Rusko přetvořilo Krym na vojenskou základnu
Příběh Natalije, rodačky z Krymu
Na konci ledna Natalija, rodačka z Krymu, sbalila dva kufry, osmiletého syna Valerije a odjela z rodné Feodosije do Kyjeva. Říká, že zůstávat na okupovaném Krymu začalo být nejen psychické náročné, ale i nebezpečné. Navíc otec jejího syna, také rodák z Krymu, se momentálně nachází na pevninské Ukrajině, kde slouží v řadách ozbrojených sil Ukrajiny, což je na Krymu považováno nejen za „vlastizradu“, ale i za diskreditaci ruské armády.
„Z ideologického hlediska je můj manžel nepřítelem Ruska. Navíc už byl na Krymu odsouzen k osmi letům odnětí svobody čistě kvůli politickým motivům. Po třech letech byl podmíněně propuštěn a potom, co začala válka, se mu zázrakem podařilo vycestovat na pevninskou Ukrajinu. Teď slouží v ukrajinské armádě, čímž nás vystavuje nebezpečí. A tak jsem se rozhodla odjet, než bude pozdě. Dokud tam bude Rusko, nevrátím se,“vysvětluje Natalija. Nataliji se na okupovaném Krymu žilo poměrně těžce už od samotného začátku okupace v březnu 2014. Radikální změnu státnosti a celého života nebylo snadné přijmout. Zvláště, když člověk ví, jaké tam panují pořádky ještě z dětství. „Můj otec žil v Moskvě, proto znám jejich zákony už dlouho. První věc, kterou jsem se naučila je, že ty zákony jsou zcela nezpochybnitelné. Mohou vás odsoudit za cokoliv. Je to země, kde obyčejný člověk nemá žádná práva. Znovu jsem se o tom přesvědčila během okupace,“ popisuje Natalija.
Žít na Krymu bez ruského pasu je podle Natalije zcela nemožné. S ukrajinským pasem vás státní úřady přijímaly pouze prvních šest měsíců, pak už nešlo vyřídit vůbec nic, říká Natalija. A tak si byla nucena předělat veškeré doklady na ruské, což bylo hotové martyrium. Přestože je rodilá obyvatelka poloostrova, musela dokázat, že se skutečně narodila na Krymu. Problém nastal kvůli razítku v jejím ukrajinském pase, kde byla uvedena charkovská adresa přechodného bydliště. Natalija totiž v Charkově bydlela během studií, a po dokončení školy se z kolejí odhlásila a vrátila se zpátky do Feodosije.
„Byla to doslova noční můra. Rodilým Rusům, které na Krym přiváželi, vyřizovali doklady za jeden den. A já, která se na Krymu narodila, jsem musela oběhat celé město, abych sehnala spoustu různých dokumentů potvrzujících, že je to skutečně tak. Ukrajinský pas mi nevzali, řekli, ať si ho ‚nechám na památku‘. Teď mi pomohl dostat se na Ukrajinu,“
vysvětluje Natalija. Obecně se podle ní krymským dětem vtlouká do hlavy už od školky, že Krym je Rusko a Rusko je tu napořád. Nehledě na to se iluze mnoha dokonce prorusky smýšlejících lidí dávno rozplynuly. Hlavním důvodem jsou podle Natalije vysoké ceny potravin a komunálních služeb na jedné straně a nízké platy a důchody na straně druhé. Tento rozdíl se prohloubil obzvlášť v posledních dvou letech války s Ukrajinou.
„Neustále zdražování je do očí bijící. Regály v obchodech zejí prázdnotou, ruské potraviny mají otřesnou kvalitu. Všechno je bez chuti a bez vůně. Platy jsou strašně nízké, v průměru jednadvacet tisíc rublů, z nichž skoro vše jde na potraviny. Důchody jsou třináct tisíc rublů, přičemž kilo masa stojí tisíc rublů. Nájemné – pětadvacet tisíc rublů. Pracovala jsem sama na sebe jako manikérka. Měsíčně jsem vydělávala sedmdesát až pětasedmdesát tisíc rublů. Z toho jsem dvacet tisíc zaplatila za pronájem místa v salonu, zbytek za jídlo, nájem a syna. S penězi jsem sotva vyšla,“ přiznává Natalija.
Nicméně podle jejích slov, má ze všech obyvatel poloostrova, se kterými se bavila, jen zhruba třetina z ruské přítomnosti na Krymu radost a mladí lidé jsou naladěni vyloženě proukrajinsky. „S kýmkoli jsem za těch deset let života na okupovaném Krymu mluvila, tak většina si myslela, že se situace od roku 2014 výrazně zhoršila. Ale je nutno říci, že na Krymu je také řada nově příchozích. Dokonce i ve Feodosiji. Politiku osídlování Krymu ruským obyvatelstvem provádějí ruské úřady, vyčleňují na to zvláštní finanční prostředky, půjčky atd. Usazují se tu převážně obyvatelé vzdálených regionů Ruské federace,“ popisuje Natalija.
Ruská invaze na Ukrajinu po únoru roku 2022 život na poloostrově ještě víc zhoršila. Dokonce byla vyhlášena mobilizace, ale pak byla z nějakého důvodu na Krymu pozastavena. Nyní do ruské armády nabírají dobrovolníky.
„U nás ve Feodosiji najednou zmizeli bezdomovci, kteří posledních deset let vysedávali u obchodu v centru města. Tajné služby také přísně kontrolují příbuzné vojáků z Krymu. Například syn jedné mé klientky slouží v ruské armádě. Když byl v Chersonu, poslal jí sms, že by odtud chtěl odjet. Začala na mobilu googlit, kolik je to kilometrů z Chersonu na Krym a v tu chvíli jí okamžitě někdo volal z neznámého čísla a řekl: ‚Ať vás to ani nenapadne.‘ Nebyla jediná, kdo mi říkal o odposlouchávání. Vyprávěly mi o tom i jiné klientky, jejichž synové jsou v armádě. Ta kontrola je šílená,“ vypráví Natalija.
Neexistují žádná objektivní zpravodajská média. Když se Natalijini přátelé a známí dozvěděli, že se stěhuje spolu se synem do Kyjeva, začali s ní projevovat soucit. Stále totiž věří tomu, že rusky mluvící lidé jsou na Ukrajině pronásledováni. Natalija říká, že tato deset let trvající propaganda ovlivnila i její vnímání. Také měla jisté obavy přestěhovat se do Kyjeva, přestože má ve městě blízké příbuzné a sama zde od anexe několikrát byla.
Natalijina cesta na Ukrajinu byla dlouhá. Nejprve jeli se synem vlakem do Moskvy. Z Moskvy pak letěli do Kazachstánu. Během kontroly museli zalhat, že letí navštívit své příbuzné. Na tomto úseku cesty použili ruské pasy. Z Kazachstánu potom odletěli do Gruzie, ale už s ukrajinskými doklady, takže při pasové kontrole se jich nikdo na nic neptal. Z Gruzie letěli do Moldavska a odtud jeli autobusem do Kyjeva.
„Když mi na ukrajinské hranici řekli ukrajinsky ‚Vítejte doma‘, nikdy v životě jsem neměla větší radost! A tady v Kyjevě se mě hodně ptají na Krym: jaké to tam je, jak se tam žije a jak se obyvatelé poloostrova staví k válce. A nakonec vždycky zazní ta nejdůležitější otázka – kdy padne krymský most?“, uzavírá Natalija.
Stálá zástupkyně ukrajinského prezidenta na Krymu Tamila Taševová říká, že během deseti let okupace se Krym stal regionem bezpráví a v posledních dvou letech války přetvořilo Rusko poloostrov ve vojenskou základnu. Například 24. února 2022 využilo všechny kapacity Krymu k vojenské intervenci na ukrajinské pevnině. A v posledním roce Rusové z okupovaného poloostrova a Černého moře neustále odpalují různé rakety, nebo útočí pomocí dronů.
Rusové podle Taševové mobilizují krymské občany Ukrajiny do války proti Ukrajině, což je porušením mezinárodního humanitárního práva. V souladu s ním okupující stát nesmí ani povolávat civilisty k povinné vojenské službě, ani je mobilizovat do války proti státu, jehož území okupuje.
„Víme o tisících lidí, kteří již byli odvedeni, a někteří z nich již nežijí. Po deokupaci budeme čelit problému, kdy dojde k odcizení mezi dvěma skupinami obyvatelstva. Protože jedni si během okupace zakusili své, zatímco druzí, byť z donucení, bojovali na straně nepřítele. To jsou velmi citlivé věci, ale v každém případě budeme muset najít společnou řeč,“ říká Taševová.
Pro Ukrajinu je poloostrov Krym strategicky důležité místo, které musí být ukrajinskou armádou osvobozeno. Jedná se o otázku národní bezpečnosti Ukrajiny i jejích mezinárodních partnerů. „Krym je pro ukrajinskou armádu zcela legitimním cílem, navíc útočíme výlučně na vojenské objekty: Kerčský most, lodě, vojenské základny... Ve skutečnosti je počet objektů, které naše armáda zničila, větší, než je veřejně známo. Je to naprosto legitimní, plníme funkce, které plnit máme: oddělit Ruskou federaci od Krymského poloostrova a zastavit tak dodávky živé síly a zbraní,“ uzavírá Tamila Taševová.
Rusko obsadilo ukrajinský poloostrov Krym v březnu 2014.
Z ukrajinštiny přeložila Kaťa Gazukina
***
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
