzv. tradicionalistické katolíky. Věřící vychovaní v duchu římského katolicismu poukazují na reakcionářství těchto konvertitů, nemluvě o tom, že reprezentují zemi, jež byla mimo jiné na anti-papismu vybudována.
Thielovo vyznání a eschatologie představují poněkud komplikovanější záležitost. I když vyrostl v evangelické rodině a zdůrazňuje vliv reformace na vědecký pokrok, ve velkém vychází z katolické antropologie Reného Girarda. Především ovšem vyznává pravicově libertariánské hobbesovské hodnoty s klasickými protestantskými fatalistickými ideály. Na rozdíl od katolíků tedy nevěří v možnost odčinit své hříchy, nýbrž v předurčenost osudu každého z nás v souladu s doktrínou sola gratia (pouhou milostí).
Na ateismu Yarvina, Landa a Yudkowskyho přitom Thielovi s Vancem záleží pramálo, poněvadž si notují politicky. Jednu věc ale sdílí s křesťanstvím skoro všichni – apokalyptismus. Land od devadesátých let píše o kapitalismu jako o AI z budoucnosti se záměrem zotročit a vyhladit lidstvo. Yudkowsky a racionalisté se možná tváří, že se snaží konci světa vinou AI vyhnout, ale jejich strach z Rokova baziliška (podobný myšlenkový experiment používali křesťanští misionáři ke konverzi pohanů) naznačuje, že podléhají společensky zakořeněnému protestantskému fatalismu, a přijali to, že pracují na stvoření Boha, který je bude nenávidět.
Koncept dysteismu, tedy zlovolného božstva, se řadí napříč křesťanskými denominacemi ke kontroverzním tématům (především pro svou návaznost na pradávné gnostické věrouky). Vezměme ovšem v úvahu Saulovu domněnku, že se Bohem stal člověk, který je v návaznosti na filozofii Thomase Hobbese homini lupus (člověku vlkem) a na protestantskou doktrínu zase incurvatus in se (do sebe zakroucený). Jestliže se takový, v jádru zkažení, zbožštění lidé, z nichž každý nenávidí vše lidské, rozhodnou vyrobit vševědoucí AI ku obrazu svému, jaký to pak asi bude pohled?
Výsledky můžeme pozorovat již nyní. Na přelomu letošního roku zabila racionalistická sekta Ziziánů dle obvinění několik osob. Údajný vrah ředitele zdravotní pojišťovny UnitedHealthCare Briana Thompsona, Luigi Mangione, byl dle dostupných informací dlouhodobě předplatitelem efektivně altruistického myslitele Gurwindera Bhogala. Za efektivního altruistu se označoval i zakladatel kryptoměnové burzy FTX, Sam Bankman-Fried, který se loni ocitl za mřížemi za jeden z největších finančních podvodů v dějinách Spojených států. O další činnosti samozvaného longtermisty Muska, Thiela a Vance ještě do budoucna jistě mnoho uslyšíme.
Techno-optimistické myšlenky přitom pomalu začínají nalézat úrodnou půdu i mezi Demokraty v podobě politické strategie abundance (hojnosti) Ezry Kleina a Dereka Thompsona. Ať už se tedy Republikánům jedná o pouhé omezení regulací technologického odvětví, nebo o vyložené ustanovení technofeudální monarchie, kde budou vládnout s milostí boží AI, Trumpovi a Vanceovi „tech bros“ nadále představují jen jednu z mnoha zájmových skupin, které hrají v americké politice prim.
Petr Uram (*1998) je vystudovaný překladatel a matrikový katolík, který publicisticky přispívá mimo jiné do ostravského online magazínu Harakiri a čtrnáctideníku A2.
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
