revue Prostor uvádí: Jan Podhorský
Jan Podhorský (*1996) pochází z Vysočiny, studuje bohemistiku na FF UK. S tvorbou poezie začal poměrně pozdě a věnuje se jí spíše z nouze, protože psaní prózy vyžaduje trpělivost a vytrvalost, kterých se mu nedostává. V básních rád reflektuje paradoxy aktuálního světa a jazyka. Své texty dosud prakticky nepublikoval...
Tetris
Jsem skladatel
lidských přání do kartonových krabic
placených bezkontaktně marnou nadějí úpornou potřebou
slabými měnami
nenažrané regály se dáví
a čekatelé spásy sedí na trní
cítíce v kapse smyšlené orgasmické vrnění přicházející pomoci
většinou se dočkají jen
posměchu, pomož si sám, ubožáku nebožáku
s touto vidinou
odřenými dlaněmi skládám budoucí kusy domovů
k odpočinku
jako rakve blízkých, pěkně vedle sebe
někdy holt musíš přiložit ze svého
bedny nemají být zbytečně poloprázdné
a až budu se vším hotov
před odchodem si plácnu na čelo samolepku
„pozor křehké, manipulujte s citem“
a do dlaně druhou
„tímto směrem vzhůru“
to abych nesešel z cesty
Býti řečí
Mnohochodím málomluvím
v tom jsem si jist i bez kramfleku
docent však mé schopnosti nedocenil
řka
moderní člověk nemluví, není
načež vyvstalo zhoubné hloubání
promluvím-li, věc zčistajasná
jsem moderní člověk
mlčím-li, pochybuju, zda existuju
zda nejsem zhola či jen moderní
jako Švejk byl bez řečí plně řečí
což protiřečí
lidoví vykladači vnitřností kanonických děl
nechápají
že švejkovat neexistencí
tedy mlčky lze
stejně jako bezbřehým řečněním
do celé vypouklé plnosti bytí
a hypotetické spojení ticha a občasného slova
nutně tvoří ucelenou osobnost
tedy ignoruj, šeptej nebo křič mé plky
tak či tak jsi zneužit
k mému scelení
Koupelna ohne Duše
Mísí se sny a strachy
a pot utrápeného dne
šimrání na kůži
umaštěné dělohy
odtokových kanálů
polykají
přehnané představy pubescentů
smývají se hříchy
a rodí se nejen
heuréka
ale i nepolapitelné pletence
tápavých myšlenek
a v jejich kapavém šepotu
odtéká někdy i duše
aby se zrodilo něco nového
na konci odpadní roury
něco oduševnělého
Tohoboudanebude
Truchlí kroky
po zvlhlém dláždění
ve stopách zbytečného násilí
na špatné literatuře
nechtěné zbytky nechtěné
vyrvané z knihy vyrvané
knihobudce dříve
telefonní hovory psaly příběhy
teď mlčí
tolerovaná
ne vždy
hněv drásá papír
jindy zas láska
na zvlhlém dláždění
a stejně jako bezdomovci
i literatura může
hnojit ulice
útržky sebe sama
a dávno mrtvý autor
nemohl tušit
že bude na roztrhání
Kombinovaná cesta světla a krve
Kritická analýza
diskursu sebe sama
učím se na chodbách
a na cestách
kdežto v učebnách
spíš spím či trpím
propadám
nenápadně pod židli
já versus oni
vertikála pohrdání
kdesi nahoře raději tvoří
snažíce se vymanit
podsouvané tradici
mně je to jedno
mrdat
napíšu klidně
výpověď doby
Komenský psal
vy-liž na místě Boha všemohoucího
via lucis
škola hrou
i v životě i v parku
pohazuju drobky myšlenek
bezdomovcům
krysař se uklání
nad mřížovím kanálů
mezi splašky vypouští
ulepená slova
já přijdu
já ještě žiju
hrozba
pučí šílenstvím
mozky krys
krev masakrů
tepe pod kůží měst
a je krásně
jen prý těžká doba
plní ústa povídavých
a já jmenuji
věci nepravými jmény
jak se mi to hodí
Hřbitovní mrzení
Zamžené ráno
neurčitého dne
snad nedělního
nedělím dny podle jmen
spíš podle nálad
na hřbitově dav
moknoucích v mokvavé hlíně
dáví vzpomínky
ve tvář nebožtíkovu
a těší se
s prokřehlými údy
na žár kremačního plamene
Mutrci
V almě mateřince
hrají si děti
na intelektuály
aspiranti vědění
leckdy v náhlém pomatení
ryjí do dřeva
vlastními zuby
trhané verše plné hrůzy
z nudy a zbytečnosti
všeho bytí
pozdě k ránu
šmirgluje školník
plody šílenství
hrozny hněvu
a myslí si
o nudě a zbytečnosti
všeho bytí
své
Výslovné prázdno
Básním z nouze
neboť větné pletence jsou nesouvislé
paradoxně nevětné
a slova drhnou a dřou
a řinčela by, kdyby měla čím
znamená řinčet myslet
nemyslím
označovat entity jmény je podlé
jména mají tendenci se vyprazdňovat
což ovšem entity leckdy též
a někdy jedno inspiruje druhé
a inspirace jest motorem člověčím
k vyprazdňování
když se ti podaří vyprázdnit
své pojmenování
sleduj, jak umírá
co zbylo
čisté snění
neznásilňované slovy
nedokonalými výtvory nedokonalých tvorů
ohnout řeč
k vůli pouhého jedince
je nelidské
sobecké ve své podstatě
ale není člověk než sobec
neustále se snažící
vymanit
je básnění
jen vzpourou ubohého sobce
neschopného hovoru
mezi druhy
samomluvou hlupákovou
však co jsme jiného
co je svět
než hlupákova samomluva
monolog osamělé entity
s vyprázdněným jménem
neboť slovo bylo
už na počátku
a slovem se vše může skončit
budiž
