RP uvádí: Eli Mlejnková
Eli Mlejnková, narozená v roce 2002. Žije v Praze a studuje bohemistiku a rusistiku na FF UK. „Dříve než psaní jsem se věnovala kreslení a stále věnuji, jelikož dostávám přespříliš (nikdy dost) fotografií mrtvých zvířatek.“
Eli Mlejnková se v cyklu Madlen obrací na tarotové karty. Motivy související s ženskými mytologickými postavami nabízí role ochraňovatelek a vůdkyň, pomáhají skrze vzbouření, prorůstání a vnímání sebe sama dosáhnout přijmutí vlastní moci a vůle. Díky blýskavému šílenství nabývají klidu a tím mohou být zrcadlem a oporou.
MADLEN
Pronásledovatelkyně
měsíční mlhovosti Obávat se
třísek z vyřezávanejch hůlek
zapálila je místo knotu svíčky
nosím si ho ve svý lucerně
abych viděla na cestu Když
chomítám o její kroky
zaslepujou mě hradby
ze kterejch nás studí
chodidla špinavý od hlíny
běžíme dál Pronásledujeme se
zamotaná hlava se cuchá do vlasů
v kruhu Vyvoláváme něhu
upletu tě
věnčíme lví rohy znající jen
popletu tě
bjeljenu jarosti Pod dotekem
ti změknou v objetí
obětí ti jsou
i nejsušší větve Vzplanou
kouř se zatoulá
se mnou
splyne s měsíční mlhou
Nejdražší,
věž padla vyložením hekatina soudu,
dceřiné matky zadržely dech
a protnutými staly se keři,
zornice vyčítavě trčí,
zatímco se o ně povstanutý opírá
musely se odevzdat kořenům,
aby pramať vyvolaly, která jediná
jim z čela mohla sejmout
černobýlnou korunu prorostlou lebkou
s tvářemi přitisklými ke stehnům
původkyni naslouchajíc, zahalené,
věštbou stanou se, když pohltí je běs
Vyvolávání
s hmoždířem na klíně otrhávala
snítky vavřínu, očima proťatýma
s pohyby prstů, smířlivost palcem
z tváří setřela, vetřela se do sebe
plačící zem ji dovedla k jitřence,
které laskala vlasy, jednotlivé
padaly do proudu, unesly se
za prameny jí na hlavě vyrašily větve
musela se zrodit věčnou,
aby mohla zestárnout, matkou
byla matce, aby z ní vyřízla
své vlastní potomky
umazala je od mízy, nezapomenou,
když pletla věnec z lípy, slepila jí vlasy,
větrem už neškrtily syny, nikdo nemusel
být svědkem korunování
ulehla v kruhu, do trávy hlcena
ruce položené na hrudi roztáhla,
chtěla se dotýkat, obětovala a byla obětí
zavřela oči a vdechla duši
Našeptávač
opakuje rozsudkem větu o příletu orla
nic se nemění, to jenom já měním podobu
klove oči jednomu z milenců sedících na kraji poháru
kdo to asi bude, když ne já?
zrcadlí se jim Smrtná ve vodě kalu.
převracím se, nevracím se, vrátíš se?
něžná bradavkami vítá pařáty.
nemůžu jít s tebou, ještě že zůstáváš
peřím ho šimrá uvnitř hlavy.
který se nebouří
která se bouří
Světice se zasvěcenou
snažili se nám vtisknout tělesnou svátost
voda je pojala za své Střepy
se rozutekly a s každým mrknutím
bodaly vnitřek očních víček Neusínej
v duchu se zformovaly Utvořily pár
první utonutá, druhá nebesy lapená
jenže obloha už nelíbá zem
hříšná panna moří odmítla
hekatino pozvání Místo toho
podala ruku veleknězi
chtěla si sednout na jeho trůn
Podsvětní
udělala krok ze světa Přiblížila se
nitru Chceš mě zahlédnout? v řadě
krčících se pod stínem anděla
nedotknutelnosti křídel mramoru
odrůst v topoly Vyrůst naopak
přikrýt si vlasy pod závoj Mít
smrtnou ruku Nechat si líbat
šeptat hmyzu do transu
chichotat se vrhajícím a sama
padat před nimi v edenské
zahrady žalu Naplakat Styx
a pojmout ji za svou
vzít si s ní i jejího bolného
manžela
Ať hoří, ať shoří
zajali jsme ho v jeho kamennosti
svedli, ponechali žezlo, avšak
rozhořeli uvězněného Měl pocit
že se mu otvírá brána
viděl ji, přísahám, přímo tady
mezi prsy, ještě cítím Žár
zrcadlí můj chlad Rohaté
se znelíbilo pevně stát
jedno z ramen vždy trochu
kloní k zemi Je lidštější
ve své nestvůrnosti By se utopila
nebýt spalující vášně v prázdnu
ona nikdy neotvírá oči Narozdíl
ode mě A přesto se jí neschovám
jinde než, kam mě zavřela
Památníky
vytesávat si do kůže podobiznu,
abys zkameněl Vzhůru nohama
popadáš k vzlétnutí pero Orlice
nebe hoří, tak nezvedejte pochodně
házejte věnce do hrobů svatých
místo ostatků Je s řekou
vzlétněte do skal a nenechte
se zarůst horninou Klíčící z mraku
v zahradě divizen nachazíte
vadnoucí družku Zapomeňte
ať můžete prosvitnout Ji
pochovejte daleko od sloupů
její prameny převládněte
bude těžko hořet, ale upadne
na pletené věnce Bude s řekou
dřít se o podzemní zdi
Odhalitelnost
tři fúrie ti sedí na hřbetě Čtvrtá
klečí a se zavázanýma očima
zírá na kněžku Bere ji za ruce
dává si je do klína Máčí v krvi
vidí do hlav Sfingy jsou bičovány
v sametu Se musí rozdvojit
rozblouznit mysli jiných Pojmout
jejich podoby a poznat se
skrývat se válkou Nacházet v ní
opojení Procitnout vlastní vraždou
setřást vztahovačné a vyměnit
ostří meče za v kůži hnijící třísky
Děvy v zbroji
co vidíš? v kovových odrazech
se čeká na přílet čeho? si ukrytého
do deček co? nosíš ve svých utrobách
čím? hřeje, že jsi nucen si objímat hruď
až ho upustí, pohár přeteče
když nasytí vrchy, odmění se
smrští Přežiješ? proťaté srdce
