rkmd jkbvnk
Pole se táhnou k Mělníku
Proměnu krajiny lidskou činností doprovází obtížně predikovatelné děje, které tyto zásahy vyvolávají a s nimiž se musí následně vyrovnávat. – Etnolog Ladislav Zářecký otevírá ve své knize Kostlivec světa / Cyklolineár témata spojená s obýváním místa zcizovaného průmyslem, zemědělstvím, dopravní infrastrukturou či něčím ještě mnohem horším nebo jen důslednějším: katastrofou, kterou všechny tyto ekonomicky motivované činnosti způsobují.
„[Z]aječí páteř je / ekonomika / kostlivec světa“. – Vykořisťování přírodních, živočišných či lidských zdrojů stojí v základu současné ekonomiky. Ta představuje kostru, která pomyslně drží pohromadě svět kapitálu. Nebo také příslovečného kostlivce ve skříni, „rozparcelovaný soumrak“. Maska kostlivce pak také provází vrcholící neoliberální jarmark („akcelerující rozmrdaná cyklicita“). Její přijetí snad představuje možný východ, únikovou cestu nebo cestu proměny, ale možná také ne.
„A v dalším oceánu my spící / šťastnou řasou potažené kostry / Kdo spí jako by jedl / a kdo jí / ten žije“.
Dlouhý proces vzniku minerálů našich kostí nás spojuje s nejstaršími geologickými obdobími Země. Přítomná katastrofa nám zase připomíná jejich další pokračování, v němž tzv. antropocén představuje pouze jednu výživnou /?/ kapitolu. – Obrazů katastrof najdeme u Zářeckého nemálo. Vedle požárů jde především o živelní projevy vodstev. Tato imaginace přitom vyrůstá z lokálního ukotvení knihy v okolí Labe. Jedním z důležitých míst je Mělník, kde se nachází největší přístav v Česku. Město také čelilo v letech 2012 a 2017 ničivým záplavám.
Kniha s dvojitým názvem Kostlivec světa / Cyklolineár se nicméně evokací katastrof nevyčerpává, naopak – jako by se jimi spíš vyživovala: „Materiály budoucnosti: / katastrofy // bezchybný materiál katastrof // katastrofy nepřipouští pochyby“. – Klíčovou roli v tom hraje humor, ironie, ale také zvláštní kombinace přesného náhledu a pojmenování s překotným stylem, který frázováním a melodičností upomene na rap či slam. K podobnému pohledu/poslechu ostatně nabádají audiovizuální interpretace vybraných básní, které zveřejnilo na svém Youtube kanále nakladatelství Adolescent.
Síla Zářeckého knihy spočívá podle mého v její rozpornosti, jakési nezhojitelnosti – v napětí pohybu a uvěznění, samovolného plynutí a úniku, kostry a vody, s níž lze ostatně přímo spojovat také jeden z názvů sbírky (cyklolineár: linearita vodního toku v cirkulace zemských vodstev). – Městský život představuje past cykličnosti, která zamezuje pohybu: „zakořeníš / rosteš / zůstáváš“. Zároveň ale vynucuje neustálý přesun za prací či zbožím, který lidsky přiměřené obývání prostoru ztěžuje nebo přímo znemožňuje. „Nic mi tu nezapomene připomenout / že jenom procházim / po zámkový dlažbě / po minovým poli“. Zářecký přitom trefně tematizuje nejen vyvlastnění prostoru k obývání, ale také vyvlastnění jazyka: „Najdou naše těla zhruba v oblasti kterou / pokrývá Slatina NET“.
Mumifikovaná těla uchovaná v mokřadech (slatinách) Dolnooharské tabule představují ironický únik z destruktivní cykličnosti katastrof, které lidstvo způsobuje a snaží se jim čelit. Zvláštní spojenectví s přírodními procesy, s rostlinami, s houbami a se zvířaty pak navozují například také záznamy střetu organického a strojového. Vnitřnosti (orgány) zajíce roztahané po vozovce („jenom poslouchej jenom / poslouchej jenom / velikánský hnusný / varhany“). Nebo: „[…] Bzučí stožáry // Přivázat k němu libovolně vybranýho akcionáře / žábu na prameni a klidně i celej pramen / Zvířátka jim roztahaj / Roztahaj vnitřnosti po / vinicích“.
Klíčové se však zdá především spojenectví s blízkou bytostí, které lze jako nit příběhu sledovat napříč celou knihou. Zvlášť silný je motiv akvária pro rybičky, které se v mžiku podobají lidské tváři a v mžiku už ne – obrácený obraz světa na dně oceánu.
Naznačený průchod krajinou Zářeckého pozoruhodné sbírky by bylo lze doplnit o mnoho dalších podrobností a významových uzlů jako například téma paměti města či podoby frustrace jeho obývání. Snad jsem se pustil i po několika slepých cestách, kdoví. – Život ve světě ohroženém katastrofami, které s apokalyptickou (zjevující) jednoznačností demaskují povahu lidského snažení a které zároveň podivným způsobem otevírají jeho smysl (domnívám se), se v Zářeckého přerývavě rytmické řeči zjevuje s přízračnou podmanivostí.
Ladislav Zářecký
Kostlivec světa / Cyklolineár
Adolescent, 2022
