„Řešením humanitární krize v Gaze je pouze trvalé příměří“
Poslední měsíce upozorňuje řada mezinárodních humanitárních organizací na zhoršující se humanitární situaci v Pásmu Gazy, kde podle jejich vyjádření hrozí hladomor. Dodávky humanitární pomoci jsou výrazně omezeny kvůli izraelské blokádě, která trvá téměř půl roku. Izraelská vláda ve spolupráci s USA v poslední době obnovila distribuci části pomoci prostřednictvím vlastního kanálu a na adresu kritiky reaguje odmítavě. Blokádu zdůvodňuje mimo jiné obavami ze zapojení některých pracovníků agentury OSN UNRWA do útoků ze 7. října.
Na otázky Anny Luňákové ke sbírce SOS Gaza Člověka v tísni a problémech spojených s humanitární pomocí v Gaze odpovídá Marek Štys, vedoucí humanitárních programů Člověka v tísni (Čvt).
Rozhovor byl veden 7. srpna 2025.
Jak a kde je v tuto chvíli v Gaze možné získat humanitární pomoc? A o jaký druh humanitární pomoci se jedná?
Nejprve udělám malý krok zpátky. Od vypuknutí války v říjnu 2023 do začátku letošního března byla celá Gaza závislá na přísunu humanitární pomoci a na menším objemu komerčních dodávek. Celý systém fungoval, stejně jako v jiných krizích, pod koordinací agentury OSN. V Gaze působí speciální agentura UNRWA (Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě), která nejen koordinovala, ale i poskytovala zejména potravinovou a zdravotnickou pomoc.
Po přerušení příměří s Hamásem letos v březnu uvalil Izrael na pásmo Gazy kompletní blokádu. Přísun pomoci tak úplně zkolaboval. Humanitární organizace sice stále mohly do Gazy zajíždět, ale nebylo možné nic dovézt, čili ani potraviny, ani žádný materiál, zdravotnické vybavení, léky nebo stany. V následujících měsících Gaza jednoduše vyhladověla a lidé všechny zásoby spotřebovali.
Zásadní problém je, že Stát Izrael, který momentálně z 80 % kontroluje Gazu, je podle mezinárodního humanitárního práva v Gaze de facto okupační mocností. Tímto na sebe převzal i povinnost ochrany civilního obyvatelstva a zajištění základních životních potřeb. Po uvalení blokády izraelská vláda zareagovala na tento požadavek v květnu ustanovením takzvané Gaza Humanitarian Foundation (GHF). Říkám záměrně „takzvané“, protože dle mého názoru to nemá s humanitární pomocí vůbec nic společného.
Schéma, které Izrael za finanční pomoci USA rozběhl, je takové, že z původních zhruba čtyř set míst, kde se distribuovala humanitární pomoc, ale kde teď již nebylo co distribuovat, vznikla pod GHF místa pouze čtyři, přičemž na území pásma Gazy jsou to tři místa v jižní části u Rafahu a pouze jedno, které slouží celému středu a severu Gazy. To znamená, že lidé musí docházet na tato místa přes deset kilometrů, pomoc je neadekvátní, distribuují se pouze trvanlivé potraviny, které si lidé musí tepelně zpracovávat, přičemž blokáda se vztahuje i na palivo a v celé Gaze je kompletní blackout. Navíc se tam nedistribuuje voda. To je veliký problém, protože kvůli blokádě nefungují čističky vody ani desalinační stanice, čili čistá pitná voda není téměř k dostání.
Proč je distribučních míst tak málo?
Je to součást širšího plánu vylidnit sever a nově i centrální část Gazy. A jak v poslední době slyšíme od izraelských vládních představitelů, dalším krokem bude ustavení jakéhosi „humanitárního města“ na jihu pásma. Izrael se takto snaží koncentrovat celou populaci Gazy, aby mohl pravděpodobně přistoupit k zabrání celého pásma a následně k vysídlení obyvatel do třetích zemí (izraelská vláda argumentuje bezpečnostními důvody a obvinění ze snahy o vylidnění odmítá; pozn. red.).
Zásadní problém je, že místa distribuce pomoci se stala místem střílení civilistů. Existují záznamy od amerických kontraktorů ve službách GHF, že se snaží kontrolovat dav desítek tisíc lidí střelbou nejen z lehkých zbraní, ale i například z tanků. Existují běžné postupy, jak kontrolovat dav, ale střelba to rozhodně není. Situaci zhoršují tlačenice, rvačky v davu, panika a bohužel dochází i k přímé střelbě do lidí. Zahynulo tam už přes tisíc lidí.
Některé jiné formy pomoci ve zmenšeném objemu pokračují, například provoz terapeutických center na léčbu podvýživy nebo existujících zdravotnických zařízení, která přežila bombardování, ale je zde obrovský problém s nedostatkem materiálu. Nadále lze v omezené míře provádět aktivity, které nevyžadují materiál, například dovoz vody v cisternách do přesídleneckých táborů. Ovšem potravinová a zdravotnická pomoc je v tuto chvíli zásadně omezená a výsledkem je nastupující hladomor.
Co musejí humanitární organizace splňovat, aby v současných podmínkách mohly v Gaze působit a byly schopny distribuovat pomoc, například s ohledem na opakované výzvy k vysídlení či na zadržování humanitární pomoci na hranicích?
Izraelská vláda se snaží výrazně omezovat přístup humanitárních organizací. Ne že by byl přístup humanitárních organizací do Gazy zcela omezen. Izrael nicméně vyhlásil, že registrace všech organizací budou letos v září přezkoumané, a existují obavy, že tento proces povede k plošnému omezení jejich vstupu do Gazy. Byrokraticky je to nesmírně komplikované a není to bezpečné, protože ochrana humanitárních pracovníků nefunguje. Od začátku konfliktu jich bylo zabito přibližně pět set i kvůli tomu, že Izrael nerespektuje procedury tzv. „deconfliction“, kdy humanitární organizace poskytují umístění svých kanceláří, ubytoven, skladů i konvojů, včetně informací o pohybu zaměstnanců, aby je Izrael při vojenských operacích nezasáhnul. Porušení toho jsme viděli například v případě World Food Kitchen, kdy byli zaměstnanci cíleně zabiti při pohybu, který byl oznámený.
Celý humanitární systém se v tuto chvíli opakovaně a jasně vymezuje proti jakémukoliv spojování s Gaza Humanitarian Foundation, kterou v nedávné zprávě ostře kritizují i experti OSN. Společně apelujeme na vlády – a postavení americké vlády je zde klíčové –, aby ji finančně nepodporovaly a v Gaze byl obnoven systém nezávislé humanitární pomoci, jak tomu bylo do března letošního roku.
Je reálné osvobodit model distribuce pomoci od vojenské a politické kontroly, respektive od Hamásu a izraelské armády?
Důležité je chápat, že v bojích všude na světě, kde se poskytuje humanitární pomoc, dochází k nějaké míře korupce a k tomu, že na humanitární podpoře parazitují vojenské struktury. Víme o korupci na Ukrajině stejně jako v Jemenu. Nicméně humanitární systém má řadu vlastních procedur, které tomu poměrně efektivně brání. Nikdy se nestává, že by ta pomoc byla zneužita jako celek – snad s výjimkou případů, kdy nějaká vláda nebo ozbrojená skupina dostává velké finanční obnosy, které si dále přerozděluje bez dostatečné vnější kontroly.
Avšak humanitární pomoc poskytovaná na úrovni komunit, rodin a jednotlivců v malých objemech se vždy cílí konkrétně. Poměrně přesně víme, co a komu poskytujeme. Jsou to balíky, které dostávají do rukou jednotlivé rodiny, s nimiž nevládní organizace a agentury OSN pracují pravidelně, a víme tak, kdo naši příjemci pomoci jsou.
Ano, dějí se i případy násilného rozkrádání pomoci a rabování. Jednu dobu zhruba třicet procent nákladních automobilů, které vjížděly do Gazy, byly rozkrádané ozbrojenými skupinami pravděpodobně napojenými na Hamás. Teď vidíme podobné výjevy, ale už to nejsou pouze ozbrojené skupiny, nýbrž hladovějící desítky tisíc lidí, kteří ve svém zoufalství odmítají stát v řadě a čekat.
Stojí za to zmínit i letecké shozy, které jdou zcela proti snaze o cílenou distribuci pomoci, protože absolutně nelze kontrolovat, komu se taková pomoc dostane do rukou.
Může se pomoc dostat i k rukojmím držených Hamásem?
Skrze stávající systémy nikoliv. Strašlivá situace rukojmích je plně pod kontrolou vojenské sekce Hamásu a žádná z humanitárních organizací k nim nemá přístup. Zdůrazňuji, že v našem prohlášení, kde kritizujeme postoje české vlády a válčících stran, nejde o jednostrannou kritiku Izraele. Od začátku jednoznačně kritizujeme brutální teroristický útok Hamásu a naprosto nepřijatelné držení rukojmích. Bohužel situace se za těch přibližně dvacet měsíců války vyvinula tak, že teď to masové násilí na civilistech a válečné zločiny páchá převážně Izrael a počty mrtvých civilistů v Gaze jsou řádově vyšší než počet obětí Hamásu. Nechci srovnávat statistiky, za každým číslem je lidský osud a tragédie, nicméně ilustruje to disproporčnost, s jakou Izrael vede svou vojenskou kampaň, a právě povinnost proporčnosti je jedním z pilířů mezinárodního humanitárního práva.
Jaký je význam humanitární pomoci z hlediska řešení této krize?
Humanitární pomoc je nástroj, jak chránit životy, důstojnost a zdraví civilistů a jak zabránit jejich dehumanizaci, ale řešení může v tuto chvíli zajistit jedině trvalé příměří. Když se na to podíváme prizmatem šířícího se hladomoru, o němž máme celkem detailní údaje, tak zpráva panelu IPC (Integrated Food Security Phase Classification; pozn. red.), který klasifikuje fáze potravinových krizí, se teď dostává do katastrofické fáze pět. Je jasné, že hladomor se bude dále vyvíjet, i kdyby se okamžitě do Gazy dostala rozsáhlá potravinová pomoc.
Nicméně nejsou zapotřebí jenom potraviny, ale i terapeutická léčba podvyživených lidí, dostatek pitné vody, funkční zdravotnický systém… Není to tak, že se dá dětem najíst, ale trvá týdny, měsíce, někdy i roky, aby se dostaly ze stavu, který je bude ovlivňovat po zbytek života. Imunita se rozpadá a organizmus je náchylný i ke všem ostatním nemocem. Současně je nutné i bezpečí a ochrana civilistů, nemůžete lidi na pokraji smrti hladem přesouvat z místa na místo. A nic z toho se nestane, pokud nedojde k funkčnímu příměří a klidu zbraní.
Společně s dalšími humanitárními organizacemi jste se připojili k řadě výzev a prohlášení. Jak efektivní je tlak neziskových organizací na vlády zemí EU?
Nejsme ti hlavní, kdo vytvářejí tlak na vlády, v jiných státech Evropy je to zejména veřejné mínění. I zprostředkované sledování válečných hrůz ovlivňuje postoje široké veřejnosti, včetně postojů vlád či individuálních politiků. V poslední době sledujeme, jak se veřejné mínění ve většině demokratických států pomalu otáčí a jak klesá podpora Izraele. Pokud si dáte všechna fakta o Gaze vedle sebe, tak vidíte, že Izrael ohledně humanitárního práva porušuje vše, co se porušovat dá, stejně jako Hamás.
A k tomu například česká vláda mlčí. Proto nám přišlo důležité, aby tři největší humanitární organizace v zemi, a sice Český červený kříž, Lékaři bez hranic a Člověk v tísni, spojily svůj hlas a jasně se ve veřejném prostoru vyjádřily, že tohle je i z hlediska hodnotového ukotvení naší zahraniční politiky nepřijatelné (prezident Petr Pavel opakovaně vyjadřuje znepokojení nad humanitární situací v Pásmu Gazy; pozn. red.). Nelze se stavět selektivně k otázce lidských práv a lidských životů. Vláda, která se dokáže velice jasně vyjadřovat například v kontextu Ukrajiny, je neschopná jasně se vyjádřit v kontextu války v Gaze.
Kdy jste otevřeli sbírku SOS Gaza?
V listopadu roku 2023. Otevřeli jsme ji ve chvíli, kdy se začalo ukazovat, že reakce Izraele nabývá disproporčních rozměrů ve vztahu k civilnímu obyvatelstvu v Gaze.
S jakými reakcemi jste se ohledně této sbírky setkali?
Mělo to minimální odezvu. Dostali jsme sice pár mailů typu „podporujete Hamás, proto končím s vaší podporou“, nebo naopak „jsme vám vděční za to, co děláte“, ale obecně ji provázelo ticho, které do velké míry pokračuje doteď. Sbírka za dvacet měsíců vynesla přibližně 4,6 milionu korun a za příspěvky jsme velice vděční, ale ve srovnání se sbírkami pro Ukrajinu či na povodně jde o naprostý zlomek.
Asi se v tom odráží i české kladení rovnítka mezi Hamás a civilní obyvatelstvo, ale je důležité připomenout, že trpící děti v Gaze se narodily dávno potom, co byl Hamás v roce 2006 zvolen, a s touto situací nemají vůbec nic společného.
V Gaze nepůsobíte přímo, ale ve spolupráci s organizací WarChild, která poskytuje psychosociální pomoc dětem a jejich rodinám zasaženým konfliktem. Proč je třeba kromě zajištění základních potřeb také forma této podpory? A jak ji lze za podmínek panujících v Gaze vůbec realizovat?
Péče o duševní zdraví je jedním z často přehlížených aspektů humanitární pomoci, která v případě psychosociální pomoci souvisí třeba i s poskytováním alternativního vzdělávání. Pomáhá nastolovat jistý pocit normality ve válečném prostředí a řeší dopad obrovského traumatu na duševní zdraví, které bude děti ovlivňovat po celý život.
Jde o jeden ze základních stavebních kamenů naší pomoci na řadě míst světa, zároveň to není tak finančně náročné a přišlo nám, že tohle je to nejlepší, co můžeme poskytnout. S organizací WarChild jsme začali poskytovat psychologickou pomoc v uprchlických táborech nebo v táborech přesídlených Palestinců, kde pořádáme volnočasové aktivity a pomáháme rodinám, protože šíření traumatu je odvislé od rodinného prostředí.
Zároveň je zapotřebí dodat, že se nám podařilo dohodnout s Ministerstvem zahraničí, aby se Gaza stala jednou z prioritních zemí pro poskytování humanitární pomoci. Ministerstvo tam tedy desítky milionů uvolňuje (od začátku roku 2025 poskytlo Česko do Pásma Gazy humanitární pomoc ve výši 26 milionů korun; pozn. red.) – ačkoliv to ten veřejný narativ neřeší – a nyní nám jde primárně o záchranu fyzických životů, zejména kvůli nastupujícímu hladomoru. Snažíme se rozjet i takový typ pomoci, který by se soustředil na stravování, léčbu podvýživy a poskytování pitné vody. Psychosociální pomoc sice poskytovat lze, a je to nesmírně důležité, ale musí být kombinovaná s materiální a finanční pomocí.
Jaké konkrétní dopady zatím sbírka českých dárců a dárkyň měla? Jak podle Vás lidé v Česku mohou lidem v Gaze dále pomáhat a co je podle vás nejefektivnější formou pomoci?
Kromě již zmíněných 4,6 milionů korun ze sbírky jsme uvolnili další 4 miliony korun z Klubu přátel Člověka v tísni a nesmírně uvítáme, když lidé budou do sbírky SOS Gaza přispívat i nadále, protože situace se zjevně hned tak nezmění a vzhledem k plošnému zničení pásma Gazy, které se do velké míry stalo neobyvatelným, bude mít masivní dopady na civilní obyvatelstvo po celá desetiletí.
V České republice bude ale asi nakonec podstatnější změna postojů, abychom maximálně tlačili ze strany veřejnosti na nutnost příměří, než sebevětší množství finančních prostředků, které dokážeme vybrat.
Rozhovor byl veden 7. srpna 2025.
Přispět na sbírku Člověka v tísni můžete zde.
This article was published as part of PERSPECTIVES – the new label for independent, constructive and multi-perspective journalism. PERSPECTIVES is co-financed by the EU and implemented by a transnational editorial network from Central-Eastern Europe under the leadership of Goethe-Institut. Find out more about PERSPECTIVES: goethe.de/perspectives_eu.
Co-funded by the European Union. Views and opinions expressed are, however, those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union or the European Commission. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible.
