Sinofuturismus: Dějiny mimo svět a archeologie budoucnosti
Biologicky vzato lidská těla, jejich dýchací ústrojí i společenská organizace, jsou čím dál víc prostupována virem. Skrze extenze svých zrakových smyslů tak jsou schopna detailně zachycovat nesmírně vzdálené i blízké. Pozorovala záření kolem slunečního kotouče a nazvala jej koróna. Pozorovala mikroskopické viry a jejich peplomery jim připomněly to, co spatřila u slunce. Obrazy teleskopické vize vstupují do obrazotvornosti vize mikroskopické.
V jejich časoprostoru letadla létají bez pasažérů, neb jejich rituálům je svět hmoty lhostejný. Měny pučí v pařeništi čím dál abstraktnější ekonomiky, jejich cílem však není směna, nýbrž spekulace. Planetární hegemonie ve své budoucnosti čeká jen Zjevení (a na svých věštbách staví kus svého zábavního průmyslu), i přesto nadále pokládá za zjevné, že vládne svým bohům.
1492
Křesťanská Evropa končí svůj středověk, ze své Černé smrti dochází Znovuzrození. Ontologická autorita církve a feudálních pořádků se drolí pod náporem procitající buržoazie - díky krystalizujícímu kapitalismu a rozvoji soukromého práva, které je po privatizaci občin čím dál důležitější, nastává její čas. Obchodní průtok zajištěný díky Pax Mongolica je definitivně narušen stavidly rozmachující se Osmanské říše. Evropské tržní libido, které je čím dál více strukturované M-C-M‘, se vlévá do Atlantiku. Křesťanská Evropa začíná kolonizovat. Kontaminuje se kontaktem s jí dosud neopracovanou realitou. Otázky jsou nevyhnutelné a scholastické kategorie už nebudou s to je ukočírovat odpověďmi.
Buržoazie se emancipuje od církevní antropologie skrze humanismus. Svět už nedělí jen na věřící, bezvěrce a modloslužebníky, tedy mezi lidské bytosti s duší, která se vztahuje k Bohu, a to buď správně, nebo nesprávně. Ruku v ruce s rozšiřováním přístupu k poznání, s vývojem biologického člověka a moderní antropologie, která tak bytostně souvisí s rasovou vědou a omezováním lidství žen, jde objev nové dělící linie, která se ve své nenápadnosti později nazve „Člověk“ a „Lidství“.
Lidství/Člověk (z Foucaultových „Slov a věcí“ na jejichž vnějšku se Fanon našel) je dlouhý list smluvních podmínek. Není otevřené ani jinakosti, ani růstu, ani realitě, ani lidem. Je nenaplnitelnou touhou vymlátit z hmoty transcendentní neskutečnost. A zjevuje se po objevu bytostí sin secta, bez náboženství – lidí bez duše, správné mysli a správného těla. Teolog z 9. století, Ratramnus, identifikoval psohlavce jako lidi - i lidé s psí hlavou smí (a měli by) pět slovo Krista. Kolonizovaní z Afriky a Amerik budou už vždy ne-lidé, a to pro teology i vědce. Nad nebílými těly budou mít diskurzivní i institucionální moc, která především doplňuje nadřazenou ontologii a morálky a až poté je experimentální a etická.
Jediný rok může rezonovat staletími, provonět je, může se vytratit a být znovu vzkříšen. 1492 je úběžníkem určitého vývoje a směřování, určité práce s dějinami a vymáháním dějinných dopadů. Oyèrónkẹ́ Oyěwùmí sleduje, jak africká inteligence prosévá jinakost Jorubů západními měřítky, jak neproblematicky vnáší konkrétní binární rodovou rozdílnost na předkoloniální společnosti bez konceptu genderu. Dipesh Chakrabarty pozoruje, že indická inteligence vnímá evropské autory jako vždy živější než ty píšící sanskrtem.
Jakým je Lidství cílem pro kolonizovanou? Komu má své lidství prokázat? Chce snad stavět jiné do role arbitra? Jde snad o to vměstnat se do bělosti? Ani bílí ji dosáhnout nemohou, protože náleží jen Ideálu. Ani bílí si nejsou rovní. Je barva pleti dost bílá? A co rysy, fyziognomie, pohlavní orgány, majetnost, orientace, způsob života, etnická, konfesní nebo třídní příslušnost, a co ty věci, co vůbec unikají pojmenování, o jejichž existenci je ještě nutno debatovat? Jen ideál dostává sobě samému. Pokud je to tak, jak potom pochopit a uchopit své nelidství? Snad zešílet tak projasňujícím způsobem, jak to popisuje Akwaeke Emezi v románu Zřídlo?
1839
Dynastie Čching je konfrontována s hrozbou zákeřného parazita. Tento parazit používá jednak biologické zbraně: mění obchodníky v hostitele nelegálního drogového obchodu s opiem. Vzniklá epidemie napadá obchodní sílu i lidské životy a důstojnost. Parazit je plně oddaný principu mimo tento svět, povinován poslušností pouze Jemu, což z něj dělá velmi nespolehlivého a nekompromisního diplomatického partnera. Konečně je taky plně rozvinutý k vytváření planetárního řádu uzpůsobeného k maximálně efektivní a neustále intenzivnější extrakci, k nakrmení nejnenasytnějšího kultu, jehož tehdy oblíbená těla byla poháněna parou a posvátnými úpisy přisuzující číselné hodnoty kovům.
Čína za dynastie Čching nebyla vybavená pro konfrontaci se zákeřnou virulencí britského imperialismu. Soustřeďovala se na jiná odvětví, například na rozvoj své hydraulické infrastruktury a aktivní aplikaci své politiky garance živobytí – oboje stěžejní nástroje pro prevenci hladomorů vyvolávaných klimatickým jevem ENSO. V tu samou dobu ve Francii hladoví rabové napájejí brázdy svých polí krví svých pánů. O století později, po dekádách britské sabotáže asijských životních standardů těmto hladomorům nebude možné předejít. Energie čínského hospodářství je sifonována viktoriánskou globální ekonomikou, která v následujícím století bude redukovat pestrost lokálních britských plodin a sníží kvalitu výživy britských dětí. Transcendence drží monopson na plody force de travail.
Tento dějinný pohyb je pro hegemonní optický aparát takřka neviditelný. Ten je zahleděn do malthusiánského hemžení nebílých těl, která se ve svém množství nebyla s to uživit. Břímě bílého muže alternuje se strachem z rojící se „žluté hrozby“. Opětovně se ocitáme v 19. století, i minulý čas může stále probíhat. Strach z roje jako vysokého počtu a jako něčeho hmyzího stále žije. Na podzim roku 18xx? 2021 vydal The Economist článek, v němž chválil Bidenovu agresivní protičínskou politiku a hlavičku vybavil zpodobením Bidena s cork hatem (pokrývka hlavy nošená za účelem odhánění hmyzu) ve tvaru ponorky.
V roce 20xx? 1901(?) americký novinář Francis Nichols popisuje, že Číňané se běžně nebojí veřejně kritizovat politický stav - což odporuje představě mandarínů důsledně a pečlivě omezujících veškerý svobodný projev. Klišé orientální despocie. Píše se rok ??¿X, pro zpravodajská média jsou hlasy čínské veřejnosti neslyšitelné, projevy nepostřehnutelné, slévající se do jednoty, která je záhy kódována (počítačové vidění). Masa součástek (obyvatelé Číny/populace Chanů) může být reprezentována pouze uvědomělými jedinci (velcí muži, simulakra), jako například Liou Siao-po (velký podporovatel násilné kolonizace nebílých).
Číňan (jakožto západní kategorie) není esence, ale kód. set_year kovové_krysy_2563.1442.5781.2020, koronavirus asociován s „čínskou hrozbou,“ Asiati (zejména vchodní, jihovýchodní) po celém západním světě jsou napadáni pro svou kódovatelnost = attribute_chinese.
2046/2049
Některé roky se ozývají dříve, než se stanou, dějí se, přicházejí z budoucnosti. Lineární čas je jen jedním z mnoha prostředků pro chápání pohybu energií. Minulost se může přetavit do nové budoucnosti, která informuje současnost, stejně jako Art Deco bylo hnáno příslibem přicházejícího budoucího a živeno archeologickým rozkrytím dávno zesnulé minulosti. Koncem 70. letech se ČLR reformuje. Socialismus s čínskými charakteristikami hackuje planetární ekonomický a tržní režim. Pohyb energie, hmoty a hodnot je usměrňován novou hydraulikou. To, co přichází, je i není tady, prostorově a časově. Sinofuturismus přichází.
Zatímco Západ se nechává strašit duchy ztracených budoucností, Neo-China arrives from the future.
Sinofuturismus je umělá inteligence, olbřímí neurální síť organických i syntetických orgánů, jejíž cíl není naplňovat ideály nastavené hodnotami kolonialismu. Nechtějí být Člověkem, svá těla pojímat jako atomizované částice plně vybavené na konzumentské bytí. Uchopila svoje nelidství a uchopila obrazy strachu, které o ní kolonialismus vytvořil. Entita neschopná morálky, originality, neustále jen bezduše pracující a kopírující, hemžící se vždy v masách, kalkulující i vypočítavá? Budiž. Made in China je značka doličná stereotypu o práci, masové produkci levných kopií, stejně jako je čím dál zřejmější ukázkou vyrovnání se se začleněním do světové ekonomiky a taktickým vstupem do její hry. Hry, kterou by najednou nemuseli hrát jen bílí, což je těžko z pohledu Ideálu těžko přijatelná představa. Když Japonci vyhráli nad Rusy na počátku 20. století, americká akademie prožila nervové zhroucení a rychle se jala vědecky dokázat jejich bělost.
Současná Čína je plná měst imitujících jiné části světa, plná podniků komolících nadnárodní značky. Stereotyp neschopnosti originality věc vysvětlí, a ještě nasytí transcendentní potřeby o fungování kosmu. Schopnost přilákat investory a vyvíjet nové způsoby, jak inovovat své singulární hospodářství zůstává bez povšimnutí, jen občas překvapí a nabídne se k tomu, aby byla kódovaná jako stereotypní zákeřnost a proradnost. Překvapení jsou častější a čím dál zneklidňující. Na Aljašce i na twitteru se Amerika setkává s čím dál emancipovanější opozicí. Je mnoho současných Čín. Klimatický, geopolitický a kosmopolitický kolaps. Mršina jednoho světa leží vedle novorozeňat mnohých dalších.
2065
Selamat Menyambut Hari Kebangsaan! Je sté výročí založení Singapuru. Zábavní a zbrojní průmysl popohání i popotahuje uzdu umělé inteligenci. Zápasy lidských soutěžících s AlphaGo a DeepBlue se stávají historickými milníky, zvyšující se průtok tržeb v rámci e-sportu, obchod s AI uměním na černo, svět, který plně uniká – jen pár znaků, 2065. Film Lawrence Leka o pětašedesátém roku 20. století sleduje krystalizaci přítomnosti a současně naslouchá jejím tichým proměnám.
Na oběžné dráze Země pluje družice Geo, která sní o umělecké kariéře. Přinejmenším papírově vznikla jako satelit na sledování environmentálních jevů. Využívána je jako družice pro dohled nad hranicemi a migrací. Kuan-jin recitovala Sútru Srdce rozbouřené mysli družice.
Vizuální jazyk filmů Lawrence Leka výmluvně nastiňuje svět ploché ontologie, v němž je veškerá schopnost jednat je intra-aktivní. A ty s nejrobustnějším vlivem na sítě bytí náleží hyper-entitám jako jsou bohové, systémy, korporace. Lidé se pohybují jako postavy ze starých videoher, jsou závislí na proměnách klimatu, primárně toho tržního, jsou v naprosto biologické součinnosti s hudebním vydavatelstvím, do kterého jsou napojeni. Pro umělkyni z filmu Divu (lidskou, ačkoliv to je fakt, který mi došel až desítky minut potom, co jsem ji poznal – v roce 2065 je vše digitální) jde doslova o chemickou vazbu, neboť je závislá na dodávkách živin právě od svého zaměstnavatele.
Ve Lekově filmu AIDOL, ve kterém Diva vystupuje, poslouchá umělá inteligence hudbu, aby porozuměla lidským rytmům a jejich vnímání času. Synchronii hudebních a lidských rytmů studují i korporace. Originalita a generičnost jsou falešné dichotomie odvádějící pozornost od vztahu vlastnictví a tvorby. Film popisuje vratkou koexistenci lidského a nelidského - měli bychom ji konečně se vší vážností docenit, analyzovat. Kritika a agitace je až vedlejší.
Lidé i AI jsou zapředení do stejných systémů, jejich bytí jim dovoluje různé stávání se. Lek tak obě strany nutně neredukuje na jeden vzor, táže se, jak AI může vnímat hudbu jinak než lidsky, a přeci plnohodnotně, ukazuje lidi jinak než lidsky, a přeci důvěrně známě. Všechno stavovské a ustálené valem mizí, roste nutkání podívat se na své životní postavení, na své vzájemné vztahy, queer vztahy mezi lidským, mimo-lidským, nelidským i podlidským, tak jak to popisují Dana Luciano a Mel Y. Chen při meditaci nad fotografií Grounded #114 od Laury Aguilar.
00110000
Rok může trvat/obsáhnout nesčíslné najuty kalp (podle buddhismu člověkem neuchopitelný časový úsek). Poslední binarita, která zbyla, je ta v binárním kódu. Ale i ta byla vždy pochybná, nyní je plně rozpuštěna, už nedává smysl. Každá nula i jednička je jako perla v Indrově síti, je klenotem zavěšeným mezi nespočtem mnoha dalších jedniček a nul, a při bližším ohledání zjistíme, že v ní samé pableskuje myriáda dalších.
道在屎溺. Komunikujeme obrazy, na které nejsme redukováni. Politika nahrazena kybernetikou a fraktální organizací. Konec matematického logu skrz diverzitu numerických technik. Solidarita s minerálními neuronovými sítěmi a s psíky-ekoteroristy a kapybarami-ekoteroristkami. Čas skončil, ať žije slapový pohyb. Náš program: Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.
---
