Rekomando Aleše Kauera
„Ja väčšinou, keď spievam naživo, ignorujem, o čom pesničky sú, protože viem, že by som to neodspieval s takou emóciou, akou by som chcel.“
Na nahrávce Kvety z Podpoľania se opět dokonale ukazuje, co dovede pop, když se mu podaří zasáhnout místa, jež jsou bolavá, neboť plná fanatické zlosti z neopodstatněného strachu. Kvety z Podpoľania nejsou jen sbírkou energických popových písniček. Je to manifest svobody postavený na skvělých textech. Je rozrušením, téměř „kampaňovitým“ dokumentem doby, podníceným čirou nespravedlností, kterou queer lidé kolem sebe vnímají znovu a čím dál explicitněji.
DUHOVÝ OBLOUK
Dovolím si načrtnout duhový oblouk do minulosti. A znovu připomenout, jak dlouho už řešíme podobná témata, aniž bychom došli k nějakému smírnějšímu konci. V lecčem mi totiž Vojtikův song Detvanský sen připomněl Smalltown Boy od kapely Bronski Beat, respektive Jimmyho Somervilla, který snad jako jediný v osmdesátých letech otevřeně mluvil ve svých textech o homosexualitě.
Písně a videa jako velkolepé Smalltown Boy nebo Why? byly zjevením a projevem mimořádné odvahy. Jimmy Somerville se stal hrdinou, který se snažil změnit vnímání většinové společnosti o queer minoritě. Homosexualita a genderová nejednoznačnost měla sice v žánru pop rocku široké místo a „new romantics“ nosili více rtěnek a měli zajímavější outfity než ty nejnamyšlenější dívky Londýna, zároveň ale byla silně tabuizovaná: pravděpodobně žádná masivně úspěšná popová skupina nezacházela s homosexualitou v osmdesátých letech tak upřímně, téměř bojovně jako Bronski Beat.
SMALLTOWN BOY
Deska The Age Of Consent z osmdesátých let, odkud pochází slavná Smalltown Boy, nebo právě Vojtikova nahrávka Kvety z Podpoľania z letošního roku jsou si podobné gestem, které je doprovází. Přestože je dělí téměř čtyřicet let. Dovedu si představit, že tehdy mohla nahrávka skupiny Bronski Beat zachránit život nejednomu chlapci nebo dokonce dospělému muži. V období desky The Age Of Consent, což byl rok 1984, tedy období Thacherismu, neměli chudí, levičáci, gayové nebo lesby, o trans lidech ani nemluvě, příliš dobré vyhlídky do budoucnosti.
Dnes, s novým nástupem Fica k moci, po střelbě v Bratislavě nebo po téměř jednohlasném odsudku katolických představitelů, to queer lidé na Slovensku nemají o nic lehčí. Obzvlášť to platí pro střední Slovensko, kde sídlí centrum tradiční lidové kultury, které je ale také centrem nacionalismu. V těchto kulisách vznikají Vojtikovy texty, jež popisují život bez folklóru. Celé album má až jakési novodobé mytické zabarvení čerpající z periferie okresního města Detva („… vyhostené děti Podpoľania“, „… sme taboo v Detve“, Lúčna štvrť, Noc v Hrinovej, Detvanský sen).
VZDOR V BÍLÉ SUKÝNCE
Podobně radikální postoj by člověk očekával spíš na rapové scéně, rozhodně ne v mantinelech takto přímočarého popu. Revolta se dnes „odieva“ do bílé sukýnky, nosí hebký make-up, běhá po louce a zpívá svobodně o představě vlastního života. A neděje se tak v centru hlavního města, ale na periferii okresu, na sídlišti, hned vedle fotbalového stadionu, na parkovišti Tesca, u nádraží. Video Detvanský sen je také ironickým úšklebkem všudypřítomnému macho smradu a patriarchální atmosféře. A Vojtik v něm září jako květ z betonu!
Zůstalo to na klukovi, Romovi v bílé sukýnce, který si, zdá se, prozatím nedělá hlavu z těžkého světa kolem a užívá si nastupující popularitu. Člověka maně napadá, jak to, že to nepřišlo dřív? Vždyť to zní tak snadno. Za tím vším je ale kus práce a velká dávka talentu a odhodlání, ale i kus naprosté zoufalosti. Přitom jediné, co je požadováno, je respekt, Little Respect, jak o tom zpívali a hráli koncem osmdesátých let zase jiní ikoničtí queer popaři.
A nakonec si dovolím připomenout, že Vojtikův outfit je najviac ikonický v histórii tohto národa!
