RP uvádí: Kamila Schewczuková
Medúza se směje pro všechny hadice
Hélène Cixous remaster
Žena se musí napsat
Bála jsem se, polykala stud a říkala si: jsi šílená!
Vím, proč jsi nepsala
(a proč jsem do šestadvaceti nepsala já)
Tak trochu jsi už psala, ale potají
sama sebe jsi trestala za to, že píšeš
Piš a nedej se nikým zdržovat
žádným mužem
ani pitomou kapitalistickou mašinérií
Ženy se vracejí z daleka, od nepaměti
z „venku“, z vřesovišť
kde dosud žijí čarodějky
Existovali
muži, kteří dokázali milovat lásku
a tudíž ty druhé
Piš sebe samu: tvé tělo musí promluvit
Poslouchej
jak mluví žena v parlamentu
(zda nelapá bolestně po dechu)
Ona „nemluví“
ona vrhá do vzduchu své
vibrující tělo
ukvapuje se v řeči
vznáší se, ukládá do hlasu celé své Já
její tělesná schránka nelže
odhaluje se
Oni se nás potřebují bát
Ženy jsou tělo
Krást a létat
gesto ženy
krást v jazyce, dát mu křídla
Žena převrátí vzhůru nohama to osobní
Pozoruje, přibližuje se, snaží se vidět
druhou ženu
dítě
milence
aby se naučila lépe milovat
aby se naučila vynalézat Jinou Lásku
Milovat–hledat v druhém to jiné
Ona dává víc, aniž se ujišťuje, že za to, co dává, získá zpět ještě něco navíc ve svůj prospěch
dává, aby žila, myslela, přeměňovala
To, co píše skrze mne, je vše
co nevíme o tom, čím můžeme být, bez výhrady, bez předvídání
a vše, čím budeme
nás volá
k nezdolnému opojnému nezkrotnému milostnému
hledání
Nikdy nebudeme chybět jeden druhému
Bolí celý tělo z psaní
Anně Bartákové
celý život bolí
anebo
bolí celý tělo z psaní
konečně asi píšu doopravdy
co bylo předtím nevím
když tě psaní nebolí tak přitlač
psaní musí procházet tělem celým
(nestačí jen konečky prstů, Anno)
opři se do něj a piš
z čeho je ti trapno a stydno
piš
co doopravdy miluješ a nesnášíš
takový psaní chci ze všeho nejvíc
takhle jezdím na kole, vařím a zpívám
Prosinec se vrací v červnu
Janu Rusovi
začalo léto
kdy vytryskly kanalizace
ulicemi jde potopa
projíždíme jí na kolech
v nekonečných vedrech
všechno všude najednou
říkáš zavřená v nonstop studovně
a já v jiný knihovně mám prosinec
zase se změnil svět
znovu společně zjišťujeme
že truchlit neumíme
Celibát, nebo doktorát
široký úsměv jeptišky
co mě málem přejela na kole
celibát, nebo doktorát
vybrala jsem si to druhý, ale
vždycky je tu možnost křtu
kláštera
samoty
ženský komunity
Pavouci byli první
když říkám, že mám jednoho spolubydlícího
lžu
jsou nás desítky
v bytě ve Strašnicích bydlí taky
hodně pavouků
několik octomilek
kolonie mravenců
pavouci byli z nás všech první
nechodí dveřmi, ale záchodem
přivítala jsem je jako ztracené kamarády
ocenila jejich mlčenlivou přítomnost
každý ve svým rohu tkáme
večer v kuchyni srovnáváme vzory
dělíme se o svoji kořist
Výmenník Obrody
u nás v komunite
hovorí babka s úsmevom
dávame si k narodeninám čajník
ona si ho praje tiež
kupujem vždy len u vás
ženy
hovorí o svojich kamoškách
každý štvrtok vyrábajú
patchworkové deky
tašky z dáždnikov
levanduľové srdiečka
ozdoby z korálikov
každé vnúča už nejednu má
sme eko!
smeje sa vedúca krúžku
moja babka
a ja si prajem raz
mať svoju komunitu žien
tvoriť, zavárať a čítať
šetriť vodu pri čistení zubov
zostarnúť so samotou
smútok zapošiť
spomienku zaplašiť
Jazvecom
Ivaně Gibové
keď som bola maličká
rodičia ma volali jazvečia princezná
nosili ma na rukách
aby ma ochránili pred strachom zo smrti dážďoviek a slimákov
kúpili mi lienku
obéznu plyšovú so zhúlenými privretými očami
ja-zvec som napokon vyliezla z nory
stala som sa človekom a priblížila sa zvieratám
