RP uvádí: Mátyás Dunajcsik
Mátyás Dunajcsik (* 1983) je queer autor a performer, který píše prózu, divadelní hry a poezii v maďarštině, angličtině a poslední dobou také v němčině. Narodil se a vyrůstal v Budapešti, kde studoval estetiku a francouzskou literaturu, než začal pracovat jako zahraniční zpravodaj, literární agent a posléze šéfredaktor nakladatelství Libri Kiadó. V roce 2014 emigroval, nejprve na Island, poté se usadil v Německu. Maďarsky vydal čtyři knihy a přeložil desítky autorů (Oscara Wildea, Alberta Camuse, Vladimira Nabokova aj.). Následující knižně nevydané texty pocházejí z jeho anglicky psaného zinu Queer Punk Poetry (2025).
ZAPOMEŇ NA VŠECHNO, co tě kdy učili o poezii. Zapomeň, že její jediné přípustné vlastnosti jsou vznešenost a krása: někdy je trapná, až nepříjemná jako záchvat pláče na Kottbusser Tor v sobotu ráno, když se kolemjdoucí zastavují a fotí si tě, aby to pak sdíleli s hashtagy jako mood nebo storyofmylife. Stejně tak ale zapomeň, že krása a důstojnost jsou tabu, protože ses narodil příliš pozdě, jsi příliš bezvýznamný, postmoderní, přemýšlivý či zahořklý na to, abys vytvořil něco, co by povzneslo tvé srdce i srdce ostatních.
Vloupej se do Muzea literatury a ukradni z vitrín všechna velká slova! Vezmi si je domů a „Svobodu“ zastrč pod svůj propocený polštář ve své ošuntělé garsonce jako medvídka. „Lásku“ použij jako dildo. „Vlast“ zasuň pod rozviklanou nohu nábytku, aby se zpevnil stůl, na kterém píšeš. Měj několikrát sex na zmíněném stole. Použij „Víru“ jako teplou šálu v chladných zimních nocích, ale jen co se objeví první paprsky letního slunce, schovej ji do nedosažitelné bedny na nejvyšší polici.
Ve světě plném Goethů a Schillerů buď bouře, buď oceán, buď Kae Tempest, buď Ocean Vuong. Ale také si obleč svůj nejlepší gotický outfit a vykopej drahého Johanna Wolfganga s Friedrichem z hrobů, chyť je za ruce a vezmi je na večírek. Zahrajte si na elektrickou kytaru „Ódu na radost“ a rozpařte to na sborové i orchestrální verze. Z hlav starých mistrů strhni napudrované paruky a nos je jako drag queen.
Dům Poezie není ani univerzita, ani kostel, a rozhodně ne soudní síň. Je to místnost plná křiku, zpracovatelský závod traumatických útrap a strastí, všepohlavní bordel a blázinec se stand-up tragickými čísly mezi dvěma šukačkami z milosti a emočně podpůrnými kuřbami. Lidi lezou na scénu, aby předvedli za mikrofonem nervová zhroucení, takže ty už nemusíš – nebo se k nim konečně odvážíš přidat.
Zapomeň, jak ti říkali, že nemáš co říct. No tak, jsi přece oceán, tichý i vzpurný, kde se mikroplasty bezmyšlenkovitě mísí s mikroplanktonem, kde robotické ponorky zpívají obřadně serenády velrybám v hlubinách; jsi hořící les, kde tiché výkřiky stromů přehlušuje klapot kopyt, tlap a pařátků veškeré prchající biosféry, zatímco houby už zpod úrodného popelu pějí ódy na nový počátek; jsi hudební festival se smyčcovými kvartety, páchnoucími toaletami, teenagerskou láskou v křoví a popovými hvězdami na hlavním pódiu, kyblíky s koktejly, automaty na kondomy, Coca-Colou, kokoty a kokainem; jsi opuštěné Tesco, které obsahuje vše, po čem tvé srdce touží, sníc o věčné nirváně skutečné cirkulární ekonomiky; jsi svobodný, jsi galaxie těhotná bezpočtem nepoznaných civilizací; jsi bez genderu a bez hranic, jsi neovladatelný a nezkrotná, otravný a povznášející, extatická a nohama na zemi, jsi Všechno Všude Najednou, jsi internet.
Tak pohni zadkem na scénu a udělej tam rámus!
Básník a pornohvězda
Ikony berlínské noci: divocí,
nestydatí a v božsky středním věku,
co se jim plešky třpytí ve stříbrné záři
otočného loga Mercedes vedle na
věžáku a svítí víc než měsíc.
Zvrhle si potřásli rukou už před několika
týdny, což zahrnovalo kávu a dortík
v tepločtvrti u Romea & Romea,
kde se traumata vykládají na stůl
jak krabičky cigaret a sluneční brýle,
když si obě strany krátce sdělují,
jak probíhají jejich terapie.
Tělo pornohvězdy je pokryto kérkami
dávné civilizace, jež nikdy neexistovala.
Kůže básníka je nepopsaná jako prázdná stránka.
Pornohvězda se léčí ze závislosti na peří.
Básník měl to štěstí, že nikdy nebral drogy
ani nezakusil svůdnost alkoholu.
Pornohvězda je mistrem svého řemesla.
I básník ví, jak se obnažit
před publikem.
Pornohvězda je plachá, plná úzkosti
a nikdy nebyla v sex klubu,
kam mají namířeno. Básník ji svírá,
jak kdyby tygra objímal mýval, a říká jí,
ať se nebojí. „Ten koš na hadry znám víc
než vlastní drobné dlaně.“
Vezmou si společně Uber a oba
jsou naplněni tichým vzrušením,
když auto uhání městem a blíží se
kvapem k ulicím, kde se sexuální akty
popisují do nejmenších detailů.
Básník se nemůže zbavit pocitu,
že je v pornofilmu. Pornohvězda ví,
že točení pornofilmu vůbec nevypadá takhle.
Ale když vstoupí do klubu,
básník uvidí ve vzduchu podivné jiskření,
jako by se procházeli vzpomínkou,
a začne něco tušit.
Pornohvězda nemá ponětí, že se ve skutečnosti
nacházejí uvnitř básně, a právě se chystají
vstoupit do výše zmíněné části,
té nejzáhadnější.
Je to ta část, kde se čtenář
jemně pokouší uchopit význam
básně, nejprve se přibližuje jedním prstem,
pak dvěma, zvědavě krouží
kolem vchodu jako rozštěpený jazyk
hada, teď třemi prsty, dokonce čtyřmi,
jak báseň začíná povolovat a vzdávat se.
A teprve po této dramatické
chvíli, kdy je překročen práh,
si ruka uvědomí, že uvnitř není
nic, čeho se chytit, kromě sebe samé,
když se sevře v pěst a stane se
uchopenou místo uchopující,
chycenou místo narušující,
stane se sama významem,
který hledala.
Pornohvězda podává největší výkon
svého života, aniž by ji sledovaly kamery.
Básník vyje do prázdna modlitbu,
která se vymyká slovům všech jazyků.
Pouze bohové přihlížejí zpoza
mercedesového měsíce, pouze bohové
naslouchají, rozumějí. A usmívají se.
Chcete věřit
Chcete věřit, že jsme sem přilétli v kosmických lodích
z hvězdné soustavy tisíce a jednoho pohlaví,
na našich korábech majestátně křižujících temná
moře noci. A z našich mezihvězdných křižníků
ve tvaru dild, vagín, análních kolíků a dalších
sexuálních hraček jen málokdo zvedl zrak od palubní
orgie k blížícímu se modrému horizontu,
když jsme s přistáváním vklouzali do atmosféry
jak dobře namazaná pěst do řiti.
Chcete věřit, že umíme číst jeden druhému myšlenky,
že spravujeme globální síť nebeských zvrhlíků,
kteří dokážou vykouzlit genitálie podle svého gusta
na každém těle, k němuž přisají svá astrální chapadla,
sakra odhodlaní vnutit své způsoby
nevinným lidem na všech pěti kontinentech.
Vlastně si přejeme, ať máte pravdu, protože
bychom měli svou domovskou planetu,
kam se dá vrátit, až budeme
mít dost těch vašich kravin,
a bylo by nám jasné, proč se mezi vámi cítíme
jak mimozemšťané, přestože kráčíme
po zemi, kde jsme se narodili stejně jako vy.
A měnit si těla podle libosti by bylo taky
fajn, protože operace i obří dilda
jsou sakra drahé.
Chcete věřit, že jsme uprchli z tajných
laboratoří, placených zahraničními konspirátory
nejvyššího stupně, geneticky upraveni tak, abychom šířili
virus naší nekonformity mezi nic netušící
občany všech národů, krok za krokem, město za městem,
jednou nakazíme duši nejistého teenagera,
jindy duši zoufalé ženy v domácnosti
nebo sklíčeného podnikatele.
Vlastně si přejeme, ať máte pravdu, protože
kdybychom byli placenými agenty našich tajemných
vládců, nebylo by nás tolik bez domova
a bez práce a nikdo by se nemusel
strachovat o důchod.
Chcete věřit, že jsme vylezli přímo z bezedných
pekelných děr, zatímco temné satanské
Panstvo uspokojovalo svých tisíc čuráků a kund
při pohledu na to, jak se rozlézáme po zemském povrchu
a konáme neřestnou práci.
Vlastně si přejeme, ať máte pravdu, protože
by bylo pěkné mít na své straně tak mocného
spojence, který si cení světla pravdy a
poznání namísto dodržování pravidel,
a nemuseli bychom být na všechno
kurva sami.
Jste schopni si o nás vymýšlet ty nejúžasnější
a nejbarvitější příběhy, protože snadněji uvěříte
pohádkám, mýtům a sci-fi, než abyste uznali,
že jsme jen vaše dcery, kolegové, otcové,
sestřenice, krajané a sousedé, stvořeni
ze stejného materiálu jako vy, jen s větší mírou svobody,
kritického myšlení a představivosti – přičemž víme, že
nikdo se nenarodí jako cizinec, ale stane se jím
až vinou vlastních lidí.
II.
Chcete věřit, že ničíme
tradiční manželství, a je to tak. Nahrazujeme je
svazky a partnerstvími založenými na lásce, respektu
a jasné komunikaci, nikoli na falešných slibech
sexuální výlučnosti a principech vlastnictví či kontroly.
Chcete věřit, že ohrožujeme
tradiční rodinné hodnoty, a je to tak. Namísto
vašeho modelu manžel, manželka, 1,8 dětí a
nahá sekretářka se kloníme k dobrovolné
konstelaci založené na péči a laskavosti,
nikoli na krvi a autoritě.
Chcete věřit, že ohrožujeme
tradiční národní stát, a je to tak. Nevěříme,
že těla, ve kterých jsme se narodili,
jsou ta samá, v nichž bychom měli zemřít, zato věříme,
že narodit se na jedné či druhé straně imaginární hranice
by nemělo určovat naši hodnotu, to, kým jsme nebo
kým můžeme být.
Chcete věřit, že ohrožujeme tradiční náboženství,
a je to tak, víme totiž, že svaté texty nejsou
návody určené ke slepému následování, ale poezie,
co nás může poučit a inspirovat – písně seslané
z nekonečných nebes a zapsané lidmi,
křehkými a omylnými jako my, kteří se snažili ze všech sil
jako děti své doby a společnosti. Čas od času
se dokonce modlíme ke starším bohům, a přesto
se necháváme očkovat a používáme kreditní karty.
Víme totiž, že tradice, které uctíváte
a chcete zachovat jako prapůvodní zákony,
platící od počátku věků, nejsou ve skutečnosti
starší než vaši prarodiče nebo
vaše městská radnice.
III.
Bojíte se připustit, že jsme jen obyčejní lidé,
protože vám ukazujeme, čím vším se mohou obyčejní lidé
stát a čeho všeho jsou schopni – jsme tím,
co jste si nikdy nedovedli představit v rámci možného.
Měli jste totiž pravdu – naše oči skutečně vyzařují
světlo vzdálených galaxií, protože jsme se naučili, jak
proměnit svá smrtelná těla v kosmické lodě.
Vynalezli jsme způsoby milování, které jsou možné
mezi těly, jež pokládáte za neslučitelná,
a proměnili jsme každý centimetr své kůže v erotogenní zónu.
S našimi falickými nástavci, závěsy, řemeny, pouty,
provazy, biči a důtkami, dojicími stroji či
masturbátory jsme vyvinuli technologie, které boří
překážky mezi bolestí a rozkoší, mučením a uzdravováním,
a berou nás na galaktické cesty za hranice
lidské existence.
Měli jste pravdu – někteří z nás se skutečně
narodili podruhé na operačních stolech, živeni látkami
vyrobenými v dalekých laboratořích, které umožňují
tajemný přechod mezi gendery i mimo
binární systém. Z vědy se stal náš
nejmocnější spojenec a její dary v podobě hormonů,
vakcín, antikoncepce či preventivních léků přijímáme
s otevřenou náručí, abychom se my i naši milenci mohli
svobodně dotýkat, milovat a šukat jeden druhého
bez strachu a studu.
Měli jste pravdu – naše revoluce je poháněna
věčnou nadržeností, hodnou starých bohů jako
Dionýsos, Loki, Zeus, Thor, Hermes či Odin,
které jste vyhnali a smrskli do toho,
co nazýváte Satan. Jsme jejich potomci,
děti čarodějnic, černokněžníků a šamanů,
které vaše ohně hořící po staletí
nedokázaly vymazat z povrchu Země. A stále známe
některé z jejich starých triků, které nám umožňují být,
čímkoli chceme, proměnit se v psy, roboty,
vojáky, drag queens, draky, požárníky, býky,
drony, kovboje, klony, štěňátka, salamandry
nebo chapadlovité příšery z hlubin, tak mocné
či bezmocné, jak chceme, tak lidské či nelidské,
jak chceme, tak tvrdé či jemné, jak chceme,
tak mužské či ženské, jak chceme,
tak nezničitelné či zranitelné, jak chceme.
Protože my jsme děti Chaosu, které si stále pamatují
počátky Stvoření, kdy ještě nebylo nic rozhodnuto
a vše bylo možné – to vy jste nás vytlačili
na okraj, do stínů, na samý práh smrti
a vyhynutí, kde jsme učinili objev:
že dílo Stvoření se jeví jako dokončené
pouze při pohledu ze středu, ale ve skutečnosti
je vše a všichni nedokončení,
s bezpočtem možných budoucností v sobě.
Sedmý den na tomto světě ještě nenastal
a Bohové pokračují ve svém díle.
A i když to odmítáte přiznat, svobody,
za které bojujeme, mohou být i vaše, stačí otevřít
oči a uvidíte, že zdi, o kterých jste si mysleli,
že vás chrání, jsou ve skutečnosti zdmi
vězení, které jste naučeni nazývat domovem.
Naše kosmické lodě mají stále otevřené dveře.
Laboratoře nikoho neodmítají.
Magický kruh je vždy nadosah.
Jen skočte!
Z angličtiny přeložilo Ondřej Macl.
