RP uvádí: Anna Zikratskaya
praha hl. n.
Gabrielovi
Přes gázu se snažíš podívat na hojící se ránu, zatímco ti na chodbě zpívá ukolébavky
cizí bůh.
Kůže taje na pražském slunci někde uprostřed června.
Okna otevřená dokořán.
Dusit se vším, co stojí ve stínu. Létem, městským prachem, hodinami francouzštiny,
snahami všechno zarámovat, zarýmovat, vystřihnout, vyslovit.
Všichni jsme tak ztracení, že se to nedá říct slovem, gestem, tečkami, ale dá se to říct
vykřičníky a – dechem.
To jsme my. Stáli jsme na nástupišti Hlavního nádraží, když jsem ti řekla:
Nechci znát odpovědi na otázky, které jsem nepoložila.
něco jiného
Jsem zlomený a nachlazený. Mažu zprávy a mlčím.
Svět se na mě dívá svýma přísnýma očima a mřížka času rychle ztrácí smysl.
Dny jsou nasáklé pronikavým světlem pouličních lamp.
Jak přestat klást otázky a jen dýchat, jen žít a nesnažit se nahlížet do svých ran,
nesnažit se uzdravit?
Možná stejně všichni umíráme a nemůžeme s tím nic dělat a stačí se naučit myslet na něco jiného.
Ale na co?
Vytvoř si nový seznam věcí, které dávají smysl:
Kolik schodů vede ke dveřím tvého bytu?
Jak mokrý nos má cizí pes?
Jaké je tvoje oblíbené jméno? (Jakým jménem chceš, aby ti říkali?)
Co zvládneš za šest minut?
A za jednu?
zatančíme
Kdo jsi, má jemná tenkosti linií? V tichu léta vidím tvou siluetu, skrývám tě v rukávu svého kabátu, učím se říct opatruj se ve tvém jazyce, rozkládám před tebou po písmenkách své hranaté, roztěkané věty. I když nikdy nepoletíme do vesmíru a naše sny se roztříští o nutnost nosit bandáž a opírat se o hůl,
přijedu za tebou do tvého města na M.
a ještě si zatančíme.
po sexu se tě zeptám na dinosaury
J. L.
Po sexu se tě zeptám na dinosaury, kočkovité šelmy, trigonometrii.
Řekneš, že máš rád moje náhodné otázky (nejen) o vědě
a že ti zatím nepřijde otravné, jak pletu písmena tvého jména,
odstíny tvé vůně,
jak míchám čaj s mlékem,
préteritum s futurem,
jak občas špatně zvolím jazykový kód
a mluvím na tebe řečí, které nerozumíš.
A pak spolu pozorujeme svět
skrz tmu mého pokoje,
skrz černé skvrny – otisky slunce na sítnici,
skrz veškerá slova zastíněná přízvuky.
A naše šedozelené a hnědé oči jsou
unavené,
zraněné,
otevřené.
A žádný dinosaurus nebyl nikdy větší než dnešní kytovci.
múzou na plný úvazek
Tom Odell - Another Love
Pověz mi, jaké to je – být múzou na plný úvazek.
Být tebou –
cínovým vojáčkem každodenní vzpoury,
obhajobou práva na vlastní existenci.
Probouzet se do nádherného, nepřátelského světa,
do spanilého nebezpečí (ne)být sám sebou.
Pověz mi, jaké to je –
když ti společnost pořád nastavuje křivé zrcadlo umělohmotných pocitů.
Na škále od nuly do šesti se občas cítíš být X.
A život je křehký a hlasitý.
Je naruby a vzhůru nohama.
Také jsem unavená.
Také se dusím otazníky a společenskými presupozicemi.
Ale za tebe bych bojovala.
Za tebe bych se dokázala poprat i se zlomenýma rukama.
A kdybys jednoho dne chtěl zjistit,
jestli nejsi náhodou taky na holky
v tomhle bláznivém světě, kde naše těla jsou bitevní pole,
a my sami jsme literární postavy, pěšci, náplasti a léky, zbraně a štíty –
tak jsem ti vždy k dispozici.
