revue Prostor uvádí: Alexandr Pech
Představujeme Alexandra Pecha (*2002) z Děčína,
Alexandr byl oceněn v několika literárních soutěžích, mj. v Hořovicích Václava Hraběte. Absolvoval několik autorských čtení a své texty publikoval ve studentských časopisech a v Inku. Kromě psaní překládá texty z francouzštiny. Žije a studuje v Praze.
SE VLČÍŠ
Ještě zmlkají hrdla rzí skropená
Marie slova mi drhla
na způsob vydřených držek akcizáků
dávno před tím než jsem tě vyslovil
Po kolenou k mázdře klesal jsem hltanem
a ve výduti nahmatal němou kost
Marie a za to prosím omluv mne
že onanoval-li jsem v bejlí
nemyslel jsem na tvá ústa
Piji zbytky krve
a před tělem skrývám se laskáním ohanbí
certle házeje teprve kulhavým lokajům
Jsi nevěstkou stelnou když stehna roztahuješ vykleštěncům
A zatímco mě vyštvali i z poslední empory
neboť jsem příliš slintával
nad plodovou vodou vyholených šestinedělek
vlekle se vlčíš z ruměnců ve víčkách
voňavá po bolácích
KDYŽ DÍVENKY
Ovšemže jsem hltal zkrouhlou oblost masa
před liknavými pukrlaty nedochůdčat
ale od chvíle kdy mě místní rasové v kasematech
psího řeznictví překřtili na obřezávače řehtavých rtů
Marie pohrdá umazanými polibky
Leda snad olizovat bělma zvrácená naruby
nebo se slídit jícnem po spolykaných sykavkách
Od mlčení k němotě tichneme
v drobných krocích vyschlých řečišť
a že i hrobaři občas hlušina zaskřípe v zubech
sežvykujeme drolivost zámlk
Chtěla bys z milosti souložit s pohůnky
jenže léčíš šťavelem mou slintavku
Alespoň ejakulovat výměšky tlam
do bolesti
kterou nevydrhne matčin obstarožní jazyk
Marie když dívenky jdou do školy
ještě dnes se pomočím
MĚ JEMNĚ
Ať tedy chlubíš se vybělenou dělohou
hladových varhaníků před koktavým kazatelem
zatímco budu ze zdí smývat vlastní sperma
nebo na nárožích mrchovišť
našeptávat vzteklým kurvičkám
pastorály o zparchantělých nekřtěňátkách
Jen mě jemně potrať do použitých vložek
jelikož nelze snášet způsob
jakým ztučnělým šlejfířům
podřezáváš volátka a koněberkům
za mrtva dráždíš moudí
a přece přikládám ucho
k cedrovým rakvím v očekávání
že zaslechnu škrobenou hluchotu
zastudena líbaných dívek z masny
Drápat se z rozlitých koryt
jako za noci kdy jsi mi obětovala trnovou korunu
a já se nalezl svinutý pod nalitým ňadrem
s ocucaným palcem
ODTOKEM
Ano jedině v omletých kůstkách
morek akorát na tři prsty
rozemni do masa drolícího se
vzadu v kuchyni pod nenechavýma rukama
vzdálených příbuzných
Tak akorát žeber v přítmí šlach
z nichž se kusy těla měkce táhnou
na porcelánové podnosy
Rozmazat ticho do ztracena
k večeru prošmejdit příborník
a vybraným způsobem
rozbodat matčina ňadra
Ponor do vláčného
nejspíš porod podomácku
tj. pod sprchou smýknout vyvrženým pajšlem
a jestliže se nepovedu
nechat mě zmizet odtokem
mezi černými chloupky
S POSKVRNOU
Za pleskotu masa plachý pohled
Jsi bez plerézy
zato však neobratně oplodněna
v tepaných přírazech
Ale ještě se sype rez ze slov
zadřených ve vroubcích jazyka
Ani nyní nejsme sami
Zatínáš se do úponků cizích prstů
a ticho praská pod povrchem
Zase plozen s poskvrnou
a mlčel bych alespoň
nebylo-li by mi mělko v ústech
V KRVIŠTÍCH
Michaele
I.
Svrbivá slůvka ohryzáváš na ticho
Klopýtáme po lemu našeho mlčení
jako slepená ústa nemluvňat
zatímco Ti ze rtů plaše krvácím
čeřivé polibky
Navlhlou měkkost rozrážím
o břeh Tvých pánevních kostí
Sápavěji přes mě protékáš
Smršťuji se
abys mě zvlčil do mělkých pórů
nebo prorostl mou pochvou
Teplou mne slízáváš z kalhotek
II.
Macatá slina
mi krabatí do změklých cév
Po sobě hloubí ostřejší vrásku
Tlučeš mi do lýtek
a odřezáváš zbytky masa
I když mě bolíš po těle
vykoupil jsi mne dutým hrdlem
a zhrublými prsty
Miluji Tě do krve
III.
Znovu se řineš do krvišť mého těla
jak bys hladce ohmatával zteplalou plodnost
Břitvou jazyka jizvy jitříš
Má krev Ti protéká dlaněmi
Plýtváš mnou do syta
a zarýváš se do sypké kůže
Dýcháš mými ústy
a hladovíš po plodu v děloze
Až ho porodím
vlastnoručně jej zardousíš
pupeční šňůrou
