Brněnská hra uráží lidskou důstojnost
V Brně vyvolala pobouření nová hra. Údajně v ní do sebe narážejí zpocení muži, podrážejí si nohy, sprostě si nadávají a někdy v ní dokonce teče krev. Hra se jmenuje hokej a podle jejích zastánců se jedná o sport. Podle mnohých kritiků však sport vypadá jinak a za vzor dávají sokolskou eleganci s důrazem na čestné chování.
Ředitel brněnského institutu arogantních městských liberálů prohlásil, že má sport osobně velmi rád, ale tahle laciná snaha šokovat fyzickou brutalitou nemá se sportem nic společného. „Podívejte se na hráče kriketu, jak se pohybují po hřišti s nenucenou elegancí a volné chvíle věnují konverzaci. Přestávky pak tráví u čaje a sušenek, zatímco tzv. hokejisté si stříkají pití na obličej z plastových lahví a plivou pod sebe. Opravdu chceme, aby tohle viděly naše děti? Aby si myslely, že sport je takto vulgární? Vždyť je to výsměch ideálům volnosti, rovnosti a bratrství, na kterých stojí naše civilizace.“
Nad tímto novým sportem zvedl své upravené obočí také mistr etikety Ladislav Špaček, který prohlásil, že pokud nelze sportovat elegantně, pak je lepší nesportovat vůbec.
Premiéru hokeje v Brně přerušilo asi patnáct aktivistů z hnutí Lepší lidé, z nichž mnozí mají za sebou extremistickou minulost v neomarxistických bojůvkách, které po nocích napadaly heterosexuální bílé muže, aby jim sebraly jejich privilegia, nebo rozvracely tradiční rodiny.
Vtrhli na hrací plochu ve chvíli, kdy se o sebe otřeli dva hokejisté a hrozilo, že začnou soutěžit, což je podle aktivistů metafora kapitalismu. Policisté venku dvacet minut přemýšleli, co se dá dělat, a nakonec poslali vyjednávat antikonfliktní tým centristů, který se snažil nalézt zlatou střední cestu. Neomarxisté nejprve odmítli debatovat s tím, že si lidé stejně nemohou porozumět a veškeré jednání je z principu nesmyslné.
Následně se debata vyhrotila okolo sporu, zda může být postavení mimo hru v souladu s Kantovým kategorickým imperativem. Přítomní existencialisté nalezli překvapivě společnou řeč s hokejisty, kdy v této situaci viděli dvojitou negaci absurdity lidské existence.
Hejtman jihomoravského kraje, bývalý šéf brněnské genderové policie, v reakci na hru prohlásil, že kraj rozhodně nebude investovat do stavby stadionu pro takto pochybný sport, a v dalších letech bude určovat, jaký sport si zaslouží a nezaslouží dotaci. Těžko však s podporou může počítat sport, který předpokládá existenci žen a mužů.
Každý si sport pamatuje z tělocviku na základní škole. Co neodpovídá tomuto mustru, ztratí podporu. Brno se proto rozloučí s pořádáním velké ceny motorek. Na druhou stranu se dostane štědré podpory kotoulu vpřed, vzad a šplhu o tyči, protože vyhovují všeobecné představě o sportu ze základní školy.
V reakci na brněnské události se rozhodl svůj vztah k hokeji přehodnotit také stát. Po jedné mezistátní výhře hokejistů totiž došlo k bezprecedentní dehonestaci státních symbolů. Hokejisté nejprve špinavými a zpocenými tvářemi umazali státní vlajku a následně komolili slova národní hymny. Na takové vulgární jednání nejsme z šachových turnajů zvyklí.
Hokejistů se však zastal kardinál Duka, kterému útok Lepších lidí na sportovce připomněl temné časy poválečné Evropy, kdy komunisté porazili Hitlera a Evropu ovládli liberálové. Veškerá energie, kterou tehdy vložila církev do přátelství s fašismem, tak přišla vniveč.
Zastánci hokeje trvají na tom, že se z kontextu celé hry vytrhuje účelově několik částí. Odpůrci sice přiznávají, že je sport v podstatě vůbec nezajímá, ale zrovna tenhle je uráží. Navíc dospělí muži, kteří bruslí na ledě v ošklivých dresech se zahnutými klacky v rukou, působí směšně a nedůstojně. Jisté zatím je, že celou hru nikdo neviděl a asi ani nikdy neuvidí.
---
