revue Prostor uvádí: Sufian Massalema
Představujeme Sufiana Massalema (*1999) z Jablonce nad Nisou,
Sufian Massalema studuje práva na Právnické fakultě a Blízkovýchodní studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Více jak tři roky se aktivně věnuje slam poetry. Umístil se na třetím místě v Literární ceně Vladimíra Vokolka a na prvním místě v Literární soutěži Hořovice Václava Hraběte.
Veřejné sprchy
ve veřejných sprchách
se umyju datlovým džemem
z hrtanů slepic podříznutých opodál
houbičkou vydrhnu všechny pihy
na lících, nosu i rtech
vytmavím každé světlejší místečko
na hubeném těle
vytmavím každé světlejší místečko
v čím dál více hubené paměti
mohu si půjčit ručník?
ovšem, je nás všech
otřít se do vlajky Sjednocené arabské republiky
navléknout si košili
z anýzu a ibišku
vydat se po ulici
vykoupat se ve smogu z vysloužilých Toyot
Sovietwave
soundtrack k nostalgii doby
kdy plakáty s kosmickými objeviteli
plnily dětské pokojové stěny
Prometheus ve skafandru Ilias
Solaris kontra Sojuz třikrát sláva
vzhůru a vpřed a narovnej páteř
stojíš tam jen tak máváš
když pod mostem projíždí lokomotiva
hospitalizovali mě s
akutním zánětem v krku
nastydl jsem při lovení
padajících hvězd nebo satelitů
nerozeznal jsem to
Al-Isra
z těch všech
je mou nejoblíbenější
Al-Isra
vždy po večeři
kterou si nechám přinést domácím
sejdu dolů do garáže
nastartuji motor pak
vložím cédéčko do přehrávače
vyjedu na asfaltku a
zamířím za město
jedu daleko
projíždím kolem
bývalé cementárny kolem
stanů syrských uprchlíků
okamžik zrozený
ve zpětném zrcátku
pokračuji dál a dál
nikdy přesně nevím
proč vlastně a kam
zívám hřejivou nestálostí
nezastavuji stopařům ani
těm ostatním
líbí se mi jak
skřípou pneumatiky jak
nikdo netuší kde jsem a
co dělám
pamatuj si
Al-Isra
noční cesta
Běguni
skrz vlaková nádraží
táhnou davy kočovníků
vyvolávají těkavá nutkání
po útěku před bezútěšnou
fluiditou zparchantělé identity
před významem cestovních pasů
zastavují jen při výměně podrážek
vysokých kožených bot a
když mluví, vyprávějí o místě
kde stále ještě žijí sněžní levharti a
kde pozvánka na návštěvu
znamená misku s jogurtem
včerejší rohlíky a popíjení nektaru
z pouštních růží
Basra
helikoptéra nad Basrou
jako klimatizace u stropu
frekvence rotoru
odpočítává čas do startu
odpoledních zpráv
zakouřená kuchyně
je reminiscencí války
přihlížet rybářským lodím
vplouvat do přístavu
pokácet palmy
a vztyčit elektrické stožáry
vysokého napětí
je plný bledý pláč z jihu
až po okraj
Ramadán
po skončení postního měsíce Ramadánu
jsem přestal rozumět zvyklostem
panujícím za pulty putyk a kantýn
jízdním řádům neposlušných autokarů
na druhé straně dne
zuří bouře a silné deště
nosím při kapsách kus jantaru
žmoulám ho, když netuším
kde se nacházím
na pláních za městem vane kontinentálně
prohánějí se po nich děti bez bot
zato s draky na provázku
kličkují mezi papundeklovými karavany
a na zavolání cupitají zpět do paneláků
téhle části brownfieldu říkám vysídliště
Eroze
Kavkaz nade mnou
se hroutí rychlostí
mongolských nájezdníků
napnuté tětivy luku
nádech před tím, než
padne první rána
výdech potom, co
odejdeš a necháš
otevřeno dokořán
